Jaký má dopad skvělá blogová úvaha?

Blogeři usilovně píšou, otevírají nám čtenářům oči. Snad i trochu ze setrvačnosti ještě z doby předinternetové, kdy textů dostupných veřejnosti bylo tisíckrát méně. A každý z nich měl na čtenáře tisíckrát větší vliv; působily

dlouhodoběji a snadněji i přiměly čtenáře k činu.

Má to dnes vůbec ještě z hlediska blogera cenu, honit si triko, prezentovat skvělý vhled a posouzení příčin a následků toho či onoho? Nezanikne to v nekonečném moři informací?

Brilantních blogových analýz například politické situace je dnes mnohem víc, čtenářské pozornosti každému jednotlivému textu však mnohem méně a mnohem krátkodobější; protože čas lidí nikterak nenarostl, stále je to dvacet čtyři hodin denně.

Ke slovu tedy dnes přichází informační hygiena. Tj. umění nezahltit se; vybrat zvládnutelné optimum, co člověk stačí komfortně „učíst“. Řekl bych „racionální čtení“ – ale ne to archaické západní s jakoby úhlopříčným pohledem očí přes stránku. Naopak – to české racionální čtení, vyznačující se hlavně zdravým selským rozumem. Pravda, trochu učesaným, ale přece jen zdravým selským.

Před čtením nebo během čtení – zabývejte se těmito od nepaměti zdravými úvahami:

• Cui bono? Komu to slouží, co ta která osoba – politik, státník, herec, vědec, sportovec apod. - dělá, zamýšlí, prosazuje...
• Pravidlo „M + M“. Kde jsou Miliardy, tam jsou Mafie. Tedy skupiny lidí zločinně pragmatických, kteří jdou přes mrtvoly a neštítí se sebevětších zhovadilostí, jen když jim to pragmaticky vyhovuje. Mimochodem, jen roční rozpočet našeho nevelkého státu představuje těch miliard více než tisíc. To už supům stojí za to slétat se...
• Co je povrch a co je skutečné zákulisí? Od dob zločinně upřímného Hitlera, který zastával bez obalu názor „židé patří do plynu“, se doba změnila a je zvykem sebezločinnější záměry krýt zdánlivě ušlechtilými vnějšími pohnutkami. Tu „lidskými právy“, tu „demokracií“, támhle „rovnoprávností“ či dalšími vznešeně znějícími pojmy. Pod nimi však je dobré vidět celou tu hnusotu špatných a neslušných, kteří nepřejí dobrým a slušným.
• Kdo daný text píše? Co dělal tento člověk třeba v dobách, kdy jít proti proudu převládající pragmatičnosti a být slušný bylo nevýhodné? Jaká je nejen jeho aktuální textová úvaha, ale jaký je celý jeho život...

Takže čtyři zásady zdravého selského rozumu. Čtyři je malé číslo; vše může mít každý jen trochu chytrý čtenář stále na paměti.

Více než čtyři – asi dvacet – je základních řečnických triků. Vidím, milí čtenáři, že o nich furt čtete a čtete třeba zde. A ještě v jednom mém blogovém článku, který má kupodivu od doby zveřejnění v roce 2009 neustále kontinuálně dodnes zhruba jedno přečtení denně.

Tedy, řekl bych, to už stačilo, už přestaňte, už je těch přečtení až až. Raději se naučte sebeobraně proti nim.