Poměry v dnešní politice – viz film Císařův pekař. A bude válka?

Pokud si stýskáte nad předraženými státními zakázkami, korupcí, klientelismem, nekonečnou pomalostí i nadutostí řady úřadů, miliardovými aférami, hrozícími horkými konflikty atp., stačí se podívat na systematický vzorek toho všeho – stačí se hlouběji zamyslet nad scénami klasického českého filmu Císařův pekař a pekařův císař.

V této Fričově moudré veselohře je všechno podstatné:

• „Vědecké a odborné“ nestranné určování, komu připadne státní zakázka. Viz práce dvorního astrologa (František Filipovský) a jeho nohsleda, který si nechá přiklepnutí státní zakázky na rohlíky tučně zaplatit provizemi od šéfa pekárny. A bylo zřetelné, jakým zlodějským způsobem se ty provize inkasují. Jakpak se to asi se státními zakázkami a na ministerstvech určuje na levém břehu Vltavy dnes? Také odhadním pohledem do hvězd nebo jen z okna, hlavně aby to sypalo?
• Stále větší státní dluh. Nejvyšší panovník nemusí být zase až tak zlý, ale těsně kolem něj se zákonitě vyskytují ti, kteří jej chtějí dostat do bezvýchodné finanční závislosti (tehdejší „miliardář“ komoří Lang – Bohuš Záhorský). Navenek jsou ti šíbři zdvořilí, s pokryteckou diplomatickou mluvou („nenechte prchlivost cloumat svým majestátem“), ve skutečnosti vražedně hamižní („…já tady čtu Čechy, Morava  Slezsko… a že se vzdávám trůnu…“). Kolik je dnes takových na levém i pravém břehu Vltavy? Navenek uhlazený drahý oblek a luxusní auto, v duši však umaštěné hadry.
• Ubohý time management dění u dvora. Proč vyřizování všeho musí trvat tak dlouho? Proč se na obyčejné několikaminutové přijetí u nejvyšších čeká tři měsíce? Co mají ti nejvyšší tak důležitého na práci, že si dovolují někoho tak hrozitánsky zdržet? Viděli jsme ve filmu. Mnozí u dvora tam prostě „dřeli jako koně“.
• Poznatek, že ti nejvyšší bývají téměř vždy nejvíce adrenalinoví a nejvíce testosteronoví muži. Že by v historii býval nějaký vladař, který by netoužil spát s drtivou většinou svých dvořanek? A dalších krasavic své říše? Pomozte mi najít výjimku – nemohu si vzpomenout. (Poznámka: Zrovna včera jsem se v Katovicích od spolupracovníka - váženého polského historika z tamní univerzity - dozvěděl, že první polský kníže Měšek znásilnil dceru českého knížete Boleslava I. Doubravku – a za jakých okolností. Samozřejmě ještě dříve, než si ji roku 965 vzal za ženu.) Takže i v Císařově pekaři se dočkáváme: „Hopsa hejsa do Brandejsa, hlavně ať se Stradová nic nedozví…“
• Psychologie generálů a maršálů. Maršál Russworm (psáno někdy i Rusworm) Zdeňka Štěpánka jistě není nijak zbabělý – ale řešení mezilidských vztahů zná jen jedno. Malý Hitler na dvoře Rudolfa II. Anebo – že by Stalin? Vždyť jeho příjmení se dá s trochou dobré vůle číst jako „ruský červ“. Jestli to takhle Jan Werich ve scénáři v roce 1951 aspoň trochu zamýšlel, tak jsou to další skvělé statečné body pro tohoto velkého Čecha. (A Werich uměl se jmény žonglovat geniálně – viz jeho Pohádka o žlutém  mužátku a jména Reomír, Celsius, Horymír, Rumplcimprcampr. Kdo vymyslel slovo Rumplcimprcampr, proč by nevymyslel ruského červa, ne?)
• Rudolfova alchymistická dílna. Kolik tam se skrývá obdob dnešních nevládních organizací, štědře dotovaných, s činností podobnou zhmotňování tmy, výrobě nápoje neviditelnosti, rozbíjení olova „vědecky“ kladivem… A že jich tam ale v tom sklepení bylo! Darmojedi…
• Mezinárodní podvodníci. Někde je za podvody téměř oběsí, oni se ale sebevědomě vynoří jinde. Magistr Kelly. Kolik zde je analogií vyčůraných podnikatelů, kteří okradou stovky lidí, jakoby zbankrotují a zmizí, a pod jiným názvem firmy za chvíli vesele kradou dál…
• Zapření identity ze strany českých lidí a jejich servilnost vůči lidem třeba z ciziny, jen když to sype tvrdou měnu. Nebyl ten Skoták alias Scotta nebo cizácky drmolící slivovicový alchymista Lubomíra Lipského předobrazem dřívějších veksláků, hotelových dohazovačů děvek bohatým zahraničním cizincům atd.? A jejich dnešních obdob? Šoupneme do svého výkladu pár odborných termínů – a hned vypadáme učeněji a méně podvodnicky, že?
• Morálka prohnilců, když začínají získávat moc. Jeden druhého by utopil ve lžičce vody. Vzpomínáte, jak se tam u nažhaveného Golema zapichovali – alchymista, komoří a maršál? Hned jsem si vzpomněl na závěrečné scény z Pokladu na stříbrném jezeře, jak se vzájemně stříleli bandita Cornel a jeho dva kumpáni tváří v tvář blyštivému zlatu jeskynního pokladu… Stále totéž, jednoho už to unavuje –a znechuceně se ptá, jestli to někdy skončí.

Vyrůstal jsem v letech nedlouho po druhé světové válce, kdy to dlouho vypadalo, že teď už bude všechno jinak, civilizovaněji. A zhruba po roce 2000 se znovu ta všelidská bída, zlo a zmar vrátily s plnou silou; mnohde v Evropě, a hojně také k nám.

I v naší zemi vyvstává otázka, o které jsem si myslel, že si ji sám nikdy v životě nepoložím: Bude zase i ve střední Evropě horký ozbrojený konflikt? Něco jako válka? Občanská s rostoucími jinak myslícími menšinami? Nebo ta klasická – státy proti státům a frontové linie a bombardování? Naprostá jistota, že toto nastane, určitě není. Ale naprostá jistota, že toto v dohledné době určitě nenastane, také už dnes není. Vezměte si jen z meziválečných společenských filmů, jak vypadala společnost těch dvacátých a třicátých let slušně, zdvořile, s dobrým vychováním, s mravy a kázní lepší společnosti stokrát lepšími než dnes. A přece ve čtyřicátých letech nejhorší možné běsnění začalo. Vezměte si, o kolik je dnes morálka mezi lidmi horší… O kolik více vládne nezodpovědnosti, nevzdělanosti přes veškeré informační zdroje? Nepřipravenost na možná krutá strádání, nevycvičenost obyvatelstva, téměř nulové lidové armády v zemích jako je naše…

No…

Řešení a náprava – ty jsou pořád stejné. Já mám nejraději to řešení čapkovské. Každodenní drobná práce na svém poli. Nebo vlastně totéž slovy Jana Palacha na smrtelné posteli – že každý jedinec by měl udělat aspoň to, na co sám stačí.

Hodně naděje celý život vkládám do určitého typu vzdělanosti lidí. Voják ani politik nejsem, avšak v šíření vzdělanosti opravdu dělám maximum toho, na co stačím.  Však – možná nepohrdnete podíváním se na souvisící článek a nejen na ten.

Souvisící článek: Komu vadí vize Davida Grubera pro Českou zem?