Jednoho Leoše zdarma – a proč psal V. Hugo nahý

Velký ohlas měla recenze Hany Šiander na knihu o cílevědomém plnění předsevzetí.  Její autor Leo Babauta ji napsal coby „uncopyrighted book“, je tedy volně šiřitelná. Proto ji rád zdarma pošlu každému, kdo si napíše.

Zdarma je pochopitelně jen anglický originál. V českém překladu, který zde tedy již byl recenzován, je obsažena práce překladatele, tudíž je logické, že  její česká verze  je k mání za peníze. Třeba na portálu knihy.idnes.cz. Ale kdo aspoň trochu čte anglicky – text je opradu čtivý snadno a příjemně – ten nemusí  investovat a utrácet. Stačí mi napsat na [e-mail], přidat nějaký stručný názor na danou problematiku, osobní zkušenost apod. – a dílo rád legálně zdarma pošlu. Jednoho amerického Leoše zdarma.

Moje skepse k lecjakému americkému autorovi skoft skills je všeobecně známa. Bodejť  by nebyla, když někteří z nich se u nás snaží i s pomocí zaprodaných českých zlatokopů prodat své načančané avšak již zastaralé know-how předraženě o tisíce procent. Je mi líto našich lidí, které tyto věci zajímají a kteří jim skočili na špek a nechali se příliš jednostranně a nekriticky oslnit pojmem „USA“.

Přesto nechci a ani nemohu házet všechny západní autory do jednoho pytle. Je mezi nimi nejeden chytrý, inspirativní a prostě skvělý. A protože o skoncování s prokrastinací píšu, učím (a zkoumám to a chovám se podle toho) již více než třicet let, nemohla Babautova e-kniha (v originále „Un-procrastination“) ujít mým očím.

Nutkavé odkládání naplánovaných úkolů jsem dlouhá destiletí slovem „prokrastinace“ neoznačoval. Nemám rád takový typ cizích slov a odborných termínů, které často bývá jen pozlátkem pro něco, co se dá vysvětlit bez humbuku, bez gloriol, prostými slovy. A proto jsem komplexní metodu skoncování s prokrastinací už od začátku 80. let vždy nazýval jen prostě „metoda jak se přinutit – jak nepřestat – jak vytrvat“, zkráceně metoda P-N-V.

Čtyřicátník afroameričan Leo Babauta žije střídavě v Los Angeles a na ostrově Guam. Velký sportovec, otec šesti dětí, pohodář.

A jeho knihy jsou opravdu podávány jednoduše a pohodově, přitom však s bystrým rozumem. Když jsem byl před časem požádán nakldatelstvím Computer Press Brno (dnes již součást společnosti Albatros Média), abych na zadní stranu obálky jeho knihy o Síle jednoduchosti napsal pár doporučujících řádků, udělal jsem to s chutí a rád.

Babauta definuje prokrastinaci jako jakékoliv odkládání naplánovaných úkolů. Jiní autoři jsou toho názoru, že přirozená lenost líných lidí není prokrastinace; Babauta nikoliv. Občas si klidně zalenošte, svět se nezboří, kolem stopnutí prokastinace se netočí zeměkoule – tak nějak to píše.

V knize, o níž je řeč, Babauta dává důležité rady; například:

-          Když se děsíte velkého množství úkolů, vyčleňte z nich ty, jejichž splnění nejvíce pozitivně ovlivní  vaši práci a život; a udělejte z nich krátký seznam (short list). Ty ostatní nechť tvoří dlouhý seznam (long list), ty přijdou na řadu až někdy později.

-          Vylaďte si svoji motivaci. Opravdu potřebujete tento úkol zvládnout? Z jakých důvodů?

-          Učiňte se veřejně zodpovědným. Řekněte kdekomu o své bitvě s důležitým projektem, ať je jejich přátelský dohled nad plněním pro vás motivací.

-          Nepřítelem zvládní naplánovaných úkolů jsou různé druhy strachu. Překonejte je experimentem. Máte-li strach, že nebudete zcela in, když se nebudete každou chvilku dívat na svůj mobil či facebook, zkuste si dát třicetiminutovou izolaci od toho všeho. Stane se nějaká tragédie? Houby. Pak tu dobu izolace postupně prodlužujte – dokud nenabudete dobré sebedůvěry ve vítězství nad vlastními strachy.

