... prohlásila jedna z přihlížejících na Václavském náměstí, jediném místě, které trochu žilo, když jsme kolem v balíku dalších asi sedmdesáti bláznů, nadšenců, prostě celoročních cyklistů dnes v šest ráno projížděli.
Znáte to, přijde vám pozvánka na nějakou akci na Facebook, jsou jich desítky, občas se někam vypravíte, ale obvykle je to na druhém konci republiky, ve špatný čas, je moc teplo, moc zima, anebo se vám prostě nechce. Tahle akce byla kombinací více kategorií. Vstát v neděli ve čtyři (pro spáče-sovy doplňuji "ve čtyři ráno"), o půl šesté sraz u Rudolfina, a pak spanilá jízda Prahou coby oslava zimního slunovratu. Už sama cyklojízda Prahou v pár stupních nad nulou. A ještě vstávat v neděli před devátou? Blázni...
Není to můj šálek kávy. Na kole jezdím tak od března do září, a nevytlačím řídítka z domu pokud je méně než deset stupňů. Nad nulou samozřejmě. Ale člověk musí občas vykročit z komfortní zóny. O půl páté teplota jeden stupeň. Ale ve čtvrtém patře a na kopci. V údolí Vltavy bude tepleji - dost teplo na to, aby včerejší deštík nenamrzal. Tak fajn, jde se na to, oblíknout co se dá, zateplit hlavu a krk, kuklu pod helmu, ověřit, že svítí světla, na oblečení nějaké odrazky, a vyrazit do ulic. Jenom na sraz je to deset kilometrů.
Facebook dokáže zajímavé věci. Přestože přihlášených na tuhle podivnou akci bylo přes devadesát, když jsem dvacet minut před srazem na schodech Rudolfina viděl tři cyklisty, nevěřil jsem v tak hojnou účast, přesto se nás sešly desítky.
Mezi šestou a sedmou v Praze moc lidí nepotkáte. Ani moc aut. A to je dobře - kdy jindy uvidíte prázdný Karlův Most? Po Číňanech ani památka. Ve dne by nás na Karlově mostě na kole prudili policajti. Teď se za náma jenom ohlíží. Hlavně na výše zmíněném Václaváku.
Moto akce je dané: Žádný závod, žádný stres, žádná ideologie a žádná propaganda. A žádné Vánoce. Máme zimní slunovrat, a tak si vyrazíme na kole. Z centra serpentinou nahoru na Letnou, k tunelu, přes Stromovku k výstavišti a dál k lávce přes Vltavu u Trojského zámku, a podél řeky na Karlín, Palmovku, a nahoru na Žižkov.
Kvůli pracovním povinnostem jsem se těsně před cílem (a srabácky uznávám, že před posledním velkým stoupákem) u Invalidovny odpojil, ale příště určitě dojedu až do cíle. Nemuselo by být zrovna kolem nuly, ale noční jízda Prahou za to stojí.
