Sochy, monumenty, tuny bronzu a mramoru. Kapesní encyklopedie pomníků, postavených na úkor hladovějícího lidu. Určitě jste některé z nich už viděli. Přečtěte si, co je vlastně co, co symbolizují, a proč stojí právě tam, kde stojí.
Památník Mansudae
Monument na kopci Mansu, takovém menším Petříně nedaleko centra Pchjongjangu, je jednou z prvních zastávek každého turisty. My jsme se tady zastavili hned cestou z letiště na hotel, tedy po tom, co jsme si zakoupili opodál květiny. Centrální sousoší Kima prvního a Kima druhého doplňují po stranách monumenty ve stylu "Stalin ve frontě na maso". Jeden znázorňuje úsilí protijaponského odboje, druhý socialistickou revoluci. V pozadí je pak mozaika znázorňující posvátnou horu Paektu.
Centrální dvě sochy jsou z bronzu, vysoké 22 metrů. Původně byla socha pouze jedna, Kim Ir-Senova, vztyčená v dubnu 1972, tedy ještě za jeho života. Původně byla pokrytá zlatem, ale z nejasných důvodů bylo odstraněno. V roce 2011, posmrtně, přibyl Kim Čong-Il, a původní socha Kim Ir-Sena byla vyměněna (podle průvodkyně) nebo značně pozměněna (Wikipedie). Nevíme přesně, každopádně se Kim tváří přívětivěji, dostal kravatu a modernější vestu. Změny se dočkal i Kim Čong-Il, kterému byl původní kabát časem vyměněn za jeho oblíbenou bundu. No někde se ušetřit muselo.
Podle některých zdrojů je v KLDR podobných soch - samotného jednoho Kima, nebo sousoší obou Kimů, 38 tisíc. Možná nejsou všechny z bronzu, ale viděli jsme jich vícero, a všechny vypadaly jako nové. Znáte to, bronz časem zachází, ale tady asi mají pověřené leštiče. Klik, i soch. Sochám je potřeba "vzdát respekt", tj. uklonit se, a případně položit kytice.
Věž Čučche
Památník, a zároveň rozhledna shlížející přes řeku Taedong na centrální Kim Ir-Senovo náměstí. Byla jedním ze dvou míst, odkud jsme si mohli prohlédnout město z ptačí perspektivy. Druhým z nich je balkón Kim Ir-Senovy knihovny na Kim Ir-Senově náměstí, odkud elita pozoruje vojenské a jiné přehlídky, a my jsme měli tu čest chodit po stejné podlaze, jako Kimové před námi. Fascinující. Ehm...
Věž je sto sedmdesát metrů vysoká, kromě podstavce a pochodně tvořená 25550 žulovými bloky - jeden za každý den života věčného prezidenta. Existuje mýtus, že je věž postavená po vzoru Washingtonova monumentu o tvaru obelisku ve Washingtonu. Napovídá tomu podobný tvar, výškou přesahuje socialistický falus ten kapitalistický pouze o několik desítek centimetrů. Na vrcholu je 45tunová 20 metrů vysoká osvětlená pochodeň. Nahoru jezdí výtah, a přestože nás vozili po upravených bulvárech, mohli jsme odsud nahlédnout za fasády domů, do sítě vedlejších ulic, které nepůsobily úplně vábně.
Věž spolu s okolím věnoval Kim Čong-Il svému otci k sedmdesátým narozeninám. Jestli mu ji předal v dárkovém koši, balicím papíru nebo pouze klíčky v krabičce nevíme, ale překvapení to asi úplně nebylo, protože věž je ve městě vidět téměř odevšad (něco jako Žižkovský vysílač). Před věží stojí třicetimetrové sousoší "Dělník, rolník a intelektuál" a okolo je několik dalších, menších, pouze desetimetrových soch.
Oblouk znovusjednocení
Na výpadovce směrem na Kaesong a Soul, těsně před tím, než se změní v dálnici (takže na Chodově, abych dostál předchozím srovnáním s Prahou), tedy správně "Dálnici znovusjednocení". Byl oficiálně odhalen v srpnu 2001 jako připomínka návrhů na znovusjednocení z doby Kim Ir-Sena. Dle naší průvodkyně je oblouk přesně na místě, odkud je to stejně daleko na nejsevernější a nejjižnější bod (sjednocené) Koreje. Já k tomu dodávám, že tím, že je na Severu, je logicky dokázáno, že KLDR ovládá větší polovinu země, a tudíž má morální právo na celou.
