Volby a prokletá imidž

Jak se volič rozhoduje – racionálně podle faktů, anebo emocionálně podle naleštěné slupky, pod níž se může skrývat shnilý obsah? Rozhodující většina lidí podle toho druhého – což je neštěstí pro nás všechny.

První soustavnější informace o tomto jevu, že  totiž emocionálně a nelogicky rozhodují zákazníci o koupi výrobku a služby, bylo možno nasávat na začátku devadesátých let v rámci know-how „psychologie úspěšného prodeje“. Odsud jsou dnes všeobecně známy poznatky typu

• prodává obal,
• kupující nechce znát racionální vlastnosti, ale emoční výhody,
• vnímání prochází v mozku člověka před doputováním do šedé kůry vývojově starším emočním mozkem (diencefalon, limbický systém apod.), který je mohutnější, mocnější -  tudíž rozhoduje,
• masový zákazník nesmlouvavě vyžaduje, aby byl nabízitelem okrádán. Tj. aby v obchodě, bance, na webovských stránkách apod. bylo hezké repre prostředí, což jej fakticky obírá o hodně peněz, neboť jsou tím zboží nebo služby citelně zdraženy; od neokrádajícího a skromně působícího nabízitele se masový zákazník s opovržením odvrací,
• zákazník má krátkou paměť, nad novým lesklým výrobkem klidně zapomene na minulé průšvihy daného výrobce,
• atp.

Myslel jsem si tehdy - ve své naivitě – že toto může platit jen pro lidi hloupé, málo vzdělané. U lidí vzděláním od maturity výše že toto už přece každý musí vědět, prokouknout, neskočit imidžmejkrovi na špek. Už z důvodu prosté sebezáchovy.

Není tomu tak. Nelogickou emoční zkratkou, často sebezáhubnou, řídí svá životní rozhodnutí i lidé natolik zkušení, vzdělaní a inteligentní, že by jeden zaplakal.

No a politika je už drahnou dobu čistým kšeftem, takže se řídí stejnými pravidly.

Velmi tomuto stavu pomáhá naše oficiální (ne)školství, které v tomto směru široce vytváří všeobecnou (ne)vzdělanost. A také ji certifikuje: „Diplomovaný blbec.“ Bez certifikace na diplomovaného blbce si u personalistů mnoha firem neškrtnete.

Co může proti tomu stavu udělat jedinec?

Něco přece jen ano. Více než třicet let už buduji školství paralelní, jehož významným stavebním kamenem je racionální čtení, učící lidí mj. též vidět za kulisy pozlátka textů. Moudré racionální čtení, které se na hony vzdálilo zahraničnímu speedreadingu, tak jako je moderní počítač na hony vzdálen papírovému zápisníku, i když obojí slouží člověku k práci s informacemi.

Mohu zde slíbit, že v tom úsilí nepolevím. Moje chystaná nová knížka o inteligentním vnímání (tedy nejen rychlé a racionální čtení, ale chytré nezkreslené objektivní vnímání čehokoliv jakýmkoliv lidským smyslem) bude plná obrany proti takovéto obchodní nebo politické šmejdovské manipulaci.

Dnes už vím, že zcela jistě nebude zařazena ani jako pomocná učebnice pro základní nebo střední školy – proč by si establishment vychovával chytré, rozumně usuzující lidi, že?

Ale nevadí. Aspoň ti, kdo si ji prostudují, budou mít náskok před těmi, kteří ji budou ignorovat.

V českém prostředí jaksi chybí anglické rčení, ve Velké Británii všeobecně rozšířené: Don´t judge a book by the cover. Nesuď knihu podle obálky. U nás by se mohlo ujmout analogické „Nesuď politickou stranu podle billboardů.“

Ani podle imidžovosti a mohutnosti její volební kampaně.