Motivujte se – jděte za svým štístkem

Rozhlédněte se kolem sebe, čím se náš současný svět liší od džungle a stepi pradávných jeskynních lidí…  Ta nevýslovná změna a odlišnost má jediný zdroj – lidskou motivaci. Nezdolnou touhu mít se lépe, dělat věci lépe, zařídit život šikovněji svým blízkým, sobě, celému lidstvu.

Asi bychom se měli všichni v každodenní šedi běžného života častěji pozastavit a zamyslet nad kouzelným slovem „motivace“…

Vaší motivací začíná všechno, co nějak směřuje ke splnění jakéhokoliv vašeho přání. Začíná tím každá cesta za jakýmkoliv dobrem, láskou, komfortem, pohodlím, dobrými mezilidskými vztahy, zdravím, ziskem v tom nejlepším slova smyslu, úspěchem, radostí a pohodou…

Jistě, jsou zde i neovlivnitelné vnější okolnosti. Co zmůže všestranně nadaný, schopný a všestranně motivovaný jedinec, když s ním například na cestě z Evropy do Ameriky uprostřed Atlantiku spadne letadlo?  Nemá nic z cílů uvedených v předchozím odstavci, protože prostě nepřežije. Ale pozastavovat se nad tím nemá cenu, protože už přímo ve slově „neovlivnitelný“ je obsažen fakt, že zde vám žádné úsilí a lámání si hlavy nepomůže. Žádné úsilí nic nezmůže proti náhodě.

Marnosti tedy nedělejte. Smysluplné je obrátit myšlenky do oblasti, kde to ovlivnit můžete.

Stohy knih byly napsány a vytištěny o motivaci, spoustu gigabytů harddisků zabírá jejich moderní elektronická podoba. Nepojmete to všechno, tak jako nenavštívíte nikdy všecičky krásy a pamětihodnosti našeho světa.

Proto vám nabízím něco jako krátké spočinutí na výhledu do líbezné krajiny z nějaké typické české hory s rozhlednou. Pár myšlenek v kostce, takový střípek.

Každá cesta za lepším začíná sněním a končí tvrdou prací. Zasněte se tedy, třeba teď, čeho byste chtěli dosáhnout v práci i mimo ni. Myšlenka to jistě bude hezká a projasní vám celý všední den. Klidně si povzdechněte: „Ach jo, kdyby tak…“.

No  a po ukončení prvního snění a první série vašich povzdechnutí nastává váš první reálný krok.

Svoji zářivou celkovou vizi si rozkouskujete v několika úrovních.

Vize je na celý život.

Záležitosti na několik let (dokončení školy, perfektní zvládnutí cizího jazyka, postavení domu, dosažení významného cíle v kariéře či podnikání…), těm můžete říkat plány. Hoďte si je na papír nebo na harddisk.

Plány si pak můžete členit na cíle. Časový horizont cílů můžete stanovit na zhruba jeden rok. (Zvládnout další rok vysoké školy a nepropadnout. Našetřit na dovolenou snů a uskutečnit ji. Udělat středně velkou opravu nebo přístavbu na domě. Zařídit dítěti bezva kroužek a vést je k tomu, aby v něm dosáhlo něco určitého a přiměřeného roční snaze…)

Cíle se pak rozkládají do jednotlivých úkolů. Horizont úkolů nechť je kratší než rok a delší než den. (Sehnat materiál, řemeslníky, projekt, všemožná povolení atd. na tu přístavbu domu, skládat jednotlivé zkoušky na škole, mluvit s potomkem o tom jak se mu v kroužku daří…)

Úkoly se pak rozkládají do elementárních částic, kterým můžete říkat úkony. Nebo také kroky. (Najít na internetu prodejny stavebních materiálů, sehnat určitou učebnici do určitého předmětu ve škole, poradit se s kamarádkou jak na nemocné děcko, zacvičit si, zalenošit si a tím nabrat sil…)

Čím níže jste v stromové hierarchii vize – plán – cíl – úkol –krok, tím menší to bývá vznešenost a tím větší próza. A zvládnout prózu už není samozřejmé;  cosi přirozené a velmi silné v člověku rádo započatou cestu vzdává, rádo ze započaté cesty odbočuje, schází z ní. A pak se úkoly nesplní, cíle vzdalují, plány ztroskotávají – a je to prostě blbé, na pytel…

Ne, neporadím vám teď to, co slyšíte a zjišťujete ohledně nesejití z pravé cesty dnes a denně. Neporadím vám „vynaložte pevnou vůli a cvičte si ji“. Dobře víte, že moment vynaložení vlastní pevné vůle, onen moment jakéhosi vnitřního sebezatnutí a jakéhosi vnitřního příkazu „MUSÍŠ!“ je kontraproduktivní. Víte, že reálně v praxi platí ono okřídlené „co se musí, to se hnusí“. Takže – nenechte si zhnusit svou cestu za štístkem jakéhokoliv druhu oním „vynaložením pevné vůle“.

Raději si v těžkých chvílích váhání a otálení vyvolejte v mysli znovu celu tu strukturu „vize – plán – cíl – úkol –krok“. Prohánějte si hlavou barvité myšlenky, jaký že to pěkný cíl bude splněn zvládnutím prozaického kroku dnešního a navazujících pár kroků zítra, pozítří a za týden. Jakého cíle dosáhnete zvládnutím toho, onoho a ještě tamtoho úkolu. Jaký váš úžasný plán se stane skutečností po dosažení několika cílů. Jaký to bude úžasný celý život s naplněnými mnoha plány. Nebude to blbé a na pytel, ale bude to super! Je to představa radostná neboli kladně emoční.

Toto daleko více odpovídá správnému motivování se než masochistické a drhnoucí „vynakládání pevné vůle“. Nikoliv  vůle ale emoce - to je oč tu běží.

Ostatně, slova „motivace“  a „emoce“ mají společný základ. V obou z nich tušíme ono latinské sloveso „moveo“. Tj. hnout se, pohnout se, hýbat se někam. A jak se lidstvo jako celek pohnulo za desítky tisíc let od jeskyní a pazourkových seker k dnešnímu neuvěřitelnému světu, tak se i vy ve své osobní historii, trvající několik desítek let, pohnete někam. Tam, kam chcete.

Děkuji vám, že jste se tedy aspoň na pár minut zase trošičku pozastavili a zamysleli, každý nad tím svým štístkem… a mám z vás radost. Jo.