Vaše nejlepší investice do roku 2012

Pominuly kampaně k různým VIP osobnostem. A přišel čas, přátelé, myslet také trochu na sebe. Na základě bilance roku 2011 věnovat pár chvil zamyšlení tomu, kam se nasměrovat v roce novém. Ne, nebude řeč o penězích. Optimální investici na největší úrok vidím někde jinde.

Je to investice do vlastních dětí (a třeba vnoučat).  Tam jsme se s manželkou nikdy nezdráhali vkládat co nejvíce času a energie. Moje ohlédnutí za rokem 2011 nebude v tomto směru špatné. A po tomto ohlédnutí zkusím nasměrovat i vás, milí čtenáři, tak trochu k tomu, aby i takováto vaše ohlédnutí byla co nejdříve stejně dobrá a lepší.

Nejstarší dítě (syn) dokončilo doktorandská studia (v poctivém oboru jaderné fyziky). Ale syn má zároveň i bakalářský titul v pedagogice, takže může vedle vědecké práce mj. konečně pravidelně kvalitně vést kurzy rychločtení, práce s textem a efektivního studia. Prostřední dítě (dcera) odpromovalo na magisterský stupeň. Dcera je vlastně tak trochu první kontaktní osobou mezi naší zemí a největší zemí světa (= asistentka a recepční na české ambasádě v Moskvě). Nejmladší dítě (také dcera) vyhrálo krajskou olympiádu v českém jazyce, dříve též napsalo libreto k úspěšnému muzikálu – a připravuje se na vysokoškolské přijímačky, kde musí pro přijetí dosáhnout percentilu aspoň 98%. Tj. být mezi dvěma procenty nejúspěšnějších, aby ji vzali na velmi žádaný obor. Je to pro naši rodinu opět výzva k dobrém uplatnění technik duševní práce…

Všechny tři děti samozřejmě ve svém širším okolí excelují v angličtině…

Ale proč to všechno píšu? Ne abych se vychloubal, ale abych dal reálnou naději všem vám, co jste rodiči a prarodiči. U úspěšnosti dětí to totiž nejde samo, je třeba určitého know-how, tak jako se sám od sebe nepostaví dům, neupeče chléb nebo nenapíše písnička. Vrozený, neovlivnitelný talent vidím tak do pěti procent podílu na výsledku – zbytek je rodinné prostředí a cílevědomá práce podle pravidel, která se snažím po celý život vstřebávat, tvořivě rozvíjet, doplňovat o nová ještě účinnější, prostě a zdokonalovat.

S různými návody na úspěch člověka, na rozvoj osobnosti se totiž dnes roztrhl pytel. Kdybyste si v tomto směru šli pro radu – komu byste věřili víc? Tomu, kdo na základě vzrůstající poptávky vycítí kšeft, přečte si o tom pár knížek a hned to „důležitě“ učí – anebo tomu, kdo to celý život poctivě solidně prakticky dělá?

Já v roli běžného rodiče rozhodně tomu druhému rádci. A každý praktický životní úspěch takového rádce bych já coby rodič bral ne jako popud k bledé závisti, ale jako svou vlastní rodičovskou velkou šanci a naději, jako posílení své jistoty, že ten rádce prostě nekecá, že to má ověřeno, že to se mnou myslí seriózně.

A co tedy radím?

Nečekejte, až svou roli v rozvoji inteligence vašich potomků optimalizuje oficiální školství. V médiích se dají vysledovat stovky a stovky kritických článků o tom, že škola učí spíše biflování než samostatnému kritickému uvažování. Spíše od života odtrženým suchým výčtům než umění vystihnout podstatu informací a vůbec celému komplexu zpracování informací, emocí a komunikačních situací. Desítky let  se o tom takto teoreticky píše. Furt stejně dokola.

Moudří autoři článků, studií, blogů, úvah mají celkem jasnou představu, jak by ta lepší škola mohla a měla vypadat. I já jsem na počátku své odborné kariéry myslel, že oficiální školské orgány přesvědčím, když mám od svých dospělých žáků těch podpůrných ohlasů mnoho a mnoho; těch úpěnlivých přání všeobecné změny k lepšímu také mnoho. Naštěstí jsem se z té snahy a toho plýtvání energií, z toho házení hrachu na zeď včas vyléčil.

A tak máme tu optimální školu už přes čtvrt století doma v rodině. A tak ji má i každý, kdo na můj kurz technik duševní práce pro dospělé přivede s sebou své dítě mladší patnácti let. Při desetitisících dospělých žáků bylo těch dětí už mnoho desítek.

Které oblasti by si měl moudrý rodič (nebo prarodič) dítěte od kojence po plnoletost pohlídat? Na které by se měl nejspíše zaměřit?

Podle mne především tyto:

- Jak učit malé dítě mluvit a rozumět,

- efektivní čtení,

- efektivní studium,

- jak učit dítě úspěšně jednat s lidmi,

- rodičovské jednání se vzdorovitými dětmi,

- dítě a sport,

- dítě a počítače, internet,

- dítě a mobil,

- dítě a angličtina.

Podrobnosti by vydaly na celou knihu.  Možná byste na ni v záplavě jiných reklam a nabídek na podobná témata vůbec nenarazili. Nechci takové knize dělat nějaké masivní PR, promo, placenou reklamu (což by její kvalitu a užitečnost nezvýšilo, jen vyšroubovalo cenu). Její dosavadní čtenost, bez reklam, hovoří za vše. Kdo nechcete, nechte být. Kdo však chcete, klikněte si na prolink – a zamyslete se podrobněji.

Přeji vše nejlepší vašim dětem.

K fotce: „Nemladší žačka Kristýnka“ má na snímku jen čtyři měsíce, ale rodiče (oba na stejném kurzu) ji neměli kam dát, tak proč ji nevzít s sebou, když umí být hodná a neruší...