Po čtyřech letech liknavého studia korejštiny jsem se dostal na úroveň komunikace v holých větách. Naskytla se mi možnost přejít na vyšší úroveň. Do druhého levelu. Korejštinu nevzdávám, ale začal jsem se současně učit i čínsky.
Pokud jsem kdysi v článku o svých začátcích s korejštinou použil okřídlené sousloví "rozsypaný čaj", nemohl jsem být dále od pravdy. Korejské písmo je jednoduché, hláskové, dá se ho naučit přibližně za hodinu až dvě, a přestože obsahuje řadu zvuků nám neznámých, hlásek a dvojhlásek, není to nic na co by se nedalo zvyknout. Není to o moc horší, než když se učíte azbuku, navíc nedochází k problémům, že stejný znak označuje jiný zvuk v češtině a jiný v korejštině, jako je to například s azbukou:
? je K, ? je A, atd. Žádné písmeno není v korejštině stejné ani podobné písmenům latinské abecedy. Až na jeden. I (íčko) se zapisuje svislou čarou. Neexistuje tedy stejný problém jako třeba s "C" nebo "P" v ruštině. Hlavní rozdíl je uspořádávání znaků do slabik, které pak mohou připomínat čínské znaky.
??. ??. Znaky se skládají z komponent odpovídajícím jednotlivým písmenům. Když se podíváte na tato dvě slova (Hankuk a Kada), jistě vidíte, že mají i v korejštině podobné komponenty. Třikrát tam najdete výše zmíněný znak pro A (?), třikrát najdete znak pro K (?). Lehce se mění jenom jenom jejich tvar a velikost podle toho, zda jsou vpravo, nahoře atp. Estetická záležitost. Po hodině dvou studia tedy dokážete jakýkoliv korejsky psaný text přečíst. Pomalu, jako v první třídě, ale dokážete. Nebudete mu ale rozumět.
V čínštině je všechno jinak
Nechci se stavět do role sinologa, spíš bych chtěl shrnout první dojmy po pěti devadesátiminutových lekcích (a třech lekcích v učebnici) čínštiny. Mám z čínštiny pocit přesně opačný než z korejštiny.
V čínštině je odhadem asi jenom 250 slabik. Víc jich prostě nevytvoříte. Zapomeňte na nekonečné možnosti češtiny, kde vytvoříte slabiky jako "chroust" nebo "plesk". Nic takového, v Čínštině je všechno dané dopředu.
Problém je s tóny. Každá slabika může mít čtyři (a nemusí mít žádný). Takže prakticky je možných slabik (s využitím tónů) asi 1250.
Co jsou to ale ty tóny a jak vlastně fungují?
Čínština (na rozdíl od třeba kantonštiny nebo vietnamštiny, kde jich je víc) rozlišuje tyto čtyři tóny:
1. Vysoký. Zkuste říct větu ze slabikáře: "Máma mele maso". "Má" řeknete nejvýše a pak pomalu klesáte hlasem až k tečce. Právě jste pro slabiku "Má" použili vysoký tón.
2. Stoupavý. Zeptejte se: "Proč?", "Kam?". Právě jste použili stoupavý tón.
3. Hluboký. Zkuste si vzpomenout na vzorec výpočtu objemu kuželu. Možná jste právě vyloudili zvuk "Ahhhh" nebo "Uhhh". Děláme to pořád, když si nemůžeme na něco vzpomenout nebo chceme přijít na nějakou inteligentní odpověď. Hezky to popsal američan Gavin, který si toho u nás Čechů hodně všímá (stačí pár vteřin od 1:44):
4. Klesavý. V češtině ho používáme často ke krátkým, často jednoslabičným úderným odpovědím: "Ne!", nebo příkazům a rozkazům: "Stůj!"
V češtině tedy tóny používáme taky, ale jinak. Většinou na celou větu. Intonací vytváříme příkazy a otázky. V čínštině tohle hodně svádí dělat taky, ale takhle to nefunguje. Tón se mění v každé slabice, a samozřejmě existuje hromada pravidel, jak se tóny v určitých situacích mění a chovají.
No a jak je to s těmi znaky?
