V úvodním článku jsem krátce popsal, co mě motivovalo, byť jenom na týden, do Severní Koreje vycestovat, teď bych se rozepsal krátce o tom, jak cestují její obyvatelé. Tedy spíše obyvatelé hlavního města. A to ani ne všichni.
Ač se díl druhý jmenuje "Metro...", je třeba hned v úvodu napsat: Pěšky. Hlavní, převažující a všude viditelný pohyb mas lidí po chodnících kontrastuje s někdy sice přeplněnými, jindy ale poměrně prázdnými tramvajemi, trolejbusy a autobusy. Linek je málo, a kromě autobusů kvůli výpadkům proudu nejezdí pravidelně. Čekali jsme, že alespoň základní infrastruktura bude mít jistou prioritu a elektřina se jí dostává tak, aby turista "nepoznal", že všechno je jenom jedna velká Potěmkinova vesnice. Ale ne. Viděli jsme stát tramvaje, vystupovat lidi... Asi byly proudové. Sami jsme zažili několik výpadků proudu v restauracích, kde se platí pouze tvrdou měnou, tj. restauracích pro turisty a elitu. Vypadá to, že je dost pravdy na tom, že elektřinu mají zaručenou jenom dva hotely pro turisty v centru - Koryo Hotel, kde jsme bydleli my, a Yanggakdo hotel, kde byly ubytovány jiné skupiny turistů. Máme pocit, že turisty vždy zvou/sváží do města tak, aby tam byli najedou všichni. Pět, deset autobusů, tj. cca 200 lidí. A pak zase všichni odletí a není tam ani jeden.
Autobusy a trolejbusy jezdí různé, od poměrně nových místní provenience nebo z Číny, po staré rozhrkané Karosy. Není to tak dávno, co médii proběhla zpráva, že Pražský dopravní podnik prodává do KLDR za směšný peníz vyřazené tramvaje. A dokonce je jich tam tolik, že jsme žádné jiné modely než Tatra T3 a T6 z dílen ČKD neviděli, přestože donedávna tam jezdil mix všeho možného posbíraného odkudsi z východního bloku. Tramvají jet ale nesmíme, i když jsou dnes už i zájezdy specializované na MHD, které mají v programu i jízdu tramvají.
Kam můžeme, sice jenom jednou a samozřejmě pod bedlivým dohledem průvodců-estébáků, je metro. Možná nejhlubší na světě, ale určitě nejdivnější. Eskalátory jsou opravdu, ale opravdu dlouhé. A stanice, které máme možnost vidět, opravdu zvláštní. Připomínají moskevské metro, jen jsou ještě víc budovatelské a kult osobnosti prvních dvou zástupců linie Kimů je i tady na prvním místě. Kim a slévači, Kim a horník, Kim a kombajn.
O místním metru koluje celá řada mýtů. První turisti totiž mohli navštívit pouze jednu stanici (asi Puhung), a tak vznikl mýtus, že celé metro je jedna velká habaďůra existuje jenom jedna ukázková stanice a dvě stě metrů kolejí. Následně se jezdilo ze stanice Puhung do stanice Yongwang, s přejezdem vlakem mezi nimi. Dnes, s výjimkou výše zmíněné akce pro šotouše, se jezdí přes pět úseků. I my tedy začínáme na konečné Puhung, vystupujeme na focení ve stanici Yongwang, a pak tři stanice projíždíme (zastavujeme, ale nemůžeme vystoupit) do stanice Kaeson, kde opět fotíme a vystupujeme. Takhle to probíhá zdá se u všech výprav od roku 2010. Zahraniční studenti prý mohou jezdit volně, a i specialisti na MHD, kteří si notně připlatí, mohou vidět všechny stanice na všech dvou existujících linkách. Tedy nejspíš s jednou výjimkou - stanicí Kwangmyong, která je na neurčito zavřená, těžko říct proč - o tom ještě dále.
