V Severní Koreji nefunguje nic normálně, všechno je zahaleno oparem nejistoty a podivným pocitem, že něco nehraje. A ani hotely pro turisty nejsou tak úplně hotely pro turisty...
V KLDR jsme týden spali v hotelu Koryo, což je jeden ze dvou hotelů, kam severokorejská cestovní kancelář, která organizuje všechny zájezdy do země, turisty ubytovává. Tedy, ne že bychom si mohli vybírat. Čistě teoreticky je turistických hotelů víc, pokud se tedy bavíme o hlavním městě, Pchjongjangu. Pravděpodobně znáte ten nejslavnější, stále nedokončený, hotel Rjugjong, často označovaný za nejošklivější stavbu světa (jen o prsa korejské závodnice vyhrává nad žižkovským vysílačem). Ten ale zevnitř ještě žádný turista neviděl, takže o něm se bavit nebudu. Pak by mělo být několik levnějších hotelů, dost možná tam vozí Číňany, kteří stále tvoří výraznou většinu turistů v zemi.
Nicméně, každý, o kom jsem kdy slyšel, že by do KLDR jel, spal v Pchjongjangu v hotelu Koryo nebo Yanggakdo. Druhý jmenovaný je větší, vyšší, a údajně umožňuje svým hostům větší svobodu, protože se mohou volně pohybovat po ostrově, na kterém je postaven, zatímco my, v hotelu Koryo, smíme jen pár metrů od dveří, do podloubí, ale už nesmíme na ulici. Zlatá klec se dvěma věžemi a papírově pětistovkou pokojů.
Hotel má mít pět hvězdiček. Kdyby jich chtěl sedm, deset nebo dvanáct, určitě by to v Severní Koreji nebyl problém, ale podle západních standardů má tak tři. Pokoje nenadchnou, ani neurazí.
Zajímavé je, že přestože jsme byli poměrně zvídaví a hotel jsme si prošli, např. při hledání restaurace, kde se podává snídaně, při hledání pošty, bazénu atp., nenarazili jsme na kasino, ani žádný ze dvou kinosálů, o kterých mluví wikipedie, a o čtyřech restauracích jsme taky nic neslyšeli - víme jenom o střešní otočné v první věži, a té, kam jsme chodili na snídani.
To všechno jsou ale drobnosti oproti tomu, co jsme zjišťovali postupně a později našli na internetu. Asi to popíšu v bodech:
1) Hotel má dvě věže po nějakých 44 patrech, v horních dvou je restaurace a bar. Ne všechny výtahy jezdí do všech pater, některé obsluhují přibližně jenom spodní polovinu pater, jiné horní polovinu, jiné jezdí do restaurace. Tedy restaurací. Prakticky by měly být dvě, v každé věži jedna. Ale nejsou, funguje jenom jedna, druhá má pravděpodobně postavený pouze exteriér kvůli souměrnosti při pohledu na hotel z města.
2) Výtah nezná druhé patro, z jedničky se jede rovnou do trojky, tlačítko s dvojkou je falešné. To je poměrně známý fakt, návštěvníci hotelu, kteří se o své zážitky podělili na Internetu, si toho taky všimli. Čtěte dále, asi jsem odhalil důvod.
3) Z nám neznámých důvodů výtah poměrně často zastavoval ve třetím a osmém patře, aniž by ho někdo přivolal. Prostě zastavil, otevřely se dveře, zavřely se dveře, a jel dál. Nepřikládali jsme tomu velkou váhu, až jednou jsme takhle v osmém patře zastavili a v prostoru před výtahy se konalo jakési politicko-ideologické školení. Podle jedné knihy, kterou jsem četl, si zaměstnanci (v jakékoliv profesi po celé KLDR) po skončení směny vždy kolektivně sednou a rozeberou pracovní den, kdy každý musí jmenovat jeden svůj neúspěch v daném dni, a poukázat na neúspěch či chybu někoho ze svých kolegů. Dost možná jsme narazili právě na podobnou schůzi.
