Jsou cestovatelé, kteří neplánují příliš dopředu a improvizují. A pak jsou tací jako já, kteří mají plán cesty jasně daný a ví, kde budou spát a co budou který den dělat. Ale občas to prostě nevyjde.
Jsou země, které mají pověst vysokých cen, ale pečlivým plánováním se dá hodně ušetřit. Na jízdném, na ubytování, na vstupenkách i na jídle. Jenže čím více plánu, tím menší šance, že vše proběhne hladce. Od úplně banálních, až po ty závažnější, vás provedu svými "změnami programu" na cestách v posledních několika letech.
I nejlepší plán se na místě může srazit s realitou, kterou sice šlo předpokládat, ale nikoho to nenapadlo, třeba že malý skanzen v jednom Soulském parku bude v pondělí uzavřený. Byl jsem tam dříve, zjevně jiný den v týdnu, a ani mě nenapadlo, že je možné pár domků v parku ohradit a uzavřít. Vyskytnou se ale i okolnosti, které se předpokládají jen špatně: třeba v městečku Motovun na Istrii jsme měli problém zaparkovat, protože se tady zrovna konala nějaká rallye a bylo tady mnohem více návštěvníků, než jsme čekali. To jsou samozřejmě drobnosti, kde o nic nejde, jsou však změny, kdy jde o peníze, a často nikoliv malé.
Problémy se nevyhýbají ani velkým hráčům: drobné chybičky se vloudily i do jinak precizního plánu KITC (Korejská mezinárodní cestovní kancelář), která organizuje zájezdy pro různé světové cestovky po Severní Koreji a má je naplánované opravdu minutu po minutě od časného rána do pozdního večera. První bod na programu dne: návštěva obchodu se známkami. Po příchodu byl ale obchod zamčený a majitel nikde. Průvodci tak museli, chtě nechtě, lehce improvizovat, zahrát divadlo, a to pro nás bylo vždy dobrou známkou toho, že uvidíme něco víc, než bychom měli. V tomto případě jsme čas, který jsme měli strávit prohlížením známek, investovali do procházky po ulicích, která nám dala mnohem víc - byť třeba jen vhled do vnitrobloků a výkladů obchodů se zeleninou. Strojená prohlídka města nabyla poněkud lidštější tvář.
Na poslední chvíli, den dva před návštěvou demilitarizované zóny mezi KLDR a Jižní Koreou, nám ze Soulu přišlo oznámení o zrušení výletu z důvodů připrav na summit. I to se může stát. A tak díky internetu hledáme náhradní program - zábavní park Everland, a summitu budeme držet palce.
Rizikem v každém plánu jsou přelety. Jedno zrušené letadlo už mi "dluží" návštěvu Bruneje, to je ale dávno a už to přebolelo. Tehdy jsme prostě Brunej přeskočili a rovnou přeletěli o kus dál, teď v Japonsku ale z Okinawy neodletělo několik letů do Fukuoky na ostrově Kjúšú, a nejbližší volné lety byly až za několik dní.
Zbývalo několik možností: najít jiný let přes něco, klidně přes Taipei nebo Tokio, nebo letět přímo někam poblíž, do Kitakjúšú, Nagasaki nebo Hirošimy. Nakonec se stal naším favoritem ústupový plán po zemi, tedy spíše po moři. Když to nejde letadlem, zkusíme se spolehnout na časem prověřený způsob cestování. Našli jsme loď, která jede celý den a noc, místo hodinového letu, a jede jinam na Kjúšú - do Kagošimy. Budeme muset rušit několik ubytování, propadne nám auto, které jsme si měli ve Fukuoce vyzvednout, a ještě se pak musíme z Kagošimy dostat do Fukuoky, na původní trasu, abychom nemuseli rušit další hotely a rezervace aut.
Zrušený let nám tak ovlivňuje program i za týden, protože celý ostrov Honšú potřebujeme stihnout projet vlakem na týdenní "permanentku", ale když jsme vyjeli o den dříve (z Kagošimy do Fukuoky), musíme o den dříve jízdu ukončit. A tak poslední den platnosti "lítačky" přejíždíme - se zastávkou na průzkum okolí elektrárny Fukušima - severovýchodní půlku Honšú, abychom nemuseli doplácet tisíce korun za Šinkansen o den později. Abychom na Hokkaidu narazili na další překážky - uzavřené průsmyky, silnice, a hromady sněhu.
