V prvním článku z ostrova Hokkaidó jsem se zaměřil na vysvětlení naprosté odlišnosti tohoto ostrova od zbytku Japonska. V tomto článku bych chtěl přiblížit několik zajímavých míst, která jsme navštívili.
Pokud si na Googlu vyhledáte obrázky pod heslem "Hokkaidó", pravděpodobně na vás vyskočí záplava fotek levandulových polí, pravděpodobně z oblasti Furano. Máme začátek dubna a víme, že nám levandule nepokvete. Bojujeme spíš se sněhem, a tak hledáme místa, která budou zajímavá i přes bláto, sníh a mlhu. Mezi fotkami levandulových polí nacházíme zajímavé místo, připomínající poměrně málo známý americký národní park Lassen Volcanic.
Hell Walley (Jigokudani), Noboribetsu
Tím místem je Jigokudani, údolí stejného jména jako mnohem známější místo na ostrově Honšú nedaleko Nagana, kde se v zimě koupou zasněžené opice v horkých pramenech. Při naší návštěvě se jim ale koupat nechtělo a tak u nás jednoznačně vede Hokkaidó.
Bublá to tady, smrdí to tady sírou, a můžete se dlouhé kilometry procházet kolem několika jezer, a možná narazíte i na horký potok, kde si můžete zout boty a dát odpočinout znaveným nohám. V zimě je pár cest pod sněhem, občas se musíme vracet, protože jsou uzavřené (a mapu uzávěr jsme nenašli), ale i tak to tady stojí za vidění.
Praktické informace: Příjezd od sjezdu z dálnice Noboribetsu je dobře značený, parkovišť je několik, platí se, ale neplatí se za samotný vstup, areál není nijak ohrazený, takže to placené parkoviště ani tolik nebolí. Ve vesnici u parku (Noboribetsu Onsen) je několik hotelů, obchodů a restaurací, připomíná to tady krkonošská střediska. Od vlakové stanice Noboribetsu je to sedm kilometrů, pravděpodobně tam bude jezdit nějaký autobus.
Jezero Toya
Okružní cesta kolem vulkanického jezera možná není tak spektakulární jako u jeho amerického protějšku Crater Lake, ale cestou zase najdete pár onsenů (horkých pramenů), a pokud počasí dovolí, rozhodně stojí za návštěvu. Nejkrásnější místo jsme našli na severozápadním okraji jezera, kde je malý, pěšky - náspem - přístupný ostrůvek s malou pagodou. V létě po jezeře jezdí lodě, to ale nebyl náš případ.
Praktické informace: K jezeru lze dojet z dálnice (sjezd u města Toya), nebo i vlakem (stanice Toya), jezero je ale příliš velké na to, aby se dalo obejít nepřipraveným turistou (cca 35 km). Nikde se nic neplatí, není problém kdekoli zaparkovat. Kolem jezera je několik kempů, začátkem jara se ale nezdály funkční.
Hora Io (Sírová hora)
Na toto místo jsme narazili tak trochu náhodou - měli jsme v plánu navštívit jezera Mašú a Kuššaro. První z nich bylo pod příkrovem mlhy, a když ta na chvíli ustoupila, ukázalo se, že i ledu. Druhé bylo zamrzlé jen částečně, pravý poklad jsme ale - úplně náhodou - nalezli mezi nimi. Už z dálky vidíme stoupat páru nebo dým, vypadá to, jako další z řady teplých pramenů - onsenů. Jedeme blíž a ukáže se, že ona pára vychází přímo ze země, ze svahu hory pokryté sírou, a naprosto přístupného k prohlídce. Málo kde si můžete kus síry vzít do ruky a - jedincům rozumu mdlého - nic nebrání spálit se v jednom z mnoha vyvěrajících horkých potůčků, nebo si v něm uvařit vajíčka.
Praktické informace: Parkoviště je zdarma, asi 20 minut pěšky od vlakové zastávky Kawayuonsen. Nic se neplatí, ve velkém visitor centru si ale můžete dát zmrzlinu z melounu Yubari, který se tady na Hokkaidu pěstuje.
Národní park Shiretoko
Kdo by to nikdy neslyšel: Když budeš dlouho kopat, prokopeš se až do Číny. Japonsko je od nás ještě dál, než Čína. Pět zemí EU sousedí s Ruskem, a i přesto, na severovýchodě Japonska, přijíždíme k moři a vidíme: Rusko. Ostrov Kunašir, nejjižnější z velkých, obydlených Kurilských ostrovů. Tady začíná naše nepodařená pouť národním parkem Shiretoko. Stejnojmenným průsmykem jsme měli přijet do severní části parku, průsmyk je ale stále pod sněhem a tudíž zavřený - musíme volit objížďku: místo 30 km průsmykem je to oklikou 120 km. Dvě hodiny. Jenom proto, abychom přijeli k nejpopulárnější části parku, oblasti Pěti jezer. A zjistili, že je pod sněhem, a tudíž zavřená.
Z parku jsme tak viděli jen dva menší vodopády a vyšplhali se po starých schodech na šedesátimetrovou homoli Oronko Rock, která se tyčí nad přístavem Utoro.
Praktické informace: Přijeďte v teplejší polovině roku, nejdříve tak v květnu
