Turista chtivý literatury nemá v Severní Koreji velký výběr. Díla prvních dvou Kimů, další politické knihy vyzdvihující politické zřízení v KLDR. Já jsem si odvezl malou "rudou knížku" - Aforismy Kim Čong-Una. Co v ní najdeme?
Stovky citátů a mouder, které pravděpodobně zaznamenali do svých notýsků soudruzi pohybující se neustále v okolí Kim Čong-Una. Většina z nich je podobná těm, které známe z evropských satelitů Sovětského Svazu. Na každém řádku jsou slova jako věčný, neporazitelný, revoluce, socialistický, vítězství nebo Strana. Většina z nich řeší neochvějné vítězství socialismu (nikde se nevyskytuje slovo komunismus) nad kapitalismem a imperialismem a obětování jednotlivce pro dobro všech, strany, vůdce nebo revoluce. Našel jsem mezi nimi ale několik takových, které mě zaujaly, třeba proto, že naprosto odporují realitě, kterou vidíme na severokorejských ulicích, nebo odporují zdravému rozumu.
Aforismy (řekněme pro zjednodušení citáty) všech tří vůdců se v několika svazcích prodávají v KLDR na každém rohu, v několika jazycích, a jsou dostupné místním (kteří je mohou studovat jako bibli), tak i turistům.
Pojďme se na ně podívat blíže (disponuji anglickou verzí, překlad do češtiny je můj vlastní). Ke každému se budu snažit přidat svůj pohled na svět, přestože u některých je asi úplně jasné, proč jsem je vybral.
Historie nemůže být revidována, skryta nebo vytvořena.
KLDR v tomto ohledu funguje naprosto stejně, jak to známe z Orwellovy 1984. Historii vytváří, upravuje a realitu znepřistupňuje svému lidu už od svého založení.
Sjednocení národa je patriotismus, rozdělení národa je zrada na národě.
No jo no. Kdo za to může? Kdo se odřízl od světa, oplotil ostnatým drátem a zaminoval hranice? Jistě, část viny za to nesou SSSR blahé paměti, USA i Jižní Korea. Ale snaha to řešit chybí.
Bez inovací nelze dosáhnout pokroku.
Tohle je pravda. Jenže právě inovace jsou to, co KLDR chybí. Nikde v tak masovém měřítku neuvidíte technologie, o kterých psal Jirásek ve Starých pověstech českých. A nezdá se, že by se to nějak zásadně měnilo, porovnávám-li film Vítejte v KLDR! Lindy Jablonské z roku 2008 a můj dvoutýdenní pobyt v zemi v roce 2018. Jedinou zásadní inovací v poslední době jsou elektrokola, ty v KLDR frčí jako snad nikde. Důvodem je zákaz soukromého vlastnictví automobilů a motorek.
Život generála Kim Čong-Ila byl doslova hořící plamen.
Co k tomu říct. Špatným řízením a sérií nevhodných rozhodnutí došlo, za přispění počasí, k sérii neúrod, které vyvolaly v KLDR hladomor. Zemřely - byť to KLDR popírá - milióny obyvatel. Severní Korea nikdy tak nestagnovala, jako za vlády Kim Čong-Ila. Vše, co se turistům v zemi ukazuje, vzniklo (byť třeba z jeho popudu jako šéfa propagandy) ještě za vlády Kim Ir-Sena, nebo v poslední době za vlády Kim Čong-Una. Představovat život jako hořící plamen ve mě evokuje jedině taktiku spálené země.
Pokud Strana ztratí podporu a důvěru mas, nebude schopná udržení své vlastní existence.
Asi k tomu mám jen jeden komentář: je dobré vědět, že se s takovou variantou počítá.
Fyzická síla má vždy svůj limit, ale duševní síla žádný takový limit nemá
Já jeden limit vidím pro jakýkoliv druh síly: jídlo. Pokud nemá lid dostatek potravy, má svůj limit fyzická síla určitě, a duševní po jisté době taky.
Politika Strany je všeobjímající encyklopedií.
V takové zemi pak zajisté nepotřebujeme Wikipedii. Google. Internet. Vlastně ani knihovny.
Kapitalistická ideologie a buržoazní životní styl jsou jako rakovina která bere lidem životy.