Největší změny plánu ale přináší počasí. Přiletěli jsme takhle do oblasti čínských "Plitvických jezer na steroidech": Jiuzhaigou. Chtěli jsme tady pobýt dva dny, prohlédnout si národní park, a po zemi jet dále, do metropole Sečuánu, Chengdu. Ovšem přišly povodně, cesty byly uzavřené, nejezdily taxíky ani autobusy, a všechny lety na několik dní dopředu byly buď rozebrané, nebo měly vyšroubované ceny. Nejbližší relativně levná letenka tak byla až za tři dny, a to ještě ne do naší plánované destinace, ale do "sousedního" Chongqingu, odkud už to do Chengdu bylo co by kamenem dohodil - 400 km vlakem.
Zrovna Čína je bohužel destinace, která po svých návštěvnících vyžaduje předem dané itineráře, rezervace ubytování, a deset dalších příloh k žádosti o vízum. Naštěstí jsem to tehdy ukecal jenom na itinerář - který se díky povodním nedal dodržet - a úředníkovi čínské ambasády stačilo jenom potvrzení na první ubytko v Pekingu.
Jsou cestovatelé, kteří neplánují příliš dopředu a improvizují. A pak jsou tací, jako já, kteří mají plán cesty jasně daný, ví, kde budou spát a co budou který den dělat. Ideál je ale asi někde uprostřed. Mít základní obrysy, přibližně vědět, ale část nechat na náhodě. Dnes je to snazší, než kdy dříve. I ten hotel uprostřed Číny odříznutý od světa rozvodněnou řekou měl internet a situace se dala nějak řešit. Je ale při základním plánování dobré dodržovat základní pravidla:
1) Posledních alespoň 24 hodin si nechávat jako rezervu při cestě autem. Pokud letíte třeba do Los Angeles a budete dělat kolečko po národních parcích, je dobré nechat si poslední den v LA jako rezervu. Když všechno klapne, projdete si Hollywood Boulevard, Malibu a Venice Beach, když se něco nepodaří, nebudete stresovat, že vám uletí letadlo do Evropy a další vás bude stát desítky tisíc. Pokud vám po obědě letí letadlo z New Yorku a poslední noc budete spát ve Washingtonu, riskujete, že vás banální defekt nebo dopravní zácpa na dálnici bude stát peníze nebo nepřijdete včas do práce.
2) Neplánujte si přelety na poslední chvíli před odletem do Evropy. Pokud nemáte letenku s přestupem, ale dva lety na dvou letenkách dvou společností, nechte si alespoň dva dny v Koreji, pokud přiletíte z Japonska do Soulu a pokračujete do Prahy. Počítejte s tím, že když nízkonákladová aerolinka let zruší, nikdo se o vás nepostará, a budete muset vynaložit nemalé prostředky, abyste se dostali včas z Japonska do Koreje, nebo přímo domů.
3) Nemít jenom jednu platební kartu, ideální je mít jich více od dvou různých asociací, k více účtům u různých bank. Přijít o platební kartu nepozorností na místě, nebo si ji nechat spolknout bankomatem, totiž není úplně těžké. Jednou mi takhle sežral bankomat kartu v Maroku (tam jsem za to nemohl), jednou v Thajsku (mojí chybou), a teď jsem málem vyrazil do Chorvatska autem bez karty už z Chodova. Nebo vám ji může, z bezpečnostních důvodů nebo nějakou chybou, zablokovat přímo vaše banka. A přijít o jedinou platební kartu v zahraničí je změna programu, kterou opravdu nikdo z nás nechce.
Možná si říkáte, jaká je šance, že přijdou povodně, že někde uvíznu, nebo že mi zruší letadlo. Možná mám štěstí, možná jenom hodně cestuju, ale už jsem se setkal se vším možným. Když nepočítám "pouhá" několikahodinová zpoždění - která při špatném plánování mohou způsobit nemalé potíže - vychází mi úplně zrušené lety na 1,5 ze sta. Jeden z každých sedmašedesáti. Pravděpodobnost zrušení letu 1,5% se zdá celkem málo. Nic. Mizivé procento. Vsadili byste si Sportku, kdybyste měli šanci 1,5%? Jinými slovy, máte asi miliónkrát vyšší šanci, že vám zruší let, než že vyhrajete ve Sportce.