Betonový oblouk nad silnicí znázorňuje dvě ženy v tradičním korejském oděvu, symbolizující Jižní a Severní Koreu. Ženy nad středem silnice drží kouli se stylizovanou mapou sjednocené Koreje (mapu jiné než sjednocené Koreje v KLDR nikde neuvidíte). V základech oblouku jsou desky států, organizací, často Komunistických stran, a jednotlivců, s různými vzkazy Severní Koreji a jejímu lidu.
Pomník založení strany
Nezaujatě neumím říct, který pomník z pěti neznámějších, které jsem vybral pro tento článek, je ten úplně nejznámější, ale mohl by to být tento. Monument je padesát metrů vysoký a i průměr jeho prstence je padesát metrů (vnitřní průměr 42 metrů). Je postaven ze 216 žulových bloků. Nic není náhoda, Kim Čong-Il se narodil 16. února 1942. 50 let bylo Straně, kterou symbolizuje, v den jeho odhalení.
Nad základním prstencem se tyčí tři pěsti, každá svírající jeden z atributů: kladivo, srp a štětec. Dohromady tvoří emblém Korejské Dělnické Strany. Přesně systematické je umístění tohoto monumentu: bedlivým okem tento pomník sledují Kimové z vrcholku Mansu přímo naproti přes řeku Teadong, na konci náměstí se jako vlající prapory zvedají do výšky rudé paneláky.
Mám o tenhle pomník trochu strach. Z nějakého důvodu nám jej průvodci nechtěli ukázat, na naše výslovné přání nám jenom zastavili autobus a nechali nás jej vyfotit ze vzdálenosti, o které jsem si myslel, že bylo tak tři sta metrů. Podle pozdějšího měření na Google Maps to ale bylo cca 700 metrů. Monumentálnost pomníku (vzniklého mimochodem v době největšího hladomoru) a okolních budov strašně klame. Nevíme, proč jsme si nemohli prohlédnout symbol města, země i strany z blízka, ale mám tři teorie. První, maximálně konspirační, je že chystají nový, hezčí a monumentálnější, a tento skončí v propadlišti dějin vymazán Ministerstvem Pravdy z historie. Druhá je ta, že je ve špatném stavu a/nebo v rekonstrukci, i když jsme žádné práce nepozorovali, mohlo se něco opravovat (bronzové plastiky) uprostřed prstence nebo z protilehlé strany. A opravy, stavby, lešení a vůbec cokoliv nehezkého, se v KLDR fotit nesmí. A třetí možnost, že ho zrovna opravovali, leštili a voskovali, pro nadcházející oslavy sedmdesátého výročí založení strany, a tudíž dvacátého výročí odhalení jeho samého. Nevíme. Možná nějaká kombinace výše zmíněných teorií.
Triumfální oblouk
Triumfální oblouk byl postaven v roce 1982 u příležitosti 70. narozenin Kim Ir-Sena na úpatí vrchu Moran (korejsky ???, Moranbong, stejně se jmenuje nejznámější severokorejská dívčí skupina), který je pro Severokorejce tolik co Vítkov pro nás. Historické místo. Má příhodný tvar, dokážu si představit, že ho Kim Čong-Il otci věnoval v krabici převázané stuhou. Vzhledem k tomu, že ale stojí na jedné z rušnějších křižovatek ve městě (podobně jako jeho o deset metrů menší předobraz v Paříži), nedokážu si úplně představit, jak ho tam schoval. Když dodám, že je postaven z 25500 žulových bloků, tj. stejně jako věž Ču-čche, možná si, stejně jako já, řeknete, že k jedněm narozeninám bylo těch žulových darů trochu moc. Trochu moc darů na úkor lidí, kteří nemají nic. Nic, kromě svého milovaného vůdce, a jeho syna, který dělal vše pro to, aby se svému otci zalíbil a pojistil si tak své následnictví.
Podle Wikipedie je oblouk hodně zajímavý uvnitř, má desítky místností a chodeb. My jsme bohužel, přestože jsme kolem něj jeli mnohokrát a vystupovali nedaleko z metra, viděli jen jeho fasádu. A tak je to v KLDR se vším.
