Má člověk v rukách mobil, nebo mobil ve svých pařátech člověka?

Kdo koho ovládá? Kdo komu poroučí? Vliv moderní komunikační techniky, internetu, mobilů na zblbnutí a snižování vzdělanosti lidí, na jejich stále větší roztěkaný neklid, se jeví čím dál zřetelněji.

Tak jako  v minulých desetiletích auta učinila lidí línými na krok, tak, zdá se, mobily se všemi těmi datovými službami a možným napojením na tiskárnu, kopírku, skener a cokoliv jiného technicky zpracovávajícího data činí lidi línými myslet. Línými plánovat. Línými řádně a ekonomicky duševně pracovat.

Jak sofistikovaně museli například vaši různí šéfové v práci donedávna promýšlet, co vše vám při komunikačním spojení (klasický papírový přípis, porada, pozvání na kobereček, telefonát na pevnou linku...) sdělí, jak to budou strukturovat; jak zajistí, aby to jejich sdělení bylo úplné, nevyžadující za malou chvilku třeba nějaké doplnění nebo opravu!

A dnes? Na první pohled se sice zdá, že případná náprava a doplnění jsou hravě snadné, okamžité, kdykoliv proveditelné. Číhá zde však několik záludných nebezpečí.

Volaný (nebo „SMSkovaný“ nebo „e-mailovaný“) člověk je vyrušen z koncentrace na svou běžnou práci. Nižší koncentrace = práce udělaná 1) pomaleji, 2) méně přesně, 3) s větší pravděpodobností chyb, 4) s větší následnou únavou.

Toto čtvero nevýhod škodí tím více, čím více je tato běžná činnost sofistikovaná, intelektuální, tvořivá. Ne nadarmo je určitá spojitost mezi nadměrným mobilováním mezi lidmi (ČR prý je na špici Evropy v provolaných minutách na hlavu) a tím, že daný stát není mozkovým centrem objevů a vynálezů, ale pouhou levnou montovnou.

Lituji své žáky na kurzech. Sleduji kontinuálně jejich stupeň vyrušování z výuky více než třicet let. Dlouhé roky bylo nemyslitelné odejít z místnosti nebo sledovat někoho jiného než učitele nebo diskutujícího spolužáka. Dnes toho klienti mnohdy mají v mobilu k „okamžitému“ vyřízení

• spoustu o každé malé přestávce,
• mraky při delší obědové přestávce,
• leccos i během výuky; se studem na tváři někdy narychlo něco ťukají pod lavicí do mobilu, občas i vybíhají na chodbu hovořit; zhruba jeden z deseti žáků takto u mobilu na chodbě přetahuje přestávku. Je to jistě hlavně jeho věc, ale když se těsně po přestávce chystá třeba oznámení pravidel nějaké komunikační nebo diskusní hry, tak z celé hry potom opozdilec nic nemá.

A samozřejmě – klidně takto může žák zameškat třeba pár vět o vysoké hodnotě. Vět, které jinde nenajde.

„Máš ty mobil, nebo má mobil tebe?“ ptal se mne dnes jeden vynikající žák z roku 1992, kterého jsem pracovně navštívil. Zamyslel jsem se. On sám má peněz dost, aby svým dvěma dětem (ve věku kolem 11 let) koupil iphony třeba pozlacené, ale nedělá to. Jeho děti nemají v mobilu internet ani hry. Studuje v Indii dálkově východní nauky, hledá filozofický klid a rovnováhu.

Jeho přístup mi velmi konvenoval. Sám jsem vyznavačem mobilové psychohygieny už proto, že v tomto oboru pomáhám druhým. A stále více si vážím každého vzácného dne, který se vyznačuje tím, že během něj nečtu ani nepíšu žádný e-mail a nemusím brát do ruky vůbec mobil. Kreativně přemýšlím samozřejmě odmalička  drtivou většinu bdělého času. A právě v tyto vzácné informačně dietní dny se mi daří vymyslet a sepsat něco podstatného - pro lidi nového, jinde nenalezitelného, a citelně úlevného...