Murphyho zákony, Murphyho antizákony, Murphyho mezozákony

Opravdu platí? Nebo vůbec ne? Jak to vlastně je? Inspirací k tomuto článku mi byl pořad TV Nova Víkend dne 3. prosince 2013. Jedna z jeho podstatných  částí byla věnována Murphyho zákonům. Rey a Lucie moderovali, nějaký specializující se další chlápek na různých měřeních – čekání na výtah, čekání na tramvaj – dospěl k nezvratnému názoru, že Murphyho zákony platí. Hm...

Na moderátory ani na onoho chápka se nezlobím. Víkend TV Nova není žádný vědecký pořad.  Já sám bych, myslím, neuměl ani z desetiny tak dobře moderovat jako Koranteng a Borhyová, takže se nemám na ně co vytahovat a měl bych být shovívavý. Nicméně – tvrdit s vážnou tváří, že po úterku bezprostředně přichází sobota a nikoliv středa nebo že dvě a dvě je prokazatelně sedm a nikoliv čtyři – přece jen to s člověkem trochu hne.

Jaká je tedy správná odpověď? V určitém počtu případů se skutečně stane to, co je obsahem nějaké Murphyho větičky nebo obodbné schválnostní větičky jeho různých pokračovatelů a rozvíjitelů. Nicméně – Murphyho zákony se tváří tak, jako by takhle dopadala většina náhodných pokusů. A to už pravda není.

Nejsem jistě první, kdo Murphyho zákony relativizoval, zpochybnil. Nicméně – snažil jsem se to udělat systematicky, Tedy – systemizovat nadoraz; tak, aby po mém popisu už nikdo nemohl k tomu všemu dodat nic podstatného nového. Abych to mému čtenáři nebo žákovi naservíroval najednou všechno. Poprvé to systemizovaně vyšlo v mé nedávné knize „Bude hůř, ale vám bude líp“, vydané nakladatelstvím Bizbooks skupiny Albatros Media v roce 2012.

Pokud nechcete ztratit příjemné iluze a příjemné psychické šimrání z toho, jak „sakryš, zase na Murphyho došlo“ nebo „kruciš, ty kartářky mají vždy pravdu“ nebo „ach jo, znamení zvěrokruhu jednoznačně určuje povahu a osud člověka“, tak nečtěte dále.

Pokud jste však aspoň trochu zvědavi na rozumové a logické vysvětlení, pokud se chcete naučit sami si vytvořit v Murphyho stylu libovolný počet zákonů i jejich opaků a vyvážených „poloopaků“, pak rozhodně čtěte dále.

V ukázce jde o dialog dvou osob, dvou mužů. První je běžný občan, kteréh jsem nazval Zdeněk. Typický běžný Čech z lidu, věří Murphyho zákonům. Ne slepě, ale tak nějak stylem „přece na tom něco musí být, nedávno jsem se zase přesvědčil“. Druhý se jmenuje Burger – a je to vesmírný návštěvník z mimozemské civilizace. Ale může to být každý pozemšťan, který zná psychovzorce neboli multimetody. A z nich si logicky odvodí tisíc věcí, nad mnohými z nichž si i přední zahraniční vědci stále lámou hlavu a vzdychají „kéž by to někdo vyřešil, to by jistě bylo nejméně na Nobelovu cenu“.

V minulém blogu jsem si zanadával, jak se u nás psychovzorce zlehčují, rozkrádají, ba znárodňují a že je to pro naší zemi škoda. Zde se nebude nadávat, zde se toto know-how zaskvěje při jedné ze svých výtečných funkcí. Aneb – kdo se naučí psychovzorce, ten nejen vymyslí libovolný počet dalších „Murphyho“ zákonů, tj. pořekadel přesně v jejich duchu. Navíc je schopen vymyslet i opak – Murphyho antizákony. A je schopen vymyslet i libovolný počet  „Murphyho“ mezozákonů, kteréžto platí skutečně, reálně, nejvíce.

Tak tedy ukázka, citace z výše uvedené knihy:

Mnoho lidí obdivuje učence Murphyho, jenž vymyslel spoustu zákonitostí, jak to v životě opravdu chodí. Dají se Murphyho zákony odvodit z psychovzorců? I ve větším množství, než na to přišel sám chytrý jejich pan autor? To Zdeňka zajímalo.

Murphyho zákony – pomocí psychovzorců rozšířeny

Zdeněk spolu s Burgerem vyhledali pomocí internetového vyhledávače několik nejdůležitějších webových stránek o zákonech Murphyho. Shodli se na tom, že nejužší klasický základ jeho zákonů je tento:

Může-li se něco pokazit, pokazí se to.