Nechtěl bych zacházet do detailů, ale hlad způsobený marxisticko-leninskou komunistickou ideologií těch životů sebral taky dost. A to ani nepočítám životy ztracené v pracovních táborech.
Nežádoucí videa jsou jedem strašnějším než opium.
Youtube a Netflix asi v Severní Koreji jen tak neprorazí. Byť věta byla namířena zřejmě proti ilegální distribuci DVD a USB nosičů s produkcí Jižní Koreje.
Nic není cennějšího než mír, ale mír není něco co by se dalo dosáhnout jenom tím, že po něm někdo touží nebo o něj žadoní.
Těžko říct, co tím básník mínil - Kim Čong-Un se narodil v KLDR za trvání válečného stavu a až na svých několik výletů do Japonska a Evropy v mládí a pobyt na dvou švýcarských školách si míru moc neužil. A asi mu to ve zlaté kleci ani nevadilo. Každopádně já to chápu tak, že mír je tak nějak jako cíl, ale není kam spěchat a jsou na řadě důležitější věci, jako atomovky a vůbec.
Rychlost pochodu Lidové Armády je rychlostí postupu naší revoluce.
Autor se zřejmě snažil vystihnout rychlost "Čcholima", mýtického koně po němž je pojmenované severokorejské "stachanovské hnutí". Díky jeho rychlosti to v KLDR v roce 2020 vypadá jako v roce 1980.
Moderní vojenství je válka mozků, válka inteligence.
Proto má KLDR jednu z nejpočetnějších armád světa a techniku daleko za hranicí životnosti a v pochybném technickém stavu, byť v enormním množství . Věta by zřejmě vyzněla úplně jinak, kdyby ji vyřkl Benjamin Netanjahu.
Čas míru a čas války nemohou pro vojáka nikdy existovat odděleně.
Pro vojáka v Severní Koreji opravdu nemohou, čas míru je totiž jenom klidem zbraní v čase války.
Mír, prosperita země a šťastný život lidu spočívají v jaderné síle.
Lid se atomovek sice nenají, ale bude šťastný. Jestli jaderné zbraně jsou cestou k míru, uvidíme v dalších letech. Moc bych na to nesázel.
Zemědělství je základnou v bitvě za obranu socialismu a tažnou silou úsilí o výstavbu naší země v socialistického ekonomického obra.
To dává smysl, zemědělství, jídlo, lidi jsou spokojení a všechno je růžové. Ovšem pokud jsme z autobusů mohli vidět, Přemysl Oráč byl technologicky na podobné úrovni a ekonomického obra nevystavěl.
Dopravní stavby jsou stejně důležité jako tepny pro člověka.
Pošta a telekomunikace jsou nervy a tepnami země.
Jistě. Všechny ty kamióny, které jako řidiči nenávidíme, zajišťují pohyb zboží a služeb, a bez nich by nic nefungovalo. V KLDR kamióny v podstatě nejezdí a nákladních vlaků jsme taky moc neviděli. Pošta je cenzurovaná a telefon je stále luxus pro horních 10%. A podle toho to tam vypadá. Kim Čong-Un má ve svých citátech, jako v tomto, pravdu. Jenom se tato teorie nepřevádí do praxe.
Export zdrojů země je stejný jako prodej sebeúcty národa.
Export nerostných surovin je přístup postrádající prozíravost a vyjadřuje nedostatek patriotismu.
Dostatek patriotismu vyvažuje v KLDR nedostatek elektřiny. Elektřina se dá poměrně jednoduše vyrobit z uhlí, ale uhlí se ve velkém vyváží, spolu s barevnými kovy, do Číny. Severní Korea má v porovnání s tou Jižní mnohem lepší zásoby nerostných surovin. Ale skutek jaksi utek.
Veřejné zdravotnictví je důležitým úkolem a nositelem samé existence národa.
Vaši nemocnici jsem nikdy neviděl, ale věřím, že ji máte. V Pchjongjangu. Turistům se doporučuje na dobu pobytu zásobit léky pro všechny případy a pokud by došlo k nějakému problému, odletět do Číny. Stejně to dělají zaměstnanci ambasád i představitelé režimu. Tady je třeba uznat, že se situace lehce zlepšuje, zejména v Pchjongjangu, kde za posledních deset let několik zařízení vyrostlo a právě se pod tlakem současné situace staví nová ústřední nemocnice přesně v místech tohoto trávníku:
Teorie oddělená od praxe je asi tak dobrá jako kniha zasunutá v knihovně.
