Domluvit se cizí řečí, když ji ovládáte, to není umění...

...ale domluvit se i tehdy, když ji znáte velmi málo, to už poněkud umění je. Ale jde to, jde to překvapivě úžasně! Jen se musí vědět jak. Dovolte mi o tom před nastávajícími prázdninami pár řádků.

Rozdělil bych to do několika stručných a dobře pochopitelných bodů.

První:

Užívejte co nejvíce body language – gesta, mimiku atp. Jistě není problém srozumitelně naznačit v cizině, že chcete jíst (rukama strkáte imaginární vidličku do úst), pít (do úst obracíte imaginární sklenku, přespat (hlavu na stranu a pod ní sepjaté natažené dlaně s prsty u sebe). Takových náznaků si sami můžete předem vymyslet desítky. A pak je prostě použijete. Mlčky nebo s českým slovním doprovodem.

Druhý:

 Asi znáte ten jev, že když máte za sebou nějaké, třeba dávné studování němčiny a ruštiny, a nyní je aktuální angličtina, že při usilovném konverzačním vzpomínání si na nějaké anglické slovíčko se na just vybaví přesně ono třeba německy? Jindy ne, ale v té nejméně vhodné chvíli zrovna ano. Tento jev se nazývá „princip opozice podvědomí“, moji žáci a čtenáři jej znají a denně se jeho využitím baví v nejrůznějších situacích. Vy jej využijte také, aspoň v této jediné situaci. Udělejte z nouze ctnost. Prostě je vyslovte. Vypadáte dobře, multilingválně, a hlavně – nejspíše to pomůže.

Třeba si takto nemůžete vzpomenout, jak se řekne anglicky „schůze“. We had a... a... a... in German „Sammlung“, in Polish something like „sesja“... well...

„You surely mean „meeting“ (= určitě myslíte „meeting“), usměje se anglicky mluvící osoba – a ještě vás obdivuje, v kolika že dalších jazycích to slovo znáte.

Pokud máte absolvovat delší anglický rozhovor, můžete si nachystat prsty – a vždy, když vás potřebný výraz jako naschvál napadne německy, udělejte z prstů písmeno „N“, při francouzské schválnosti „F“, při polské vybavovací schválnosti „P“. A asi nejčastěji budete dělat na prstech „C“ – tedy, že vás to napadá sice perfektně, avšak jen česky. I to může pomoci. A při tom udělání písmene to rovnou v té řeči řekněte. Ušetříte čas. Konverzující osobě na počátku vysvětlete význam těch prstových náznaků.

Sám jsem tak kdysi absolvovat řadu delších rozhovorů i věcných jednání v jazycích, které jsem tehdy ovládal velmi částečně. Ba i přednášky před spoustou lidí...

Třetí

Nepátrejte už, které že konverzační téma je v cizojazyčném prostředí nejfrekventovanější. Není to ani „at the airport“, ani „my family“ ani „my hobbies“ ani „food“ ani „in the hotel“... ale situace „I don´t understand“. Tedy – nejčastěji vás potká s cizincem situace, kterou bychom mohli označit nadpisem „Já vám nerozumím“ Nerozumím částečně či úplně.

Tedy – na tuto situaci si připravte co nejpečlivěji a co nejvíce slovíček a frází. Nezůstávejte u suchých větiček typu „mohl byste mi to, prosím, ještě jednou zopakovat“. Při nedorozumění projevte vřelé uznání druhé osobě, jak on ovládá ten dotyčný jazyk (nejčastěji angličtinu) daleko lépe než vy. Nešetřete chválou ani obdivnými pohledy, gesty, mimikou. A až poté vyzvěte zahraničního skvělouše, aby to zopakoval. Potěšeně vám vyhoví.

Naučte se v cizím jazyce perfektně výzvám, aby to své, zatím vámi nepochopené, cizinec řekl jinými slovy, demonstroval, nakreslil, ukázal, jakkoliv naznačil. A používejte těchto vět až po úvodní chvále. Cizinec nebude otráven, ale potěšen. A zůstane s vámi – s takovýmto sympatickým milým člověkem – v konverzaci spíše déle. A tím se dále učíte.

Nebojte se chyb. Naše školství nás většinou naučilo, že lepší je bezchybně mlčet než chybně mluvit. Proto jsem kdysi narazil na toto zajímavé pravidlo: „Nejlépe se konverzuje s Němcem u Fleků po dvou černých třináctkách. Po jedné se našinec ještě stydí za chyby, po třech už se mu plete jazyk.“

Tak buďte hned od počátku v uvolněném psychickém rozpoložení jako po těch dvou pivech. Svět to takto dělá. Odhoďte zátěž českého oficiálního školství.

Čtvrtý:

Používejte nadřazených pojmů. Jistě i perfektně v němčině zběhlý agent KGB Putin by se kdysi na své misi v Drážďanech zarazil, kdyby měl konverzovat o rozdílech otakárka fenyklového a otakárka ovocného. Ale slovo motýl (Schmetterling) jistě věděl.

Pátý:

Buďte celkově kreativní. Naučte se v češtině každou svou myšlenku vyjádřit dvěma, třemi, pěti způsoby. Nevadí, že některé budou netradiční. Legendární je příhoda Čecha z Liberce, který si kdysi za totality jel do NDR do Zittau do místního železářství koupit obyčejný zahradní srp. U nás tehdy nedostatkový. Až v Německu zjistil, že zapomněl slovníček a že se opravdu nemá koho zeptat – a že srp nemají ani za výlohou ani jinde na pultech. Nezalekl se však a prodavačce statečně řekl: „Geben Sie mir kommunistisches Symbol – aber ohne Hammer.“ Překládat asi netřeba.

Leccos z uvedného asi znáte, nebo jste použili nahodile a intuitivně. To je v pořádku. Tak užívejte houšť a většími kapkami.

Mnohem více informací: je na www.knihy.idnes.cz třeba zde nebo zde a možná je sporadicky najdete i jinde.

Přeji mnoho úspěchů zejména na dovolené... :-)