V každém jazyce, který jsem se dosud učil, jsem mohl pro učení nových slovíček používat kartičky. Na jedné straně "kůň", na druhé straně "horse". Pohoda. Pexeso pro pokročilé.
Čínština vyžaduje 3D kartičky. Pexeso pro raketové inženýry. Potřebujete totiž vědět, že znak ? znamená "kůň" a vyslovuje se to "ma" v hlubokém tónu.
Protože jsem 3D kartičky ještě nevymyslel, učím se znaky nejdřív v kombinaci ? = kůň, a když už vím, co který znak znamená, učím se znak v kombinaci s výslovností: ? = ma v hlubokém tónu. Ukazuje se, že je horší si zapamatovat výslovnost. Vizuální stránka totiž často napomáhá si zapamatovat daný znak pro konkrétní slovo, dá se vytvořit nějaká mnemotechnická pomůcka:
? jsou ústa. Vypadá to trochu jako otevřená ústa. Zlé jazyky v tom vidí čtverec ;-).
? je kůň. Vypadá to trochu jako kůň přeskakující překážku.
? je částice používaná na konci věty pro vytvoření otázky. Symbol se skládá ze znaku pro ústa a pro koně. Ústa zřejmě proto, že se jedná o takové výplňové slovo, kůň proto, že se vyslovuje jako "kůň" (ma) jenom jiným tónem. Tedy spíše bez tónu.
? je žena. Znaky pro muže a ženu se naučíte v Číně první den na libovolných veřejných záchodcích.
? je matka. Určitý druh ženy, která se opět vyslovuje podobně jako "kůň" (ma). Jenom jiným tónem (vysokým).
? země, hlína. Mnemotechnická pomůcka: hrobeček, kříž zabodnutý do hlíny.
? dýka. Prostě nějaký zahnutý nůž. Stejný znak se používá i pro naběračku.
? je starý. Archeologický nález. Dýka zakopaná v zemi.
? je šíp. Tam už to moc vidět není. Pamatuju si to jako "člověk, který má v hlavě zabodnutý šíp".
? je medicína. Věda o tom, jak tahat lidem šípy z hlavy. Je lepší to dělat vevnitř, než někde venku v lese.
? označuje příponu některých povolání nebo funkcí. Něco jako v češtině "-ista". Policista, hokejista,...
?? je doktor. Medicista.
Samozřejmě to není vždycky tak jednoduché, ale s trochou fantazie se tam dá najít logika. Horší je to tou výslovností. Tu se (pokud není nějak naznačená jako v případě "matky" výše), musíte naučit. Stejně tak vědět, jaký tón pro který znak použít.
Ne vždycky taky určitý znak znamená konkrétní význam. ? je sice kůň (ma), ale slovo ?? se čte jako "malai", tj. "malajský".
Problém je, že víc znaků se může vyslovovat stejně i se stejným tónem, ale mají jiný význam. Rozdíl je jenom v psané formě. Naopak jeden znak může znamenat víc věcí s různou výslovností.
Co je to vlastně ta "čínština"?
Znaků jsou desítky tisíc, ale stačí se jich naučit "jen" asi 3000. Nejspíš pak úplně neporozumíte rigorózní práci o procesu vzniku černých děr, přečíst si noviny by ale neměl být problém. Je to jako když máte noviny v angličtině a občas nerozumíte slovům jako "alsike" nebo "didaper". Prostě je ignorujete :-). Výhoda je, že částečně porozumět psanému textu lze, aniž byste uměli slovo čínsky. To je v Číně velká výhoda.
To, čemu my na západě říkáme čínština (nebo mandarínská čínština nebo mandarínština), označují v Číně "putonghua", obecná řeč. Ta je mateřským jazykem cca poloviny Číňanů, úředním jazykem, jazykem novin a televize. V Číně se ale používá, zejména v mluvené řeči, spousta dalších jazyků, které jsou často na západě označovány jako "dialekty", nicméně navzájem nejsou srozumitelné. Putonghua se ale učí všichni ve školách a díky čínskému písmu, které je pro většinu národnostních menšin v Číně stejné (byť se jinak vyslovuje), jsou všichni schopni porozumět psanému textu. Slovosled může být jiný, některá slova jsou jiná, některé obraty vám přijdou zastaralé, ale rozumíte. Proto taky, pokud Číňan po minutě monologu pochopí, že mu nerozumíte, najde tužku a kus papíru a začne psát. Našinci tím moc nepomůže. Soudruhovi z druhého konce Číny ano. A nejen Číny. Čína a čínština měla velký vliv na okolní země, čínské písmo se po staletí používalo i v dalších zemích pro zápis místního jazyka.