Zajímavé jsou ale názvy stanic. Uvedl jsem tři, ani jeden z nich nijak nevyjadřuje její lokaci, název ulice, sídliště, čtvrti. Nemají žádný smysl. Zlatá naše "Moskevská", "Primátora Vacka", "Kosmonautů" atp. My jsme tedy jeli ze stanice Revitalizace, zastavili na focení ve stanici "Sláva", a pak zastavili bez možnosti vystoupit ve stanicích "Strážný oheň", "Vítězství", "Jednota" a dojeli do stanice "Triumfální návrat". Kdybychom pokračovali dál, dojedeme do přestupní stranice "Soudruh" a na konečnou "Rudá hvězda". Kdybychom přestoupili (v jediném uzlu "Soudruh"-"Triumf"), můžeme jet směrem "Ráj" přes stanice "Trojí oživení" a "Svit", nebo směrem "Renovace" přes stanice "Obnova", "Budování", "Zlatá půda" a "Národní nadace". Krásné. A krásně nepřehledné.
A teď k několika dalším mýtům z oblasti metra:
Klasické mýty, že existuje jedna, dvě, nebo jen pět stanic se asi podařilo vyvrátit, věřím, že tam jsou i ostatní. Jedna je ale zavřená, mýtus tvrdí, že tam existuje odbočka, železniční nebo silniční tunel na letiště (z paláce, odkud vládl Kim Ir Sen, a dnes je tam mauzoleum).
Spekuluje se i o tom, že vedle dvou veřejných linek existuje jedna, nebo i několik, linek pro elitu. To se mi moc nezdá, nicméně existují věrohodné zprávy o katastrofě při budování tunelu metra pod řekou, který jaksi na žádnou současnou trasu nenavazuje. Na internetu se píše i o obřím podzemním náměstí, které má v případě evakuace pojmout cca sto tisíc lidí. Má se nacházet na konečné Rakwon (Ráj).
Další mýty hovoří o tom, že v případě, že když metrem (po vybrané trase) jedou turisti, je pro normální cestující konečná o stanici dále, takže se s turisty nepotká. To se nezdá moc pravděpodobné, lidi ve vlaku, na nástupištích ani eskalátorech nevypadali jako herci a stanici kvůli nám rozhodně nevyklízeli. Ani vagón. Spíš je kus pravdy na tom, že ony dvě-tři stanice, které smí turista fotit, jsou o několik řádů pěknější než ty ostatní.
Mnohem pravděpodobnější je mýtus tvrdící, že metro je v podstatě zavřené a jezdí jenom pro turisty a ve špičkách. Nasvědčují tomu svědectví novinářů, kteří byli v zemi přítomni po dobu návštěvy Madeleine Albright a mohli se (s průvodci) pohybovat po městě bez předem daného programu, a i moje pozorování, kdy jsem viděl z autobusu stanice metra zavřené, tj. bez lidí proudících dovnitř a ven. Metro je extrémně levné, jízdné má stát 5 wonů, což jsou cca 4 eurocenty. Ale prakticky stojí ještě míň (možná až stokrát), k tomu se ale vrátím v článku o místí měně. Celé to dává smysl tomu neustálému přesunu po ulicích - metro je levné, ale nejezdí.
Na nástupištích jsou noviny, z nějakého důvodu byly včerejší. Jako obvykle jsem na otázku "proč?" nedostal odpověď, průvodce byl spíš překvapený, že jsem si toho všiml, než že jsou včerejší, a na otázku odpovědět nedokázal. Reklamy v metru, a tedy ani jinde, nejsou, tubusy eskalátorů jsou vymalovány bílou barvou a to ještě ve slabé vrstvě, chtělo by to přetřít. Tubusy jsou oproti našim dost malé, rukou dosáhnete na stěnu/strop. Metrem se prohání vyřazené vlaky z Berlína, údajně existují svědectví o původních graffiti, my jsme viděli, nebo měli vidět, přelakované vlaky, nicméně s původním vandalskou úpravou kružítkem na oknech. Latinkou, takže to nevadí - předpokládám, že výuka jazyků je jen pro vyvolené. Mezi okny jsou rámečky po reklamách, prázdné. Dříve prý hostily portréty Kimů, proč již ne, nevím. Sám jsem si tyhle podrobnosti vyhledával na internetu až po návratu a tak už se jaksi nemám koho zeptat. Stejně bych se asi nedozvěděl pravdu.
