Zatímco Severní Korea oslavuje 70 let založení vládnoucí Strany Práce a koná okázalé přehlídky armády pro novináře, přeložil jsem jeden z článků propagandistického, anglicky psaného, plátku z kvalitního, lesklého papíru.
Ten je turistům povinně volitelně dostupný v letadle, na letišti a na hotelu. Je zdarma, nemá žádný název, resp. jmenuje se "Korejská Lidově Demokratická Republika" a nesmí se do něj čmárat, nesmí se přehýbat ani jakkoliv ničit, natož vyhazovat do koše. Ne až tak kvůli fotkám krásných letušek, tančících lidí, a neméně krásné přírody. Spíše je bráněno dehonestaci již méně krásného, o to více respektovaného vůdce Kim Čong Una, jeho otce a děda, kteří na nás vykukují z každé druhé stránky.
Kromě textů o demokratických volbách, o Kimovi ve stíhačce, o lásce k dětem, o školství a o sklizni jablek je tam i článek, který dává nahlédnout za oponu toho, co je vmasírováno do hlav Severokorejců propagandou, která neustává od jejich narození až po jejich skon. Článek se jmenuje, stejně jako ten můj, "Sedmdesát let bídy a utrpení", a vzpomněl jsem si na něj právě v souvislosti s okázalou oslavou založení strany:
Uběhlo sedmdesát let od doby, kdy G.I.Joe vstupil do jižní Koreje. Spojené Státy považovaly korejský polostrov za strategickou základnu pro zajištění nadvlády v severovýchodní Asii, a svými chapadly se ho dotýkaly již od poloviny devatenáctého století. Po porážce Japonska v Druhé světové válce přistál G.I.Joe v jižní Koreji dne 8. září 1945 pod záminkou odzbrojení japonských vojáků. Tím byla položena teritoriální osa (38. rovnoběžka - pozn. překl.) a začalo rozdělení národa.
Spojené státy násilím rozpustily lidové výbory utvořené jihokorejským lidem a zakročily proti politickým stranám, organizacím a lidem vyžadujícím demokracii a nezávislost. Na druhou stranu podněcovaly svého starého vazala k vytvoření loutkového režimu a položily základ koloniální dominance na všech frontách - v politice, armádě, ekonomice i kultuře.
Ale ještě horší bylo nepřetržité provokování armády KLDR ambicemi na ovládnutí celé Koreje, což vedlo k tomu, že neklid a napětí přetrvávalo na celém korejském poloostrově. Korejský lid padl za oběť válce rozpoutané Spojenými Státy v padesátých letech, a po válce byl vystaven ustavičné jaderné hrozbě.
V jistém bodě začaly Spojené Státy potlačovat boj korejského lidu za národní smíření a sjednocení. Na začátku šedestých let, kdy se tlak na sjednocení stupňoval, zorganizovaly vojenský převrat dnes známý jako "Převrat 16. května" (1961 - pozn. překl.); v sedmdesátých letench, když bylo zveřejněno "Severo-Jižní společné prohlášení ze 4. července" (1972 - pozn. překl.) postavené na třech principech národního sjednocení, odpověděly vyhlášením separatistické diktátorskké politiky "Yushin" ("Oživení" - pozn. překl.).
V osmdesátých a devadesátých letech, kdy bylo hnutí korejského lidu za sjednocení na svém vrcholu na severu, jihu i v zahraničí, se USA vrátily ke společným vojenským cvičením "Team Spirit" a odhalily protiseverokorejskou jadernou raketu. V novém století, kdy touha a poptávka korejského národa po znovusjednocení roste společně se zveřejněním "Severo-Jižního společného prohlášení z 15. června" (2000 - pozn. překl.), se uchylují k nepřátelským intrikám.
Za uplynulých sedm desetiletí spáchali Američani ohavné zločiny proti korejskému lidu. Zmasakrovali více než milion Korejců v průběhu pěti let okupace jižní Koreje a milióny nevinných civilistů za Korejské války. Později prolévali krev Korejců na jihu v roce 1980 při masakru v Kwangju a v roce 2002 přejelo amerického obrněné vozidlo několik školaček.
Kromě šíření drog, AIDS a zkažené yankeejské kultury po celém území jižní Koreje, zamořují i její životní prostředí. Nedávno bylo zjištěno, že do jižní Koreje přivezli bakterie anthraxu pro experimenty s biologickými zbraněmi, čímž uštědřili nepopsatelnou ránu a bolest místním obyvatelům. Lidská historie zná mnoho případů nelidských činů, ale ne takových, jaké páchá G.I.Joe v jižní Koreji.
Skutečnost jasně ukazuje, že pokud existují Spojené Státy, které se snaží podmanit a ovládnout jiné národy prostředky agrese a války, a jejich vojáci zůstanou v jižní Koreji, nemůže být ani světlá budoucnost pro korejský národ, ani mír na korejském poloostrově. Korejský lid nikdy nepřijme status quo.
Autor: Jong Ki Sang
Překlad: Aleš Gill
Co k tomu dodat. Pokud takovéto články čtete, slyšíte z televize a rádia, a učíte se o tom ve škole od útlého věku, prostě tomu věříte. A máte štěstí, že máte postupně tři milované vůdce, kteří dělají všechno proto, aby se tato hrozná situace nešířila na sever. Nedivím se, že tomu místní věří. Divím se státní propagandě, která přes zoufalý stav infrastruktury a v podstatě naprosto všeho, co turista po dobu své návštěvy vidí, v porovnání zejména s Jižní Koreou, tyto články servíruje i turistům. Ti si totiž logicky musí položit otázku, zda oněch sedmdesát let bídy a utrpení postihlo jih, nebo spíše sever korejského poloostrova.
Pokud se o Severní Koreu zajímáte, určitě nevynechejte první dva díly mého seriálu - Úvod a informace o Metru v Pchjongjangu.
