Zítra zase do práce po dovolené?

V tomto datu jde jistě o statisíce lidí, kteří mohou prožívat „stres posledního půldne dovolené před opětovným nástupem do práce“. Rád bych povzbudil a potěšil ty z vás, kterých se to přímo týká. No a ty další statisíce, kterých se to bude týkat za týden, za dva, za čtyři či pět, respektive čtenáři tohoto blogu z jejich řad, si to mohu už přečíst takříkajíc do zásoby.

Především se nechci tvářit stejně jako řada „rádců“ v obdobných oblastech, kteří píšou ve stylu, že jejich obšírná moudra jsou nezbytná naprosto pro všechny lidi a že bez jejich přečtení budou mít prostě všichni mnohem horší život. Že promrhají neopakovatelnou šanci na osobní rozvoj. Ve směru od takovýchto  rádců z toho většinou hned ve druhém plánu kouká nepřiměřený kšeft… Několik solidních pracovnic různých vzdělávacích agentur už mi vícekrát důvěrně prozradilo, že řada jiných lektorů a autorů těchto záležitostí by se mohla přetrhnout, doslova pos..t, snad i zabít vlastní matku, jen aby se nějaká jejich kniha s obdobnými radami hodně prodávala.

                Já myslím, že většina populace ten návrat zpět do práce zvládne i bez podrobného studování následujících rad. Mohou si tyto rady jistě pro zajímavost zběžně prolétnout – a pak si to stejně udělají po svém.

                Udělat si po svém znamená například:

-          Smířit se s tím, že člověk je toho posledního dne, podvečera, večera poněkud neklidný. Práce je jasně něco jiného, náročnějšího než dovolená. Tak to prostě je, akceptuji to, zvládnu to, ono to po pár dnech práce samovolně odezní, a bude normálně.

-          Konec dovolené místo chmurných myšlenek raději oslavit; příjemný večer, dobré jídlo a pití, dobří přátelé – třeba máte výborné vztahy se sousedy v domě nebo na ulici, které jste pár týdnů neviděli a teď uvidíte zase a povykládáte, co jste kde zažili…

-          Jít dříve spát; do práce s většinou vstává dříve a nuceněji než k pláži u moře. Těšit se z toho, že zítřejší vstávání sice bude časnější, ale pořád lepší než vstávat ve stejnou hodinu a minutu jindy do podzimních plískanic nebo únorových mrazů.

-          Vylepšit si poslední podvečer obvyklými zlepšováky nálady – knížkou, procházkou, filmem, hudbou, sportem, posezením kdekoliv v klidu atp. – intenzivněji než obvykle; protože psychická zátěž může být toho podvečera také poněkud nadprůměrná.

-          Myslet ohledně pracovního zítřka spíše na ty kolegy, na které se těšíte, než na ty voly, od nichž byl pár týdnů pokoj a které znovu budete vidět, slyšet a možná i poslouchat jejich příkazy. Anebo, ještě lépe, nemyslet na to vůbec. Zítra je až zítra, dnes je dnes a dnes je celý den volno. Moc nepracujte ani v oblasti domácích prací, na to bude času dost právě až od zítřka.

Pokud to tak nějak děláte, tak to dále dělejte. Máte přirozený emoční talent, přirozenou emoční inteligenci (neboli zdravý selský pohodový rozum), a nějaké sofistikované rady nepotřebujete.

Pokud to děláte částečně, tak si podle předchozích bodů i podle dalších svých konkrétních okolností něco přidejte, doplňte. Čím méně toho děláte, tím více si toho doplňte.

Pokud je právě váš návrat zpět do všední práce nadprůměrně stresující, pokud jsou ve vaší práci nadprůměrné starosti, konflikty, zátěžové rysy, tak si klidně můžete dnes kdykoliv mezi obědem a večeří udělat malou osobní inventuru:

„Je správné, že dělám tam, kde dělám?“

Konec dovolené je vedle přelomu roku největším mezníkem, kdy se nejlépe dělají strategická rozhodnutí o vyzkoušení něčeho nového.

„Kam směřuji ve svém životě v delší perspektivě – tři, pět, deset a více let? Přibližuje mne setrvání v dosavadní práci a na dosavadní pozici k této osobní vizi nebo mne to od ní vzdaluje, nebo je to vůči té vizi indiferentní (= je to vůči ní naprosto fuk)?“

A jestli se odhodlat k nastoupení změny, tak kdy jindy než v momentě načerpání nové energie.

„Je pro mne schůdnější přizpůsobit si okolí nebo se tomuto okolí a situaci přizpůsobit sám/sama?“

A dělejte to, co je schůdnější. Ubírejte se v životě schůdnějšími cestami, ty tolik nebolí jako cesty neschůdné. Zítra ještě ne – to bude takový nárazníkový den. Ale pozítří už se dá udělat první nenáročný krůček, ve středu třeba dva. Ťukněte si připomenutí takových krůčků do mobilu.

Už tam jsou? Tak pryč s nimi z hlavy, hlava má být až do konce dovolené čisťoučká.

Dnes je přece dnes…