Vietnam přešel na latinku, ale třeba Korejci, na severu i jihu, by měli mít ze školy znalost několika set znaků. V KLDR již nenarazíte na text psaný kombinací čínského a korejského písma (přechod pozvolně trval stovky let), ale v Jižní Koreji stále ano. Na čínské znaky pro obecně známé jevy (světové strany, okolní země) můžete narazit v novinových článcích, ve zprávách v televizi, v kaligraficky vyvedených názvech seriálů, na oficiálních dokumentech nebo náhrobních kamenech či věncích. Japonsko dodnes používá čínské znaky pro zápis kořenů slov, pro gramatické koncovky používá vlastní slabičnou "abecedu". Něco jako byste česky chtěli napsat "doktorovi" kombinací čínských znaků a latinky pro vyjádření 3. pádu: ??ovi. Úplně stejně fungovala i korejština ještě pár set let nazpět.
A co ty tradiční a zjednodušené znaky?
Zpět ale ke znakům, asi jste zaznamenali že existuje něco jako "tradiční znaky" a "zjednodušené znaky". Stejný jazyk, lehce jiné písmo. Tradiční má více tahů a více tak může připomínat původní význam slova. Např:
? je tradiční verze zjednodušeného znaku pro koně, který už známe (?). Původní "nohy" jsou nahrazeny rovnou čárou. Hříva krabicí. Stejným způsobem byly upraveny všechny znaky, ve kterých je znak pro koně použit jako komponenta, např. znak pro matku (ženu, která se vyslovuje jako kůň), ?, vznikl zjednodušením znaku ?. V Pekingu se nemůžete nesetkat se znakem ?. Ten možná na první pohled zřejmý není. Vznikl zjednodušením tradičního znaku ?. Za tím už si snadno představíme dveře či bránu.
Pro porovnání stejné znaky větším fontem:
? / ? ? / ? ? / ?
Zjednodušené znaky se používají v lidové Číně, v Singapuru a Malajsii. Tradiční na Tchajwanu, v Hongkongu a Macau, a u komunit Číňanů jinde ve světě, např. v USA.
Zběžným pozorováním mi přijde, že se liší "jenom" cca 20% znaků. Některé úplně, často je komplikovaný znak o desítkách tahů nahrazen výrazně jednodušším do deseti tahů, který původní znak vůbec nepřipomíná. Ale to jsou spíše výjimky. Ve škole se učíme zjednodušené znaky aktivně (poznat i napsat), tradiční pasivně (stačí poznat).
Psaní znaků by ale bylo na samostatný článek, sám si pořád nejsem jistý správným pořadím tahů (ano, na tom záleží) nebo směrem tahu. Asi jako když píšete česky "M". Troufnu si tvrdit, že 90% z nás napíše nejdříve levý svislý tah odshora dolů (někteří asi opačně) a pak jedním tahem z levého horního rohu dolů doprava, tam se odrazí (dokončí vnitřní "véčko"), a znak dokončí pravou svislou čarou opět odshora dolů. Prostě nás to tak učili ve škole a protože to děláme všichni stejně, pomáhá nám to pochopit cizí (a často i vlastní) rukopis.
Mám pocit, že jsem toho napsal víc, než jsem chtěl. Tak možná ještě nejsložitější znak vůbec, navíc ve své tradiční variantě. U toho si ve středu můžete všimnout komponenty "koně". Zjednodušená verze samozřejmě zahrnuje i zjednodušeného koně. Vyslovuje se "biang" ve stoupavém tónu, a označuje druh tradičních nudlí z provincie Shaanxi. Je tak složitý, že nejde napsat na počítači a většina Číňanů ho rukou taky napsat neumí. Řekl bych, že se jedná spíš o takovou hříčku připomínající naše slova nejkulaťoulinkatější nebo nejneobhospodařovávatelnějšími.
Grafika: www.wikpedia.org
