V době mezicovidové se jedním z cestovatelských hitů stal Zanzibar. Bez testů, bez problémů, bez roušek. Ne každý ale rád proválí dovolenou na pláži. Co dělat na Zanzibaru, když vás moře po kolena úplně nefascinuje?
Píšu pátý článek ze série o Tanzánii, kam jsme se vydali v září 2020, kdy to ještě bylo všechno tak nějak víc free. V předchozích článcích jsme se podívali na to, jak je to tam s covidem, jak si po vlastní ose safari zorganizovat levněji, na jednotlivé národní parky a na pár dalších zajímavostí. Pokud mě nenapadne nějaké další zajímavé téma, bude tento článek z řady o Tanzánii asi poslední. Pokud by vás něco zajímalo, ptejte se v komentářích, kdyby to bylo obšírnější téma, třeba napíšu i šestý. Ale dost řečí, letíme na Zanzibar.
Co mě na Zanzibaru překvapilo asi nejvíce - ještě před odletem - je že Zanzibar se skládá ze dvou ostrovů: Unguja a Pemba. Troufnu si tvrdit, že 99% návštěvníků Zanzibaru zavítá na ostrov Unguja a tento se tak obvykle označuje jako "Zanzibar". Upřímně asi neznám nikoho, kdo by se kdy vypravil na Pembu. Trochu mě to láká, taková místa já mám rád. Pro potřeby tohoto článku ale zůstaneme na větším, jižním ostrově Unguja.
Aby bylo zmatení ještě větší, jako Zanzibar se označuje i hlavní město ostrova Zanzibar, tudíž i celého státu jménem Zanzibar, který tvoří se sousední pevninskou Tanganikou Sjednocenou Republiku Tanzánie. Tanganika, Zanzibar, Tanzánie. Tak snad už je to jasnější. Pro úplnost možná dodejme, že z geografického pohledu pod souostroví Zanzibar spadá ještě ostrov s poetickým názvem Mafia. Takže město, ostrov, stát, souostroví, to všechno je Zanzibar.
Abych se vyhnul zmatkům, budu hlavní město označovat jako Stone Town, což není formálně úplně správně, protože Stone Town tvoří jenom historickou část města Zanzibar. No je to chaos.
Pokud si odmyslím pláže, palmy a potápění, které na Zanzibaru není rozhodně špatné... ale o fous slabší než v Egyptě, nabízí vnitrozemí ostrova několik zajímavých míst, která bychom si mohli více přiblížit.
Jeskyně Kiwengwa
Po cestě tak úzké, že nějak už ani nevěříme, že jedeme správně, přijíždíme na parkoviště (správnější označení by asi bylo palouk), se dvěma budovami. V jedné z nich je pokladna a kancelář průvodce po místních jeskyních. Jeskyním tady opravdu přísluší množné číslo, protože jsou dvě. Jedna je kratší, druhá delší, ale do obou budete potřebovat světlo. Nějakou tu baterku asi bude mít průvodce, možná vám sežene i nějaké další. Pokud budete mít vlastní, jenom dobře. Svítit si mobilem sice můžete, ale moc toho neuvidíte.
Oproti "našim" evropským jeskyním je na Zanzibaru méně výzdoby - jeskyně byly poměrně dobře přístupné už dlouho a využívané pro kde co - takže jsou očazené, olámané a podobně. Jsou přesto zajímavé - jeskyněmi totiž prorůstá kořenový systém stromů nad nimi, je v nich hodně netopýrů, a váš průvodce vám jistě ukáže i nějakou havěť, kterou jste možná ani nechtěli vidět - pavouky, mnohonožky a nebo hady.
Není toho ale tolik, aby to mělo slabší povahy odradit. V Asii jsem už viděl mnohem "horší" jeskyně, které byly v pořádné vrstvě pokryté netopýřím trusem, ve kterém si to užívali švábi, lezli různě po zábradlích a strašně to tam smrdělo. Každopádně doporučuji, vstupné je pár dolarů a určitě jsme nelitovali lehké zajížďky na severní polovinu ostrova (ostatní zajímavosti jsou na jižní).
Jeskyně Kuza
Jeskyně Kuza je kousek od hlavní silnice na východním pobřeží ostrova a pokud se nenecháte zlákat cedulí v polštině o odbočku dříve, je i dobře značená. Vzhledem k blízkosti turistické megavesnice Paje je ale hodně komerční, na jeskyni jsou nabalení nějací bubeníci, možnost naučit se vařit nějaké to místní jídlo... a my na nic z toho nemáme kdy. Navíc to není nejlevnější. Vstupné je i tak nějakých deset dolarů.
Přesto nelitujeme. Jeskyně totiž připomíná něco, co by se odborně česky dalo nazvat zatopený krasový závrt. Na Yukatánu, kde je jich hodně, se jim říká cenoty. Jeskyně je z části zatopená, dá se v ní plavat, pokud máte odvahu a světlo, tak i lehce potápět na nádech, nebo alespoň šnorchlovat. Pokud tedy máte tak jako tak vhodné vybavení v hotelu u moře, vezměte si ho na výlet sem. Jen by se hodilo nějaké to světlo. V nouzi asi může pomoci vodotěsný mobil s baterkou, lepší by samozřejmě byla vodotěsná svítilna.
Po pravdě řečeno, jít do jeskyně jen na suchou část nemá smysl, voda ale není studená a plavky na Zanzibaru stejně máte, tak není důvod si jeskyni neužít se vším všudy. Pokud máte i boty do vody - je situace naprosto ideální.
