Aneb jak mi hlavou proběhla všechna ta "lol, wtf a omg" a jak jsem bádala nad tím, čím jsem si to zasloužila? Dyť jsem sotva uvařila sto recetpů a už si můžu vyskakovat se dvěmi dvoustránkami v Apetitu? Taková trapňoučká, a už se mi fanoušci sbíhají a jsou nešťastní, když se na mém blogu týden nic neobjeví. Na jednu stranu je mi to obrovskou motivací v pokračování, na druhou stranu mi to nahání strach...
Každopádně, jede se dál a řešit, jestli mi to hodlá stoupnout do hlavy nebo ne, asi teď nemá cenu. Takže, soustřeďme se na další vypečený recept a tím je kachna na divoko.
Koření, koření, koření. Já vím, na kachnu není potřeba sice nic zase tak extra (pepř, nové koření, tymián, bobkový list a hřebíček), ale už delší dobu jsem přemýšlela kam tuhletu vsuvku o koření vložím. Takže KOŘENÍ: Kde všude pro něj? V Praze buď k Salvátorovi a nebo Antonínovi.
Salvátora mám ráda už kvůli té paní, co tam je už mega let a připadá mi, jako že má tu stejnou vášeň pro prodej vanilky a kardamomu jako před dvaceti lety a Koření u Benedikta zase proto, že když tam vlezete, nepraští vás do nosu "oh, obchod s kořením", ale "ocitl jsem se snad v nějaké pohádkové sušírně bylinek?". Mají tam spoustu léčivých směsí čajů a visí tam dokola bylinky vzhůru nohama. Desítky malých lahviček plných koření vyskládaných na horních poličkách, opravdu tvoří dojem chatrče nějaké babky kořenářky.
Další zážitek z kořením se udál na jednom z mých letních výletů. Do Telče jsme původně jeli na Víťu Marčíka (mimochodem doporučuji!) a bratry Ebeny, ale jak už to tak u mě bývá, kulturu opět vytlačila gastronomická posedlost. Před večerním koncertem jsem tedy prolezla ty rozkošné stánky a narazila na stánek pana Břetislava Vaňkáta. O to, aby mi stánek s kořením "Samuel" učaroval, postaral se jeho harrypotterovský vzhled, stovka plátěných pytlíčků a také, nebudu zastírat, mladý muž za jeho pultíkem.
Nemohla jsem odmítnout Pytlácké koření, směs koření na kapra a Dračí mls. Spolu s pouličními komedianty, atmosférou Telče a tímto středověkým kořenářstvím, jsem si v Telči připadala jako ve snu.
Tak to by byla vsuvka o Telči a teď už zase zpět ke kachně, respektive k bramborovému knedlíku. No to by jste netušili, jak se to dá zvorat... "Koupíme hotový. Nepatlej se s tím." "Nene, udělám ho domácí." Jak myslíš..." :D Ve snaze za každou cenu udělat domácí bramborový knedlík a nepodporovat tak naše české potravinové řetězce jsem se do toho všeho trochu zamotala. Dala jsem tam málo mouky (protože jsem si nezvážila brambory a myslela si, že to "prostě odhadnu") takže když jsem knedlík vyndala po dvaceti minutách z vody a rozkrojila ho, byl nasáklý vodou, mazlavý a rozplizlý. Prostě katastrofa. Tou dobou ale už samozřejmě kachnička hotová, takže co teď. Volala jsem všechny Alberty a Lídly na pomoc :D
No klasika, člověk si chce chvíli připadat jakože se ho konzumní společnost netýká a pak stejně zoufale běhá po Bille a hledá hotový bramborový knedlík. No nevadí. Byl samozřejmě dobrý a ani sem necekla. Ten nepovedený letěl do koše...:( Tak vám nevím, jestli si ho vůbec můžu počítat... Stejnak ho asi ještě budu někdy dělat jako přílohu k něčemu jinému... Takže vy, co máte doma váhu, takhle se má dělat Knedlík ze syrových a vařených brambor (80?):
Studené, oloupané, vařené brambory ustrouháme (nebo horké prolisujeme) a dáme do mísy. Oloupané syrové brambory ve studené vodě ustroháme, dáme na cedník a polijeme je trochou horkého mléka a přikryté necháme, až z nich všechna voda vykape. potom dobře okapané syrové brambory dáme do mídy k vařeným bramborům, načež přidáme mouku, sůl, vejce a vše vypracujeme v těsto. Z těsta děláme prostředně veliké knedlíky a vaříme je v osolené vařící vodě 15-20 minut. Vařené hned rozkrojíme a pomastíme sádlem nebo je posypeme snaženou cibulkou a podáváme k nim dušené zelí. Knedlky můžeme připraviti i bez vajíčka.