4) Bydleli jsme v devátém patře, na dveřích jsme měli evakuační plán platný pro deváté až druhé patro. Aniž bych v tom tehdy hledal nějakou spojitost s neexistujícím druhým patrem, rozhodl jsem se jednoho krásného dne vyrazit na snídani pěšky. Do pátého patra všechno normální. Čtvrté až druhé (ono opravdu existuje) patro obsahují systém chodeb plných dveří, nástěnek a ideologických symbolů. Podivné je, že schodiště, které zdánlivě vede celou věží, ve druhém patře končí u zavřených dveří. V případě evakuace... nevím. Tudy asi ne. Tady mě načapala nějaká ženština a posílala mě zpět nahoru, evidentně jsem tady neměl co dělat - kdo by taky čekal, že se západní turista vydá na snídani po schodech, místo výtahem. Nakonec jsem z druhého patra (na schodišti je označení) věže vpuštěn do prvního patra centrální budovy. Proto druhé patro ve výtahu neexistuje.
5) Podle různých informací a videí na internetu je většina pater prázdných, je tam tma. V případě malého zájmu se používají jenom některá patra, jinde se šetří elektřinou.
6) Dvě věže - ale obvykle funguje jenom jedna. Na internetu jsem se setkal s názory, že funguje jenom jedna věž, ale těžko říct která. Za našeho pobytu v září 2015 fungovala jenom levá (č. 1), resp. nikdo z naší skupiny nebyl ubytovaný jinde, ani jsme neviděli do druhé věže někoho chodit. Obvyklý názor na internetu ale je, že funguje pouze věž č. 2. Někdy se taky uvádí, že jedna věž je pro turisty (třeba kvůli západní TV), jedna pro místní.
7) Co jsme v Severní Koreji rozhodně nečekali, byly americké zásuvky, které byly nejenom na tomto hotelu. Jediná "univerzální" zásuvka (na holicí strojek) byla v koupelně, takže veškeré nabíjení mobilů a foťáků probíhalo v koupelně.
8) Na hotelu není přístup na internet, ale je možné poslat email (z jejich adresy) nebo fax. Cena je cca 4-5€. Podobná je i cena telefonního hovoru do zahraničí (za minutu). Na internetu jsem narazil na člověka, který tvrdí, že obsah rozhovoru s rodinou v zahraničí znal druhý den jeho průvodce.
9) V hotelu je bazén, posilovna, společenská místnost s kulečníkem a stolním tenisem... jen nic z toho nemohou turisté využít. Tedy mohou, ale průvodci se snažili, aby nás každý den utahali - odjížděli jsme obvykle před osmou, a vraceli jsme se po deváté - kdy už byly všechny tyto vymoženosti zavřené. Jednou se nám povedlo stihnout bazén, když jsme odmítli pobyt v předraženém baru, kde dělali koktejly z vody se šťávou od šesti eur nahoru.
10) Záhada šéfa kuchyně je káva k snídani. Někdo ji má zadarmo, někdo platí po euru. Některé skupiny platily jen některé dny. Někdy chtěli říct číslo pokoje. Průvodkyně nám říkala, že máme mít jedno kafe zdarma, staří říct (bez ohledu na národnost), že jsme "Group česko". Opravdu to fungovalo, přestože v naší skupině o 24 lidech bylo Čechů jen pět, byli jsme prostě Group Česko. Česko se v Severní Koreji řekne [česko]. Krásné. Káva je evidentně úzkoprofilové zboží.
Nedělám si iluze, že by největší konkurence, hotel Yanggakdo, byla méně zajímavá. Stačí, když do Googlu zadáte jeho název, a nápověda vám nabídne: "Yanggakdo hotel 5th floor". Páté patro totiž neexistuje. Tedy nejezdí tam výtah. Ale vedou tam schody. Jsou tam nástěnky, plakáty, zamčené dveře...