Národní park Jozani Forest
Na půl cestě mezi zmíněnou turistickou vesnicí Paje a Stone Townem leží Národní park Jozani Forest. Parkem se přímo projíždí, nad cestou vedou asi dva mosty pro zvířata, zejména opice, i tak je ale vhodné jet pomaleji, protože nevíte, co vám může skřížit cestu. Samotné parkoviště s pokladnou je severně od cesty.
Zaplatíte vstupné a průvodce a ten vás provede třemi částmi parku. První je takový nejvíc prales v okolí parkoviště, uvidíte různá drobná zvířata, především hmyz, a zajímavé rostliny, proč se sem ale jezdí jsou opice. Ty jsme my viděli až ve druhé části parku, kam jsme došli po překročení silnice. V parku žijí dva druhy opic, které jsou zajímavé tím, že žijí ve skupinách pohromadě v symbióze, nijak na sebe neútočí a obě sdílí zájem o ty divné lidoopy, kteří k nim občas zajdou na návštěvu s foťáky v rukou.
První z nich je Kočkodan Bělohrdlý, poměrně rozšířený druh opice od Konga po Ethiopii. Druhá, zajímavější opice je Guaréza Zanzibarská (na obrázku). Ta žije jenom na tomhle ostrově, a to v počtu cca jeden až dva tisíce kusů podle různých zdrojů. Obě opice jsou velmi fotogenické, jen je třeba si dát pozor, abyste svůj foťák s nafoceným materiálem donesli zpět do hotelu - opice mají občas tendenci některé věci turistů privatizovat.
Poslední část parku je naučný chodník v mangrovovém lese, v podstatě v zálivu, kde stoupá a klesá přílivová mořská voda, a žije tady množství zajímavých druhů zvířat a rostlin. Pokud máte vlastní auto, průvodce s vámi popojede, pokud nemáte, asi to s vámi dojde, je to asi kilometr od centrály parku.
Rezervace mořských želv Jozani
Vedle mangrovového lesa se nachází malá chovná stanice, jejímž hlavním úkolem je nabízet za želvy, které rybáři omylem vytáhnou z vody, větší peníze než restaurace. Nějakou dobu je pak pozorují, krmí, a ve vhodném období roku je pak vypouštějí zpět do moře. Starají se tady ale i o nějaké ty ryby - abych pravdu řekl, tak jsem úplně nepochopil proč - a taky několik želv suchozemských, kterým tady na ostrově zřejmě taky ubývá přirozené prostředí.
Málokde si můžete želvy prohlédnout tak z blízka, jako tady, vzít si je do ruky (ty menší), z blízka je fotit nebo krmit (stravu poskytne místní ranger). Určitě nebudete litovat deseti dolarů, které sem stojí vstupné, a třeba se ještě o želvách něco přiučíte - ranger/průvodce vám bude lámanou angličtinou vyprávět o životních cyklech želv, jejich stáří, rozdílech mezi vodními a suchozemskými, rozdílech mezi samcem a samicí a mnoho dalších věcí, které - pokud jako já budete dávat dohromady čtvrt roku po návratu, si už možná nebudete ani pamatovat.
Stone Town
Poslední místo, které jsme na ostrově navštívili a kde jsme v podstatě vyčkávali na vhodný čas odjezdu na letiště, bylo hlavní město Stone Town, toho času ve víru předvolebního soupeření. Byť ne úplně hezké město je to... město. První město které jsme v Tanzánii viděli, které vypadá jako město. Arusha, Dodoma (hlavní město) pořád vypadají jako takové přerostlé vesnice. Jak už název napovídá, Stone Town je postavený z kvalitnějších materiálů, než je rákos, dřevo a vlnitý plech. A možná proto odolal staletím střídání různých koloniálních mocností. Byl první na ráně, kdykoliv se kolem Afrických břehů mihla loď Arabů, Peršanů, Indů, Angličanů, Portugalců a jiných evropských dobyvatelů... a každý přišel, pobyl, město předělal k obrazu svému... a zase - obvykle s cizí dopomocí - odešel.
Z města byl po dlouhou dobu centrální hub obchodu s otroky východního pobřeží Afriky, zejména pod nadvládou Ománského Sultána. Dnes ve městě na místě bývalého trhu najdete veliký kostel, zbytky pevnosti, ve které byli otroci drženi, a velký trh se zeleninou, rybami a vlastně úplně vším možným.
Bez zajímavosti jistě není, že se ve městě narodil Freddie Mercury. Můžete tam navštívit i muzeum v jeho "rodném domě", o čemž lze ale úspěšně pochybovat. Našli jsme totiž i jiný, mnohem fotogeničtější dům, s nápisem Farouk Bulsara. Mohl se narodit stejně tak dobře tady.
Z města se organizují i výlety na okolní ostrovy a tak zejména v přístavu a kolem zmíněného zaručeně pravého domu Freddieho Mercuryho vás nejspíš osloví desítky naháněčů a budou se vám snažit vnutit nějaký výlet. Nenechte se tím znechutit - ikdyž z vlastní zkušenosti musím říct, že to není jednoduché. Nepotěší ani dvoj-trojnásobné ceny jídla oproti zbytku ostrova. Pořád si myslím, že si toto město - jedno z mála afrických měst na seznamu UNESCO - vyplatí navštívit. Zlí jazykové by ale mohli namítnout, že zajímavější než historické centrum je severní předměstí s krásným názvem Bububu. To asi ale necháme až na příští návštěvu.
Znáte ještě další zajímavosti ostrova, které jsme nenašli a které stojí za návštěvu? Pište do komentářů.
