Muž a žena v hádce

Hádat se ve vztahu dá destruktivně – a tak se to většinou děje. I proto, že nás ve škole vedle těch hrozných výčtů všeho možného onomu umění hádat se nenaučili. Hádat se dá i konstruktivně. A to se můžeme kapku přiučit třeba zde.

Jak vypadá destruktivní hádka mezi ženou a mužem:

Dialog se brzy změní ve dva monology typu:

 - „Uznej přece, že vy jste přesně takoví (takové)!“

- „Ne, nejdříve uznej ty, že je to naprosto jinak - tak jak říkám já!“

- „Pochop, proboha, že…“

   Muž by chtěl předělat názorově a způsobem myšlení ženu k obrazu svému, žena by v tomto snažení nezůstávala za ním o nic pozadu. Délka a intenzita takového sporu by mohla být různá - podle temperamentu a výdrže zúčastněných. Jen výsledek by byl jistý – rozčilení, možná i znechucení, snížení lidské hodnoty jednoho v očích druhého.

V mysli každého z obou soupeřů se střídají dva psychické stavy:

Stav 1: Právě teď tomu tupci (mužského i ženského rodu) jasně vysvětluji, jak se věci mají, a on/ona to přece musí, musí pochopit.

Stav 2: Ten můj tupec (mužského či ženského rodu) si zrovna plácá ty své nesmysly. Takže já mlčím, jsem slušný/slušná, neskáču jí/mu do řeči a se svatou trpělivostí čekám, až ty své výžblebty přeruší. A v duchu už si představuji, jak mu/jí to jasně vytmavím, až se dostanu ke slovu.

To je vše. Střídají se tedy stavy „zrovna mluvím“ a „připravuji si, co budu mluvit“. Jaksi tam chybí třetí, naprosto nutný stav „naslouchám“. Naslouchám a upravuji své původní postoje podle argumentů, které slyším.

A jak vypadá konstruktivní hádka mezi ženou a mužem:

Ne, nejde psychicky zcela předělat muže na ženy a naopak. Nejde – aspoň já jsem o tom stoprocentně přesvědčen. Ale lze se řídit těmito zásadami:

- Ponecháme si každý své a nepozabíjíme se.

- Nebudeme trvat na tom, že voda prostě musí téci do kopce. Nemusí. Poteče vždy s kopce dolů, i kdybychom si strašně přáli opak a křičeli, že si ten opak přejeme. Určitý fakt můžeme přijmout buď se špatným stavem mysli, nebo s dobrým. Přijmeme jej s dobrým - protože s dobrou myslí se lépe žije. Je to naše vždy možná a vždy dobrá volba.

- Zvolíme naše další spolužití s ohledem na realitu. Pohádkové řešení hledat nebudeme - raději se zaměříme na to nejlepší z reálně možných, z dosažitelných:  Nebudeme usilovat o zázrak, ale o nejlepší z reálně možných řešení.

(V textu byly použity pasáže a kresba z nové knihy Muži, muži – ženy, ženy autora Davida Grubera a ilustátora Romana Kliského.)