Učím se korejštinu tři roky ale jsem hrozný flákač. Měsíc se učím, pak zase moc ne, pak chodím do kurzu, pak zase nic. Moc tomu nedávám. Pokusím se ale z vlastního pohledu vysvětlit, jak je to s tou "severokorejštinou".
Existují názory, že po sedmdesáti letech od rozdělení země se korejština vyvinula ve dva jazyky, ale já si to nemyslím. Pokud se Jihokorejec a Severokorejec budou bavit o počasí nebo o rodině, nebudou mít sebemenší problém si rozumět. Gramatika se nijak neliší, liší se způsob používání jazyka. Jiná je situace pro mě jako pro studenta jihokorejštiny, tj. korejštiny studované s pomocí českých učitelů, kteří studovali na jihu, učitelů Jihokorejců, a jihokorejských učebnic. A jiná je situace pro Severokorejce a Jihokorejce, kteří se spolu musí domluvit o složitějších tématech. Psalo se o tom například v souvislosti se severokorejskými hokejistkami, které s těmi jižními vytvořily společný korejský tým na Olympijských hrách a neznaly stejné názvosloví, protože hokej do obou Korejí dorazil až po rozdělení. Když to zjednoduším, na jihu převzali americké názvosloví, puk, gól, ajsing a ofsajd, zatímco na severu si vytvořili názvosloví své a stejným věcem říkají podivnými, nesrozumitelnými názvy jako touš, branka, zakázané uvolnění a postavení mimo hru. Pro nás synonyma nad kterými nepřemýšlíme, pro ně nová, neznámá slova.
Rozdíl mezi severokorejštinou a jihokorejštinou by se dal přirovnat k češtině před sedmdesáti lety a dnes. Čech z roku 1950 netuší, co je to googlit, lajkovat, facebook, email, počítač, kabelovka, supermarket, kreditka, bankomat, eskalátor, nabíječka, dálnice, Shellka, mekáč, mobil, chrome, firefox, explorer, internet, pédéfko, empétrojka, Word, Excel, Powerpoint, led žárovka, úsporka, IKEA, Kaufland, eshop, check-in, nízkonákladovka, úesbéčko, fleška, účet, heslo, kryptoměna, bitcoin, paypal... a takhle bych mohl pokračovat hodinu.
Představte si, že čtete text, který je v češtině, ale z oboru, kterému vůbec nerozumíte, třeba:
Modelingové kombo Mustang GT 40 je nejmenším ze tří nových modelů Fender Mustang. Nová série legendárních digitálních aparátů přichází nyní ještě větší a vylepšenější. Nové modely a efekty zní více realisticky, je zde větší flexibilita směrování signálu a mnohem lepší odezva aparátu. Dále podpora setlistů a prolínání efektů při změně presetu a integrovaný looper. Pomocí bluetooth můžete také bezdrátově streamovat hudbu z vašeho smartphonu či tabletu.
Přijde vám to málo nesrozumitelné? Zkuste se zasnít nad tímto textem:
Předkládané téma si klade za cíl syntetizovat sloučeniny obsahující dvě složky nukleových kyselin odvozených od puriové, uracilové či cytosinové báze resp. jejího nukleosidu či nukleotidu (ribosa či deoxyribosa je substituovaná fosfátem, trifosfátem či fosfonátem v poloze příslušného cukerného zbytku). Pozornost bude věnována povaze a délce linkeru, charakteru jednotlivých heterocyklických složek a jejich substituci.
Je to česky? Bezesporu. Chápe to běžný Čech? Bezesporu ne.
A přesně taková je jihokorejština z pohledu Severokorejce. Sečtělý Jihokorejec z 90% pochopí severokorejsky psaný text, domyslí si, pousměje se nad slovy, které se už sto let nepoužívají a pozastaví nad "Sanitární místností" tam, kde by čekal nápis "Toaleta". Deset procent budou tvořit podivné novotvary jako nosočistoplena, břinkoklapka, zpěvořečnost nebo spěšnovod. Severokorejec je na tom mnohem, mnohem hůř. Hodně závisí na tématu jihokorejské knihy, kterou čte, nebo filmu, který vidí.
Z pohledu studenta více než různá slova pro shodné předměty či jevy řeším úplně jiné problémy. Když to hodně zjednoduším, korejština má tři zdvořilostní úrovně. Když to ještě jednou zjednoduším, říkejme jim třeba:
.