Z čehož vyplývá:

1. Nic není tak snadné, jak vypadá.
2. Všechno trvá déle, než předpokládáme.
3. Může-li se pokazit více věcí, bude to ta, která napáchá nejvíce škody.
4. Nalezneme-li čtyři různé faktory, kvůli nimž se náš postup může nevydařit, a vystříháme-li se jich, rázem se objeví pátý.
5. Necháme-li věcem volný průběh, půjde to s nimi od desíti k pěti.
6. Jakmile se do něčeho pustíme, něco jiného je třeba udělat dřív.
7. Každé řešení přináší nové problémy.
8. Proti blbům není ochrany – jsou příliš vynalézaví.
9. Příroda vždy fandí skrytým vadám.
10. Matka příroda je pěkná děvka.

Plus ještě Murphyho filozofie: Usmívejte se. Bude hůř.

Mnoho lidí je přímo nadšeno, jak tyto schválnosti v životě „jednoznačně a ověřitelně“ platí.

„To je ono, ten Murphy to trefil!“ volají jednohlasně s nezvratným přesvědčením.

A mnozí slavní i méně slavní dokonce tento Murphyho základ rozšiřují. Tato rozšíření někdy bývají pojmenována po svých autorech – Loftovo postesknutí, Whiteova věta, Chrisova poznámka, Bilingův postulát a řada dalších podobných. Jindy mají různá rozšíření bezejmenné autory. Například věta: Postavíte-li se v samoobsluze do jedné z front u pokladen, brzy zjistíte, že v té vaší se to hýbe nejpomaleji.

Burger navrhl Zdeňkovi, že mu ihned napíše nebo nadiktuje a) Burgerovy Murphyho antizákony, b) Burgerovy Murphyho mezozákony. Zdeněk zvědavě a nadšeně souhlasil.

BURGER: Burgerovy Murphyho antizákony zní:

Může-li se něco pokazit, nepokazí se to.

Z čehož vyplývá:

1. Nic není tak obtížné, jak to vypadá.
2. Všechno trvá kratší dobu, než předpokládáme.
3. Může-li se pokazit více věcí, bude to ta, která napáchá nejméně škody.
4. Nalezneme-li čtyři různé faktory, kvůli nimž se náš postup může nevydařit, a vystříháme-li se jich, neobjeví se už žádný další faktor.
5. Necháme-li věcem volný průběh, vždy se dobře vyřeší samy.
6. Jakmile se do něčeho pustíme, ostatní záležitosti mohou být snadno odsunuty na později.
7. Každé řešení přináší definitivní odstranění problémů.
8. Proti blbům je ochrana – nejsou totiž vůbec vynalézaví.
9. Příroda vždy fandí těm, kteří nemají vady.
10. Matka příroda je skvělá a spravedlivá paní.

Plus ještě Murphyho filozofie: Mračte se. Bude líp – a pak už se budete jen usmívat.

Zdeňkovi připadala tato sada antizákonů tak nějak nepříjemná, až iritující. A hlavně – strašně nepravděpodobná. V životě to takhle přece vůbec není!

Burger se Zdeňkovým pocitem nepravděpodobnosti souhlasil. Ale jen s pocitem. A dodal, že nízká pravděpodobnost jeho „Murphyho antizákonů“ je ovšem stejně nízká jako pravděpodobnost původních klasických Murphyho zákonů. Že jde v obou případech o stejně okrajové jevy. Nejčastější v životě pak jsou Burgerovy Murphyho mezozákony. A ty také sepsal a ukázal Zdeňkovi.

BURGER: Zde jsou tedy Burgerovy Murphyho mezozákony. Ty vystihují nečastější životní situace:

Může-li se něco pokazit, někdy se to pokazí, jindy ne. Někdy rychleji, jindy pomaleji, někdy lehčeji, jindy závažněji, někdy očekávatelně, jindy překvapivě – prostě každý z takovýchto a mnoha dalších faktorů má celý spojitý interval, v jaké míře může nastat.

Z čehož vyplývá:

1. Něco je snazší, než vypadá, něco obtížnější, než vypadá, něco stejné snadné (obtížné), jak vypadá.
2. Něco trvá déle, než předpokládáme, něco kratší dobu. O trochu, o hodně – jak kdy.
3. Může-li se pokazit více věcí, bude to ta, která napáchá co nejvíce škody. Nebo ta, která napáchá nejméně škody. Nebo ta, která napáchá středně škody.
4. Nalezneme-li čtyři různé faktory, kvůli nimž se náš postup může nevydařit, a vystříháme-li se jich, někdy se objeví pátý faktor, jindy se neobjeví.
5. Necháme-li věcem volný průběh, půjde to s nimi někdy od desíti k pěti, jindy od pěti k desíti.
6. Jakmile se do něčeho pustíme, je někdy potřeba něco jiného udělat dřív, někdy to vůbec není třeba a někdy je středně třeba.
7. Určité řešení někdy přináší nové problémy, jindy vůbec žádné.
8. Proti blbům někdy není ochrany, někdy ano – podle toho, jak jsou vynalézaví. A míra jejich vynalézavosti může být jakákoli od nulové po téměř nekonečnou.
9. Příroda někdy fandí skrytým vadám, někdy ne.
10. Matka příroda je někdy pěkná děvka, jindy příjemná spravedlivá paní, většinou však něco mezi.

