Jak jsem se svojí zbrklostí dostala do komplikací? No to je opravdu zase unikátní. Občas si říkám, to ony se mi tyhle věci dějí už jen aby bylo o čem psát.
Bylo asi tak 21:40 a já si takhle odměřovala cukr na čokoládové řezy a jak jsem si ho tak hezky sypala na váhu(je taková maličká a vratká), stalo se mi to, že jedna z takových těch větších hroud mi to celé převrátila. Rozsypalo se to pěkně po lince, ale což, posbírala jsem to jakž takž a jede se dál. Rozklepávám vajíčka (a mám už jen poslední 4 - přesně kolik bylo v receptu) a hned to první jsem asi nějak rozklepla s větší vervou, nebo mělo prostě jen chabou skořápku - nevím, ale no zkrátka se mi vykydlo vedle toho cukru (mimo misku) co zbyl na lince. Bezva. Poslední vajíčko a ve večerce zavíraj asi tak za minutu. Paráda. No nic, vejce jsem nechala ležet a mazala jsem rychle do večerky. Koupila jsem nová, všechno uklidila a pak už šlo všechno hladce (teda když nepočítám strouhání čokolády - viz níže). No zkrátka byl to pěkný závod o vejce...
Čokoládové řezy s rumovou polevou (105):
Do dobře umíchaného másla zamícháme cukr, žloutky, citr. kůru, vanilku a třeme 20 minut. Pak přidáme jemně usekané hrozinky, strouhanou čokoládu, tuhý sníh z bílků a prosátou krupičkovou mouku. Těsto rozetřeme na máslem vymazaný, moukou vysypaný plech s vyšším okrajem, zahradíme papírem a dřevem a v mírnější troubě těsto upečeme. Potom je rozdělíme na čtyři díly. Dva díly potřeme malinovou nebo rybízovou zavařeninou, druhými přiklopíme a povrch polijeme hustou rumovou polevou. Když oschla, nakrájíme řezy. Hotově vkládáme do papírových košíčků.
Poleva: 15 dkg prosáté jemné cukrové moučky (pudru), 1 lžíci vařící vody a dle potřeby rumu třeme v míse tak dlouho, až poleva zhoustne. Musí býti hladká a lesklá.
Rozpočet: 8 dkg másla, 14 dkg cukru, 4 žloutky, citronová kůra, tlučená vanilka, 14 dkg čokolády, 8 dkg hrozinek, 12 a 1/2 dkg krupičkové mouky, ze 4 bílků sníh, 2 dkg másla, 2 dkg mouky, 15 dkg malinové nebo rybízové zavařeniny.
Moje poznámky:
Rozdělíme na 4 díly? Proč? Já jsem to rozdělila v půlce a namazala marmeládou, dala na sebe, polila a bylo. Jako když se dělá perník. Mouku použila jsem polohrubou, naprosto v pořádku. Co znamená "zahradíme papírem a dřevem" opravdu netuším, ale to ani zdaleka. Jestli šlo o nějaký jakýs takýs mechanismus typický pro staré, dřevem vytápěné pece a trouby, vážně netuším.
Řeknu vám ale teda není snad zoufalejší práce než strouhání čokolády. To jsem si ke konci už připadala jako po doběhnutí maratonu. Všechny naše struhadla jsem zkusila, všechny strany, na plocho, svisle, rychle, pomalu, malé kousky, velké kousky pak jsem zkusila i ruční mlýnek (na ořechy a tak podobně) a to byla snad ještě větší katastrofa.. No ruce i prsty jsem měla ve strnulé křeči. Nadávala jsem jako špaček a s výkřiky : "To přeci není možný, na to musí existovat nějakej fígl!!!" jsem si upatlanými prackami odhrnovala vlasy z očí. Zoufalství se mísilo se vztekem, ale nakonec to bylo všechno nastrouháno. Sice jsem měla ostrouahané i všechny prsty, ale 140 gramů čokolády bylo doma!!! Jo a to nemluvím o tom, že ty drobné pilinky čokolády lítají po celé lince, takže postupem času a působením všech okolních světel a tepla se začnou rozpouštět a vytvoří vám z linky ultraspeciální élent. Prostě radost to strouhání vážně!
Chuťově byly řezy poměrně dosti sladké. Dělá to teda samozřejmě ta poleva. Asi bych příště na cukru do těsta ubrala a třeba by se to vykompenzovalo.
Příště o řízcích se šunkou a českých kulatých koláčcích (omlouvám se za lehké zpomalení projektu, ale objevily se technické potíže způsobené změnou fotoaparátu a změnou bydliště)
