Aneb projekt Sandtnerová pokračuje... Narozeniny se přehnaly jako povodeň a já ani nemrkla a bylo mi dvacet. Ve všem tom shonu s přijímačkami a maturitou jsem se nenadála a heleme se byl tu rok blogaření pryč a k tomu dvacka let na světě. Co jsem si uvařila k narozeninám? Husu.
K prvnímu roku blogaření, sešlo se několik náhod. Bylo totiž nějak těsně před posledním zvoněním a tak jsem uspořádala prodej vdolků na školním dvoře. Den před tím, jsem po celé školy rozvěsila reklamní letáky. Jako hlavní tvář businessu zvolila jsem opět nesmrtelného soldáta a jeho pět hvězdiček. (ale pozor, mám už nového kandidáta na prodávající tvář :D – viz. níže)
Předvečer velkého posledního zvonění jsem usmažila tři dávky vdolků (asi 70 vdolků) a druhý den je modrou plechovkou (jak jí přezdívají kamarádi) spolu s pěti spolužáky odvezla do školy. (a to nebudu sáhodlouze vysvětlovat, jak jsme ještě do půl třetí do rána koukali na pomádu, jeli do Makra pro limetky, cukr a mátu na mojito a jak jsme museli cestou někde kdesi vyzvednout kombo na zítřejší posl. zvonění).
Všichni jsme byli ve stylu pomády, cestou otevřely okénka a na celou Prahy nechaly znít travoltovy falsety. Řeknu vám, byla to párty roku. Prodala jsem všechny vdolky (mno, tak patnáct jsem jich všemožně rozdala učitelům, pomocníkům atp.) a ještě si užila prodej vdolků z kufru mojí modré plechovky na dvoře školy. Zkrátka paráda. Hlavní bussines se odehrával s mojitem, které mi pomáhal vyrábět a prodávat hlavně Vítek. Ó díky mu. Nebudu lhát, už je mi jasné, proč restaurace tolik vydělávají na nápojích. Je to totiž supereasy. Zcela na rovinu, co je jednoduššího než prodávat nealkoholické mojito, které má všehovšudy výrobní cenu 10 korun, za třicet? A navíc když víte, že v KFC ho mají za 39...chachá
Každopádně pár fotek z prodeje vdolků máte zde, ale teď již k huse a narozeninám.
Díky svým narozeninám a splněné maturitě teď budu moct být online a bloggovat úplně odkudkoliv a taky se budu muset naučit vařit s lanýžem. Černým. Jejda mánku, no to bude teda mazec...
Husičku koupila jsem u Kšány. Říkám: „Dobrý den, potřebovala bych jednu husu.“ Kšána: „Slečno, vemte si tadytu husokachnu, to je mnohem lepší.“ Já: „Když já bych chtěla husu...“ Kšána: „Ale to je vážně mnohem lepší, ta husokachna, fakt, vemte si jí...“ Já: „Když já nevím, já bych přeci jen tu husu.“ Lidé ve frontě: „váážňéé, věřte tomu, husokachna je lepší..“ Já: “ejch..ehm..no..“ Dav: “Husokachnu! Vemte si husokachnu, to máte za tři hodiny hotový a je na tom masáá!!“ Já: „no dobře no, ale tam píšou že mám dělat husu..a tohle má na sobě napsáno kachna...?“ Kšána: „ Je to husa, ale jmenuje se to kachna.“
A já si připadala už jako v Pelíškách... „ŘEK SEM PĚT, ALE MYSLEL SEM DESET.“ No, takže sem koupila husokachnu, které se také říká Berbera a udělala jí jako husu. Výtečná byla a sádlíčka z ní bylo také požehnaně...
(Hudera se na mě pěkně nakrk když sem mu pak na sebe práskla, že jsem u Kšány kupovala husu, ale co, co si budem povídat, Kšána válcuje všechny břevnovské řeznické klany tak silně, že se není čemu divit, že má frontu skoro až k Strahovskému tunelu, takže pardón. Kvalitka je kvalitka :))
Jak ji dělat:
Pečená husa (180):
Ingredience: 1 husa (kolem 3 kg), lžíce soli, lžíce kmínu, voda
Doba přípravy: pokud kupujeme husu mraženou, tak 1 hodina na rozmražení, 3-4 hodiny pečení (čím déle tím lépe)
Koupenou husu opereme, osušíme, uvnitř i na povrchu posolíme a okmínujeme. Podlijeme ji trochou vody a dáme péci prsíčky dolu do zavřeného pekáče asi na 180°C. Na pečení husy je nejvhodnější hluboký kamenný pekáč. Často podléváme a pečeme ji, až na povrchu zčervená, což může trvat i 2 hodiny. Je-li tučná, místy ji lehce propícháme vidličkou. Poté jí opatrně vyndáme, puštěné sádlo slijeme a husu obrátíme. Opět ji podlijeme vodou a pečeme znovu do červena (zhruba 1 hodinu). Měkkou husu nakrájíme, polijeme šťávou a můžeme podávat se zelím, knedlíky, ale i brambory.
Moje poznámky:
Recepty jsem se rozhodla přepisovat do modernější/současné a čitelnější verze. Takže komu bude chybět ta originální, ať se mrkne do Sandtnerky. Jinak jsem ale na receptu nic nezměnila, v principu je úplně stejný. Vynechala jsem pasáž o kuchání a uležení na dva dny. Nemá cenu jí tam psát, když běžně pečeme husy kupované. Také jsem přidala dobu pečení a teplotu. Sandtnerová totiž nikde vysvětleno, co je to „mírně vytopená“ nebo „hodně vytopená“ trouba nemá. V novém vydání ten údaj sice někde napsán je, ale u každého receptu zvlášť není. Takže takhle to bude snad o něco srozumitelnější…
Jinak jak už je v ingrediencích, soli ani kmínu se nebojte, když bude husa mdlá, tak budete nešťastní. Červené zelí a knedlík, musím říci, byla volba skvělá, celý oběd tak vyšel perfektně...
Ty máš husu kryso???
