Počkáme na konec prázdnin a vyrazíme na dva týdny do Afriky. Takový byl plán v prosinci 2019. Asi všem na světě současná situace zkřížila plány... ale to co vám teď popíšu je tak trochu extrém.
Je začátek srpna 2020. Pořád máme platné letenky na září, odlet přes Káhiru do Rwandy, a návrat z Ugandy přes Káhiru zpět. Už začátkem léta ale začínáme tušit, že to nedopadne. Jednak se nám tam moc nechce - hranice mezi Ugandou a Rwandou jsou - minimálně pro cizince - zavřené, některé národní parky taky, Rwanda je malá a co tam budeme dva týdny dělat. Na druhou stranu tušíme, že se stejně nepoletí, letiště v hlavním městě Rwandy, Kigali, přijímá jenom omezený počet letů od několika společností. A egyptské vlajkové aerolinky mezi nimi nejsou. Letiště v Entebbe, v Ugandě, bylo zavřené. Teď už sice asi není, ale počet letů, které tam lítají, je ještě menší.
Takže čekáme, až nám letenky zruší, ale mezitím už pomalu osnujeme - na stejný termín, kdy už máme všichni schváleno dovolenou - jiné plány. Někam v Evropě. Jenže není moc kam. Láká nás Island, zejména proto, že tam lítá ČSA z Prahy, není se tam moc jak nakazit, protože kdo jste tam byli víte, že místní téměř nepotkáte a turistů je poskrovnu i v době největší turistické sezóny. A ta ani v září, ani letos, není.
Island má poměrně jasnou vstupní proceduru: na letišti vám udělají test (který si zaplatíte, ale budiž), a můžete vyrazit. Kdyby něco tak vám pošlou SMS a půjdete do karantény. Protože máme už z jara voucher od ČSA (neletěli jsme do Bejrútu), měníme ho operativně za Island a začínáme nad mapou plánovat, kde jsme ještě nebyli a kam se letos podíváme.
Netrvá to dlouho. Za pár dní přijde email z ČSA že... jaksi... zrušili let na Island. Je to ale v podstatě dobře - zrušili ho proto, že Island výše popsanou proceduru změnil: Test, pět dní karanténa, druhý test, a pak teprve můžete ven. A to bychom jaksi neradi.
Takže fajn, máme zase dva týdny volné a můžeme se poohlédnout po něčem jiném. Vypadá to, že poprvé v životě pojedeme někam s cestovkou. Dobří strejdové Babiš a Petříček totiž zařídili, že přestože jsme jako země na Tuniském oranžovém seznamu, po příjezdu s cestovkou je všechno tak nějak v pořádku a není třeba mít test - což by nebyl až takový problém - ani jít do povinné karantény, což by problém byl.
Neřekli ale to B a nechlubí se tím ani cestovky: v podstatě první týden nesmíte opustit hotel. Tedy můžete, ale jaksi nějak organizovaně. Individuální program není možný, píše se na stránkách MZV. Jak se to kontroluje, nevíme. Třeba dostávají klienti cestovek na letišti cejch na čelo, aby každý poznal, že v zemi být mohou, ale nesmí se pohybovat samostatně. Vyzýváme individuální cestující, aby nezneužívali charterové lety k individuální turistice; píše se dále ve výzvě ministerstva. Tož tak... tudy cesta taky nevede.
Nechybělo moc, a zájezd do Tuniska jsme koupili. Už jsme měli vybraný hotel, poohlíželi se po nějakém tom "individuálním programu". Ale nikdo nám nebyl schopen říci, co to vlastně znamená. Můžeme do akvaparku přes ulici? Můžeme na motokáry kilometr od hotelu? Můžeme jet do nejbližšího města na poznávačku? Na potápění?
Nechceme se nechat někde zavřít nebo pokutovat. Což o test, test by ještě nebyl problém, ale ty karantény pro nás znamenají stopku. Jistě, někomu to nevadí, stejně bude ležet na pláži a užívat si All-Inclusive. Nejspíš hodně lidí na tato opatření ani nepřijde, jednou za týden vyjedou někam do Monastiru sólo a nic se nestane. Ale chceme to riskovat? Nechceme.
Takže Tunisko - přinejmenším zatím - taky padá. Ještě jsme uvažovali o Rhodosu, Krétě... když už nám to velký vezír vytelefonoval bez testu. To se nám ten výběr značně zúžil, chtěli jsme na gorily a pojedeme na Minotaura...
Pak ale přišel skvělý nápad. Co takhle Tanzánie. Je otevřená, v národních parcích mezi slony a žirafami covidu nebude běhat o nic více než na louce za Prahou. Dá se tam solidně doletět, je tam toho hromada k vidění a po návratu si prostě uděláme test a hotovo. Máme vyhlídnuté letenky a víme, že bychom je neměli kupovat více jak 14 dní před odletem, protože to je hranice která znesnadňuje aerolinkám jejich zrušení. A to bychom neradi.
Jenže ceny se začnou hýbat a já prostě vyměkl. Letenky jsem koupil 17 dní před odletem. Co se může stát? Všechno se může stát, letenky máme asi 6 hodin a v tom... email: Dobrý den, dopravce právě zrušil spojení ve Vaší rezervaci. Z toho důvodu jsme ji stornovali. Platbu budeme vracet zpět na účet, odkud bylo hrazeno.
To by se z toho jeden... no snad alespoň platbu opravdu vrátí a nebude z toho nějaký další voucher. Ale co teď. Babo raď. Možná nakonec vážně skončíme na té Krétě...
O týden později
Světe div se, dostali jsme peníze zpět, a to v podstatě během dvou dní. Čekáme, až padne magická hranice 14 dní před odletem a nakonec kupujeme jiný spoj. Jinudy, odjinud, s jinou aerolinkou. Jenže v tom Maďaři zavírají hranice. Šlus. Kdybychom to měli z Budapešti, tak máme zase utrum. Letíme ale z Vídně. Tedy... snad. Snad nám vidle do celého plánu nehodí ještě Rakousko. To už by se z toho jeden asi... Já vím, říkáte si. Magor, místo aby seděl doma, musí někam trajdat.
Každý máme nějaké neřesti. Někdo si nemůže odpustit bezrouškovou hospodu, někdo rád v sobotu na fotbal, někdo si prostě neodepře ten páteční večerní klubík. Já sedím doma a po návratu zase budu. Dělám maximum pro to, abych se někde nenakazil. Ale když mám dovolenou, tak doma sedět nechci. Krásy zemí českých jsem už poznával na jaře. A teď chci konečně nějakou tu exotiku. Slony, žirafy, a po návratu špejlí do nosu. Exotika největší.
Tři dny před odjezdem
Čísla lámou rekordy, Němci dávají Prahu na červený seznam. Babiš se schází s Kurzem, Vídeň zatím žádná opatření nepřijímá. Třeba nakonec vážně odjedeme....
