Zlatem platit učitele – ale hlavně učitele nové generace

Vážím si řadových učitelů obecně. Také jsem kdysi pár let oním řadovým učitelem v zaměstnaneckém poměru  byl – na střední i na vysoké škole. A vím, co to je – pracovně, emočně, společenským postavením. Ale rád bych…

…rád bych, abychom měli co nejdříve co nejvíce učitelů nové generace. Nemyslím tím jejich věk, ale myslím novou  generaci jako skokově odlišný pokročilejší stupeň odbornosti.

 Tak jako jsou generace time managementu – první, druhá, třetí, čtvrtá a finální.

Tak jako jsou generace průmyslové revoluce: první, druhá, třetí a ta čtvrtá, 4.0., založená na digitalizaci, automatizaci, robotizaci.

O těch technických revolucích se toho namluví spousta, ale o psychologické a pedagogické revoluci málo. A přitom je na spadnutí revoluce v oblasti psychické pragmatické činnosti neboli - česky řečeno - duševní práce. Revoluční změna způsobů a metod duševní práce je k dispozici – jen ji použít, rozšířit využít.

O co jde? Dovolte nejprve stručný přehled a pak pár příkladů:

Základem duševní práce je vnímání informací.

Po něm následuje jejich mozkové zpracování, utřídění, vyloučení stále většího procenta balastu do „mozkového koše“ psychohygienického zdravého ignorování, uchování toho podstatného a případně kreativní rozšíření; tj. objevitelství, vynálezectví – nejvzácnější motor rozvoje společnosti a blahobytu.

Korunou všeho je výdej informací – v duševní činnosti převážně slovem či písmem. Ale též řečí těla. Prostě – jak dobře mluvit, jak dobře psát – jak slovy nehledanými popularizoval můj jediný český předchůdce v oboru – dávno zesnulý dr. Jiří Toman. Autor řady bestsellerů, oficiálním establishmentem hodně ignorovaný (nebyl nikdy členem totalitní KSČ), s jediným vzácným archívně uchovaným televizním vystoupením z roku 1988, krátce před jeho úmrtím.

První příklad:

Pilířem lidského vnímání informací a jejich mozkového zpracování je proces ČTENÍ. V jeho výuce stále ještě dnes vládne archaický způsob tří mozkových vnímacích integrací:

• od hůlčiček a bříšek k jednotlivým písmenům,
• od písmen ke slabikám,
• od slabik ke slovům.

A u „slovování“ se v páté třídě základních škol končí. Přičemž už přes třicet let se každý zájemce může naučit čtvrté integraci – čtení po skupinách slov, po frázích. Kdo toto ani dnes neovládá, připomíná z hlediska těch, kteří to umějí, slabikujícího nedouka, který chodil do školy tak cca půl roku a pak utekl do džungle mezi zvířata jako Mauglí nebo Tarzan. A kde všude máme ve vedení firem, společnosti, státu ty nedouky, to je vidět v každých televizních zprávách.

No – takže jsme většinově národem relativních „slabikujících nedouků“ – a nikoho odpovědného to zase až tak moc netrápí.

Druhý příklad:

V řešení problémů a výzev osobního rozvoje člověka v technikách duševní práce žije většina společnosti stále v archaickém období metod. Jednotlivých metod.

Neumíš dobře anglicky? Použij nějakou metodu studia.

Neumíš vyhrávat slovní spory? Použij nějakou konkrétní metodu (třeba asertivitu atp.).

Jenže – nové metody už nejsou.

„Nové metody (rozuměj v efektivitě duševní práce) nejsou – všechny metody včetně těch budoucích jsou obsaženy v … multimetodách; každý se může naučit, jak si je snadno odvodit, poskládat.“ To je citát z článku Profesora s názvem Soumrak státu. Každý si jej může najít na webu dfens.

Ví to naše obyvatelstvo, že nové metody už nejsou? Vědí to aspoň všichni ti, kteří se oficiálně pyšní maturitním vysvědčením? Nebo se jich většina stále bude nechat opíjet rohlíkem „nových metod“?

Takzvané „nové metody“, to je archaický přežitek, to je mastodont, zkamenělina, pozůstatek středověku, předpotopní zřícenina v dnešním moderním světě. Jak dlouho ještě s ním budeme muset většinově dennodenně žít?

Zlatem platit poctivé učitele nové generace, kteří tento archaismus boří! Pokud nám ušetří přes 90 procent času, námahy, sebepřemáhání a nákladů na dosud archaicky dlouhý klasický školní proces učení, studia – což lze - tak to zlato bude dobře investované.