Plus ještě Burgerova Murphyho mezofilozofie: V budoucnu možná bude hůř, možná líp, možná zhruba stejně jako nyní. Někdy se mračte, jindy usmívejte.

Zdeněk při čtení těchto Burgerových Murphyho mezozákonů zase propadl tak trochu neklidnému, rozčilujícímu pocitu. Jako by mu někdo sebral příjemné iluze, příjemné pocity. Jako by mu zničil oblíbenou hračku. Bylo mu to vidět na tváři.

BURGER: Rozumím vašim pocitům, Zdeňku. Chápu je. Člověk nepotřebuje slyšet drsnou šedivou pravdu všedního dne. Potřebuje se občas podívat na film, kde dobro jednoznačně zvítězí nad zlem. Potřebuje mít pocit, že jeho iluze se plní. Má z toho dobrý pocit, který mu pomáhá přežít právě v té všední šedi. A právě na to sázel profesor Murphy. Jeho zákony – i všechna jejich neanonymní i anonymní rozšíření, už vymyšlená či ještě neexistující, budou opět založena – jak jinak – na kombinaci psychovzorců.

První psychovzorec, který zde vstupuje do hry, je psychovzorec lidského zkreslování. A v něm jev, který by se dal zhruba nazvat jako „haló efekt“.

Zkusím vysvětlit, jak mu my na naší mimozemské planetě rozumíme: Pokud je z deseti nahodilých jevů jeden nápadný a devět méně nápadných, jeví se člověku, jako by ten nápadnější byl zastoupen více než jednou desetinou případů. Například krajíc chleba, který spadne desetkrát ze stolu, může spadnout pětkrát na nenamazanou a pětkrát na namazanou stranu. Ale jeho upadnutí na namazanou stanu je emočnější; zuříte, protože musíte vyčistit následky nehody.  Při upadnutí na nenamazanou stanu jej prostě zvednete, nic se nestalo, téměř okamžitě na tento miniincident zapomenete. O otravném čištění koberce od másla a marmelády ovšem mluvíte se známými třeba ještě dva dny poté. Totéž se dá vysvětlit i psychovzorcem koncentrace: Co je emočnější, je i koncentrovanější; a co je koncentrovanější, to se lépe a déle pamatuje. A co se lépe a déle pamatuje, u toho máte pocit, že je toho ve vašem životě více než ve skutečnosti.

A do mysli běžného člověka se dostavuje matematicko-statisticky chybný, avšak vysoce lidský, psychovzorci snadno vysvětlitelný pocit: Chleba vždycky padá na namazanou stranu.

A teď si představte, že tento pocit s vámi sdílí věhlasný americký učenec Murphy. On s vámi soucítí. Vy také cítíte, že má pravdu. Protivné analytické typy lidí ve vašem okolí vám to padání chleba na namazanou stranu vyvracejí. A hle – nyní máte argumentační bič na tyto protivné lidi – zastal se vás věhlasný učenec. Posílil vaše ego. Nevědomky správně využil psychovzorce EGA. Neboli zachoval se intuitivně v souladu s ním. Je to v dané situaci váš názorový spojenec. Bodejť byste jej neměli v oblibě! Bodejť byste nekupovali jeho knihy o jeho zákonech! A o to vydavatelům pana Murphyho – možná přátelsky, možná ale drsně pragmaticky obchodně – jde.

ZDENĚK: No tak vám tedy, Burgere, pěkně děkuji za zbavení příjemných iluzí. Ano, i před vaším vysvětlením jsem měl nejasné tušení, že je to takový jakýsi příjemný klam. Ale bylo mi s těmi zcela konkrétními klamy dobře.

BURGER: Z psychologického hlediska s vámi naprosto souhlasím. A využiji nyní své znalosti psychovzorců nikoli k protivnému bourání příjemných iluzí, ale naopak k jejich posílení. K vašim dobrým pocitům. Rozšířím vám Murphyho zákony o řadu dalších. Sledujte:

- Chcete-li v Praze nastoupit do metra, zjistíte, že právě z vámi zvolených dveří vystupuje nejvíce lidí a nejdéle jim to trvá. Všude kolem už lidé nastupují, jen vy ještě čekáte na posledního vystupujícího.