Celý problém je, že celá země jede na ideologii Ču-čche, což je sice krásná teorie, ale naprosto odtržená od praxe. Protože ještě nikdo nepřišel na to, jak má tahle teorie fungovat a reálně pomoci například rolníkům, potýká se země s nedostatkem všeho od rýže po elektřinu.
Síla umění je větší než síla atomové pumy.
Skvělá píseň je silnější zbraní v revolučním úsilí než pistole a letadla.
Zřejmě záleží na tom, o jaké umění a hudbu se jedná, protože:
Umění, které není spojené s revolucí, umění pro umění, je zbytečné.
Tak si to přeberte. Kim ve fabrice, Kim a rolníci, Kim a slévači, zátiší se srpem a kladivem. To je umění silnější než jaderné zbraně. Van Gogh a Rembrandt už méně. Freddie Mercury asi taky nic moc.
Klíčem k vítězství v budování sportovních úspěchů je sport na vědecké bázi.
Nevím proč, ale při čtení tohoto citátu mě napadl jedině doping. Tohle zkoušejí sportovci i jinde ve světě a po sportovních úspěších často přichází hanba a zákazy startů na mezinárodních kláních.
Pokud překonáme těžkosti jednoho roku, naše země se posune o deset let kupředu.
Nedávno jsem shlédl třicet let starý dokument Tatrou kolem světa. Na něm je hezky vidět, jak neuvěřitelně moc se za posledních třicet let posunula Čína šikovně balancující na hraně kapitalismu se socialistickou tváří. Těžkosti posledních třiceti let ale KLDR neposunuly ani o třicet let kupředu, rok za každý rok těžkostí.
Kniha je tichým učitelem, který obohacuje člověka znalostmi.
V naší společnosti není chudým ten, kdo nemá peníze, ale ten, kdo nemá znalosti.
Jen ten skutečně chudý co se vědomostí týče je chudým člověkem v jednadvacátém století.
Bohužel přístup ke knihám, ze kterých by se člověk dozvěděl něco užitečného, je v KLDR silně omezený. Nicméně autor se zřejmě snaží přesvědčit masy, že vědomostí mají dost a peníze nejsou potřeba. Mají přece moderní počítače s Windows XP a Intranet, na kterém najdou několik desítek stránek o vaření.
Dostáváme se k nejlepším dvěma citátům, které shrnují vše asi nejlépe:
Absolutní uctívání vůdce je povznášejícím ideologickým pocitem vycházejícím z hlubokého porozumění jeho velikosti.
K tomu není co dodat, takhle KLDR funguje a byť to není nic, co by vám průvodci připomínali na každém kroku, neomezené uctívání až božské postavy vůdce je základem života severokorejského lidu. Lidu, který:
Lid by měl sedět na zlatých polštářích.
Tak snad jednou. Možná příště. Po dobu mých návštěv v letech 2015 a 2018 tomu tak rozhodně ještě nebylo.
Co napsat závěrem. Nějaké shrnutí? Je to ale třeba? Nemyslím. Tak odbočím jinam. Mám v hlavě několik dalších článků o KLDR:
1) Komunistická katedrála - nejsvětější místo KLDR, kde jsou uloženy ostatky Kimů. Byl jsem tam dvakrát a je to rozhodně zajímavý zážitek
2) Hory a treky v KLDR - navštívil jsem tři z pěti hlavních pohoří, a byl to oddechový návrat do zeleně z šedi betonové džungle
3) Nápisy a plakáty - dal bych dohromady patnáct, dvacet fotek s nápisy, které bych přeložil a možná krátce okomentoval. Zajímá vás, co se tím rudým písmem všude po domech píše?
4) Pokračujeme s Aforismy, tentokrát z dílny Kim Čong-Unova otce, Kim Čong-Ila.
5) Víza do KLDR, jak to funguje, jaká jsou úskalí, a nějaké příběhy s tím spojené.
Asi časem dojde na všechny, může to zabrat třeba rok. Pokud vás něco zaujalo, stačí napsat číslo 1-4 do komentáře a já budu prioritizovat :-).
