Správná škola pro naše děti i pro nás

Zkoušel jsem zareagovat na skvělý blog, který právem a trefně kritizoval klesající úroveň našeho školství. Zde nabízím řešení.   Možná jsem tu reakci opatřil špatným zavádějícím titulkem. A tak mohlo dvanáct zásad, které jsem tam po více než třicetileté zkušenosti zformuloval, leckomu uniknout.    

Omlouvám se tedy čtenářům za nepříliš výstižný titulek – a směruji vás tímto na dvanáct zásad pod titulkem možná vhodnějším.

Úvodních cca šest odstavců toho mého reagujícího blogu můžete třeba přeskočit – a začít se zamýšlet až tam, kde v jeho textu začne výčet dvanáctera.

Pokud  tyto odstavce nepřeskočíte, dozvíte se v nich mj., proč nepovoluji pod blogem diskusi.

O diskusi velmi stojím, ale o slušnou. Avšak zde na blogu idnes cítím toto: Nezanedbatelná část čtenářů čeká dychtivě jen na to, aby si mohla plivnout. Já se snažím psát své stati od krátkých článků po tlusté knihy  tak, aby vyvolávaly maximální pohodu, nadšení, čistou nezkalenou radost, zářivou naději, úžasnou atmosféru… a mnohé ohlasy za dlouhá léta mi říkají, že to mnozí lidé tak cítí.

Povolit diskusi toho typu, jaká se zde vyskytuje, mi připadá, jako kdyby při Mozartově koncertu dokonalé Malé noční hudby udělali hudebníci co minutu pauzu a vyzvali posluchače ke skřípění vším možným, k házení rajčat na pódium, k urážení autora, jak to hnusně složil; k výkřikům, jak oni by to složili lépe…

Já sám mám dost obranných psychických mechanizmů, jak si z toho nic nedělat – ale co ti dobří čtenáři, kteří si přijdou na řádky blogu jako na čistý nezkalený kladný zážitek – a pod ním najdou kusy lejna… Jaký z toho asi mají pocit?

Takže – přátelé – diskutujte se mnou na mé facebookové stránce,  pište na [e-mail] atd. Kdo se opravdu radit chce, ten jistě hravě zvládne nutnost pár kliknutí navíc, aby mohl diskutovat jinde.

Neberu nikomu právo na názor, že se mu takové diskuse, jak jsou zde na idnesu, líbí. A děkuji, že mi nikdo nebere právo na to, aby se mi nelíbily (nebo ta jejich drzá část, která, ač  malá procentem, zkalí tu většinu rozumných názorů – tak jako jedna kapka oleje znehodnotí stovky litrů pitné vody).

Proč nemůžeme aspoň někdy diskutovat stejně jako v klasickém klubu anglických gentlemanů 19. století? Mnoho chytrých lidí, kteří nyní z preventivní obavy před drzými reakcemi raději nepíšou nic, by jistě rádo projevilo své nápady a obohatilo naše společné přemýšlení a pachtění za lepším světem. Jemní vnímaví lidé mají často ty nejlepší myšlenky.

Takže – zvu ještě jednou na dvanáctero správného vzdělávání.