Rozpočet pro 5 osob: 1/2 kg vařených brambor, 2 kg syrových brambor, trochu mléka, 1 vejce, sůl, 14 dkg krupičkové mouky (sypké), 8 dkg sádla, 4 dkg cibule
Moje poznámky: ty už jsou víceméně všechny nad receptem, každopádně, kdyby se vám někomu podařily uvařit správně, ráda si přečtu, jak na to, třeba příště už to bude perfektní. Kdyby se to náhodou povedlo mě, tak to sem určitě napíši :)
Každopádně přelít brambory mlékem je určitě fajn věc, nezčernají, naopak, zblednou.
"Kachna na divoko" (79):
Pěknou, očištěnou, vykuchanou a opranou kachnu upravíme, osolíme a protáhneme na nudličky nakrájenou slaninou. Na kastrole na másle si usmažíme do růžova na plátky nakrájenou kořenovou zeleninu a cibuli. Pak přidáme koření, citronovou kůru, polévku a ocet. Připravenou kachnu tam vložíme, přikryjeme poklicí a v troubě dusíme do měkka. Občas kachnu podlijeme polévkou. Měkkou kachnu ze šťávy vyndáme a nakrájíme ji na úhledné kousky. Zvlášť upravíme si z másla, mouky a cukru červenou jíšku, zředíme ji šťávou, ve které se kachna dusila, podle potřeby ještě rozředíme polévkou, načež omáčku okyselíme citronovou šťávou nebo červeným vínem a povaříme ji. Kachnu složíme na mísu, polijeme procezenou šťávou a podáváme k ní jemnější knedlík nebo paštiky z máslového těsta.
Rozpočet pro 5 až 8 osob: Na 1 kachnu sůl, 6 dkg slaniny, 4 dkg másla, kořenovou zeleninu, citronová kůra, 1/16l octa, 4 dkg cibule, 4 zrnka celého pepře, 2 zrnka nového koření, proutek tymiánu, malý bobkový list, 1 zrnko hřebíčku, jíšku ze 2 dkg másla, 2 dkg mouky a 1 dkg cukru, z 1/2 citronu šťávy¨
Moje poznámky:
Kachnu jsem si původně plánovala udělat celou, ale v obchodě jsem zjistila, že je přeci jen až moc veliká a tak jsem sáhla po kachně půlené. Přiznávám, na nudličky nakrájenou slaninou jsem ji neprotáhla, ale i tak, po propíchání chytla pěknou barvu a uvnitř nebyla ani trochu suchá. Půlka kachny stojí asi 90 korun.
Chuťově bezva, sosík taky luxusní, jen na povrchu měl takovou tu olejovitou vrstvu, která se do toho musela vždycky tak jakoby vmíchat. Nevím, možná jsem to špatně procedila, nebo málo povařila...Každopádně na chuť dobré.
Každopádně, proč "KUPTE SI APETIT"? No protože můj dlouho očekávaný příspěvek konečně vyjde už za pár dní. Hledejte na straně 112!
