Chcete být navždy vězni našeho státu?

Jistěže ne. Cesta k nezávislosti na jednom státu vede přes ovládnutí cizích jazyků. Na prvním místě angličtiny. V naší zemi ještě pak němčiny – kvůli tomu, že máme doslova u nosu jednu z nejvyspělejších a pro život nejpříjemnějších částí světa – Bavorsko, Rakousko, Švýcarsko, zbytek Německa.

Nevěřte tomu, kdo vám prohlašuje, že se lze naučit anglicky z praktické nuly na dorozumívací úroveň za týden. To je, jako by vám sliboval, že překročíte rychlost světla. Nicméně – dobrá metodika vám může pomoci v rychlosti a kvalitě učení přesednout „z bicyklu do supervlaku typu TGV či šikanzen“.

Z moře dobrých rad, tipů a triků vypíchnu dnes jen jeden – ale z nejpodstatnějších: Slovíčka a fráze. Kdo je zná, ten už se nikdy neztratí.

Průměrný evropský jazyk má úplnou slovní zásobu přes sto tisíc slov. Avšak v osmdesáti procentech běžných mezilidských komunikačních situací se dostatečně dorozumíte s pouhým jedním procentem této velekupy  - s tisícovkou nejfrekventovanějších slov. Asi pět procent z těchto „slovních jednotek jazyka“ jsou vlastně fráze, tj. ustálená spojení několika slov. Budu proto dále pro „slovo“ nebo „frázi“ používat jeden společný pojem „lexikální jednotka“.

Zaprvé: Používejte kartičkovou metodu – na jednu stranu, jak se to anglicky píše (spelling) a přepis, jak se to čte (transcript), na druhou stranu český význam a případné poznámky a souvislosti (Czech equivalent).

Zadruhé: Dejte přednost tomu, co můžete co nejdříve vyzkoušet s cizincem neumějícím česky. Třeba pozdravit, vzájemně se představit, zeptat se na cestu, ukázat cestu. Požádat o něco, třeba včetně řeči gest a mimiky. Poděkovat. A hned po začátku šprtání lexikálních jednotek – nejpozději do týdne po začátku – to vyzkoušejte. Byť jednominutový rozhovor s cizincem, kdy jste neshořeli a nepropadli se hanbou, je tak úžasnou motivací do další práce, že se jí máloco vyrovná.

Zatřetí: Počítejte s ochabováním počátečního nadšení. Proto si napište a naučte se: První a druhý den po třiceti lexikálních jednotkách, třetí až pátý den po dvaceti, šestý až desátý den po deseti – a pak už vždy po pěti lexikálních jednotkách denně – až do úplného vítězství. Toto jsou minimální počty – ty můžete překročit jako „úderník“, nikoliv však „podkročit“. Učte se minimálně dvakrát do týdne, optimum je čtyřikrát týdně. Aspoň jeden den v týdnu se na veškerou angličtinu vykašlete, ať nejste přetrénovaní.

Začtvrté: Zapojte co nejvíce smyslů. Při psaní si slovíčka říkejte nahlas. Jde-li to, demonstrujte lexikální jednotku gestem, pohybem, představou obrázku, jakoukoliv myšlenkovou spojitostí. Při zkoušení sama sebe při každém neúspěchu propukněte v nefalšovanou zuřivost na sebe sama – a v té rozlícenosti zopakujte nahlas správné slůvko aspoň sedmkrát. Masochismus je zde namístě.

Zapáté: Každý pokrok pravidelně procvičujte s rodilým mluvčím na dalších minirozhovorech. Nebo aspoň s nerodilým mluvčím, který umí dobře anglicky a nerozumí česky. Nebo aspoň s Čechem, který umí dobře anglicky a v momentech vašich minirozhovorů na češtinu „tvrdošíjně zapomene“. Není možné, abyste nikoho takového ve svém okolí neměli.

Zašesté: Vyčleňujte si pravidelně slovíčka prekérní – a tvořte takové věty, v nichž se co nejvíce takových slovíček vyskytuje v nějaké kombinaci. Učte se ty věty nazpaměť – a s porozuměním.

Zasedmé: Neváhejte se započetím. Podle výše uvedených šesti bodů může pracovat kdokoli kdykoli.

A chtěli byste v angličtině vést obchodní jednání nebo dokonce prezentovat před více lidmi? To už je větší námaha – například Expresní angličtina pro zaneprázdněné, která má asi 150 hodin výuky s učitelem plus 150 hodin průběžného koučovaného samostudia. To necháme na jindy.

Teď jde jen o to získat základní nezávislost na tomto státu; mít možnost (možná ji nikdy nevyužijete, ale co kdyby…) jej opustit a ve vyspělé cizině přežít jako člověk. Co už chcete stručnějšího a více polopatického než toto grubrovské pohodové sedmero? Pro sebe. Pro své přátele, kterých je s tímto problémem v naší zemi pořád strašně moc.

Cestovat kamkoliv ven už se svobodně může – co by za tu možnost předchozí generace daly! Ale k vycestování je třeba dvojího:  a) smět, b) domluvit se tam nejen jako opečovávaný turista zájezdu. Kdo to druhé stále neumí pořádně, ten si i tolik let po sametu dělá další dílčí totalitu sám v sobě.

A kdeže je k nalezení ta „tisícovka nejfrekventovanějších slov“ angličtiny? Třeba něco vygúglujete…

Good luck!