- Vystupujete-li z metra, pak vystupující před vámi jsou rozhodně nejpomalejší z celého vagonu a asi i z celého vlaku.

- Píchnete-li na cyklovýletě duši, pak rozhodně na nejvzdálenějším místě od místa návratu.

- Když si (pánové) na diskotéce nebo v baru vyhlédnete určitou ženu, pak tato bude odolávat nejdéle ze všech. Ostatní kolem už někam se svými nápadníky dávno odešly, jen ta vaše stále jen mluví a odolává.

- A nyní trochu obšírnější "Murphyho" zákon pro ženy snad všech věků a typů: Začnete-li se (nezadané dámy) ve společnosti bavit s novým mužem, zjistíte:

-          je-li ucházející, je zadaný nebo šťastně ženatý;

-          je-li volný, nestojí za nic;

-          je-li volný a za něco stojí, jde mu jen o milostný románek; je-li volný, za něco stojí a nechce vás dostat do postele, je to gay.

- Pokazí-li se něco v domácnosti, pak s časovou tísní roste pravděpodobnost dalších závad.

- Najde-li někdo u svátečního oběda v polévce vlas, budete to určitě vy.

- Budete-li se celý horký slunečný pracovní týden těšit na krásný víkend, buďte si jisti, že vám spolehlivě proprší.

- Z celé společnosti vychutnávající si dobré víno najdete kousek korkové zátky ve své číši právě vy.

- Pocítíte-li během cesty vlakem naléhavou potřebu navštívit toaletu, bude obsazena. Doba, již na ní stráví osoba před vámi, bude přímo úměrná naléhavosti vaší potřeby.

ZDENĚK: To tedy sedí! Kde jste to četl, Burgere? Kterou webovou stránku si mám najít? Kde je podobného více?

BURGER: Nikde jsem to nečetl. Teď právě jsem to vymyslel – tedy odvodil z psychovzorce koncentrace a psychovzorce ega. Na žádné webové stránce to nenajdete, Zdeňku. A mohl bych takto odvozovat donekonečna. Třeba celou knížku.

ZDENĚK: Tak to udělejte, určitě by to byl bestseller.

Burger se chvilku usmíval. Pak si ale povzdechl a zamračil se. Ale nakonec se přece jen zase usmál.

BURGER: Mám v sobě rozporuplné pocity. Na jedné straně kladné: Jsem stoprocentně přesvědčen, že mluvím pravdu, že nazývám věci pravými jmény, že psychovzorce a jejich využití je veliké téma 21. století. Na druhé straně záporné: Beru lidem řadu pěkných iluzí. Stahuji je z oblak na pevnou zem.

A mám v zásobě ještě další takové deziluze. Ale – lépe stát pevně nohama na zemi, než se vznášet kdesi vysoko a pak při pádu tvrdě narazit…

ZDENĚK: Moudrý čtenář tu deziluzi vydrží. Říká se, že v konečném důsledku se lépe žije zdravému skeptikovi než šeredně zklamanému optimistovi, který se dlouho vznášel vysoko v oblacích – a o to pak bývá jeho pád na zem tvrdší, jak jste správně řekl…

Konec citace z knihy, i když je to tam ještě dále a dále. Jo – abych nezapomněl – použito bylo informací z website http://murphy.ic.cz

Multimetody neboli psychovzorce vyřešily do důsledků spoustu dalších záležitostí – hospodaření s časem, zvládání prokrastinace, rychločtení a rychlé učení se, prezentační a komunikační dovednosti, emoční inteligenci, optimální kurz angličtiny a další a další.

Lidem, kteří se těmito tématy začali zabývat v boomu české poptávky až po roce 1989 jako autoři nebo školitelé, se do citací knih s psychovzorci většinou moc nechce (čest všem výjimkám, které srdečně zdravím). Tipuji tuto hlavní příčinu: Zatímco ve skutečnosti objevují objevené nebo jen malou část objeveného, chtějí se navenek tvářit, že to jejich je kreativní novinka – a něco na té “originální novince” od nedostatečně informovaných lidí narýžovat. Vždyť ono to vypadá tak logicky: Máš v životě problém, cíl, výzvu? Použij metodu.

A zatím svět pomalu ale jistě spěje k multimetodám a jednou k nim dospěje s drtivou převahou, tak jako dnes už dospěl s drtivou převahou od mechanických psacích strojů a papírových dopisů v k počítačům, internetu a mailům.  Od koňských spřežení k automobilům. Ale než se tak stane, leckdo se těm čímanům na “metody” ještě nachytá.

Vy se ovšem nachytat nenecháte - pevně v to věřím :-)