-          Při tvorbě nového návyku postupujte po malých krůčcích. Malé krůčky nebolí, neodrazují. Metod, které pod různými názvy doporučují právě toto, je řada (napadá mne třeba KAIZEN), ale Babauta to umí formulovat velmi mile: „Keep taking baby steps.“ Stále postupujte batolecími krůčky. Zkuste si to nahlas říci v anglickém originále, zní to libozvučněji než v překladu.

-          Odrazuje vás jít neprošlapanou cestičkou? Bodejť by ne, prošlapanou se chodí stokrát snadněji. Pachtění se v neprošlapané cestičce odrazuje a deptá. Takže – zařidte si to tak, aby jakákoliv jiná cesta než ta nutná neprošlapaná k novému návyku byla ještě horší a ještě odpudivější. Aby cesta tou nutnou neprošlapanou cestičkou byla zlem nejmenším, tj. největší radostí ze všech možností.

-          Uplatňujte pravidlo 30 – 10: Tj. když vydržíte 30 minut bez přerušení dělat naplánovanou rozumnou činnost, odměňte se deseti minutami té nejvíce vytoužné prokrastinační činnosti – a užijte si tu odměnu…

-          Slavný spisovatel  Victor Hugo vždy před psacím zápřahem odevzdal všechno své šatstvo vrchnímu sluhovi a psal nahý. Nahý nemohl přerušit psaní a jít někam na kafe či na panáka do víru Paříže, nahý nemohl přijímat hosty a mít nějaké osobní setkání nebo obchodní jednání. Nahý nemohl nic než – psát a psát. (Jak snadno je to odvoditelné z psychovzorce  profesionální koncentrace, že ano, milí žáci! Zvednutí zet mínus – koncentrace – úspěch.)

Je tam v e-knize toho ještě mnoho, kniha nemá hluchá místa. Jsou v ní též aktivní prolinky třeba na důležitý pomocný softare apod.

Překvapivě nového zásadního však pro mne v knize nebylo nic. Šlo jen o konkretizace toho, co si já sám nebo každý můj žák či čtenář může odvodit z multimetod (psychovzorců), zejména z psychovzorce profesionální koncentrace a psychovzorce psychické teorie relativity.

Což rozhodně neznamená nějakou neúctu k Leo Babautovi.

Přesto, nebo právě proto, doporučuji milé formulace kolegy Babauty číst. Znalec psychovzorců je samozřejmě čte s nadhledem, tak jako univerzitní profesor kontroluje diplomku šikovného nadaného studenta. Je radost vidět, jak psychvzorce fungují, nezávisle na lidské vůli;  a jak je dobré a užitečné to, co je s nimi v souladu a jak je neúčinné to, co by s nimi bylo v rozporu.

Je radost objevovat Babautovy nápadité drobnosti a detaily, je radost vědět si rady a mít přesah i tam, kde Babautův konkrétní výčet psychických léků na to či ono končí – a přidat si sám pro sebe kreativně pár rad dalších.

Pokud tedy můžete a umíte to, tak to tak dělejte.

Závěrem: Motivace k úspěchu, k plnění vlastních předsevzetí apod. je dobrá věc. Nejsem však zastáncem tvrdých výkřiků pasoucích jedině po peněžním úspěchu, ale zajímá mne hodně též laskavost a lidský rozměr. Zažil jsem žactvo z nejvyšších pater politiky a podnikání, ale zažil jsem velmi mnoho žactva z řad prostých lidí v těch nejzapadlejších městečkách a vískách. Vzpomínám na dávný kurz zvládání prokrastinace aj.  pro katolické faráře v Červeném Kostelci - ještě v době, kdy takovéto bratříčkování se s věřícími lidmi znamenalo pro každého českého učitele téměř jistý vyhazov z práce. V předvečer kurzu jsem byl hostem velmi zbožné a chudé rodiny Brožových se sedmi dětmi. Měli slavnostní jídlo na své poměry nevšedního typu - vaječinu, míchaná vajíčka - v hrnci připomínajícím spíše kotel, aby se na všechny dostalo. Úžasná atmosféra toho večera mi  zůstala v paměti mnohem více než pozdější občasné  rauty v pražských palácích.

Tu dávnou hřejivou atmosféru, kdy jsem byl téměř jedním z členů té velké chudé rodiny, budu mít před očima dodnes a stále. Dali mi tehdy totiž nejvíc, co mohli - nabídli mi svoje všechno; jako ti mexičtí rolníci v Sedmi statečných pistolníkovi Chrisovi (herec Yul Brynner) za určitou službu. Čerta jsem se tehdy staral, že to je méně než jedno procento obvyklého honoráře mých zahraničních kolegů v analogické situaci. Tehdy jsem prostě učil "za všechno".