Alespoň takhle se to používá na Jihu. Ve skutečnosti je to složitější, slovesa a zájmena a někdy i podstatná jména se mění podle toho kdo jste, s kým mluvíte a o kom mluvíte, ale do toho nechci zabředávat. Jeden příklad za všechny: Ani v češtině byste sloveso "papat" nepoužili jinde než ve výše zmíněné úrovni 1. V úrovni 3 by už třeba nebylo vhodné používat ani sloveso "jíst", ale museli byste použít sloveso "stravovat se", a nepřijatelné by bylo podstatné jméno "paní", ale museli byste použít "dáma".
Úroveň 3 se na Jihu používá i v televizním vysílání, v novinách, nebo když oslovujete větší publikum, když píšete něco a nevíte, kdo to bude číst (životopis, žádost o místo, diplomku), ale ve většině běžných situací si vystačíte s úrovní 2.
Jenže v KLDR je to složitější. Úroveň 1 řekněme zůstala stejná, úroveň 2 se skoro nepoužívá (vůbec to kolem sebe neslyším), a v úrovni 3 se mezi sebou baví i průvodci, úroveň 3 máme ve všech konverzacích, které můžete koupit, úroveň 3 se nás snaží učit v autobuse. I jednoduché fráze jako poděkování, pozdrav atp. jsou v podstatě věty o jednom slovese, které musíte uvést do patřičné zdvořilostní úrovně: "Ď", "Díky", "Děkuji".
Druhý problém: řada zásadních slov pro smalltalk s novými lidmi, průvodci je jiná. Jinak se řekne třeba: Korea, Jižní Korea, korejské písmo, korejština, korejský tradiční oděv, zmrzlina, Česko, Německo, Polsko a nebo záchod. Tj. většina základní slovní zásoby na témata odkud jste přijeli, jak se vám tady líbí atp. Jihokorejci taky řadu slov časem očesali o první písmeno (n nebo l/r), případně počáteční l/r vyměnili za n. Jinak se proto řekne "žena", "cestování", "pas" atp. Je to špička ledovce, ale pro mě dnes a denně používaná slova. Mám v hlavě guláš. Ne že by většinu těch "jihokorejských" výrazů Severokorejci neznali, zejména ti stranou předurčení ke kontaktu s turisty, ale plusové body tím nezískáte. U záchodu je to celkem jedno, ale na použití špatného výrazu pro Koreu jsou hákliví. Pokud použijete nesprávný výraz na jihu, bude to spíš k pousmání, asi jako by přijel turista z Rwandy a lámanou češtinou vyprávěl Pražákům: "Praha být krásové hlavní města Velký Moravy".
Třetí problém: V jihokorejštině se z hodně šlamastyk s oslovením můžete vybabrat přidáním k oslovení slova "učitel", což jako zdvořilostní vatu můžete použít nejenom k učitelům, ale ke komukoliv koho považujete za úcty hodného, nebo přípony -šši, ke jménu, což taky úroveň řekněme o půlku zvedne. Servírky můžete oslovovat "slečno" (obecně řekněme jakékoliv ženy které byste "slečno" oslovili v češtině), na servírky v pohodě můžete používat frázi která v podstatě znamená "hej vy tam". Nic z toho se na severu použít nedá, nebo se to minimálně nepoužívá. Za to mají dvě slova pro "soudruha", jedno takové vzletnější (tongdži), kterým se označují vůdci a seniornější pracovníci, a jedno lidovější (tongmu) pro sobě rovné a podřízené. U turistů je to celkem jedno, berou nás jako zákazníky a tak jsme v podstatě v sociální hierarchii nad nimi, navíc jsme byli obvykle starší. Na radu koreanistky Niny Špitálníkové (kdo nezná a KLDR ho zajímá, doporučuji přečíst její knihu "Mezi dvěma Kimy") používám výhradně to lidovější, pokud zrovna nezmiňuji některého z Kimů.
Problém je, že ve škole jsme nějakou "jinou, severní formu" korejštiny vůbec neřešili. Úroveň 3 jsme sice brali, ale používali tak málo, že ji nemám zažitou a u řady sloves si nejsem jistý, zda ji umím vytvořit správně. Severokorejská slovíčka jsem si musel nastudovat sám nebo jsem se učil za pochodu. Lidi jsem slovem soudruh oslovoval naposledy ve školce, a nemoct mladé holce říct "agassi" (slečno), na to je taky třeba dávat si pozor. Jestli jsem to správně pochopil tak na severu slovo, které jinde znamená slečna, je spíš služka. Anglicky psaná literatura hovoří o "slave of feudal society".
Asi to znáte třeba byť jen z němčiny: Přijedete na ubytko, řeknete německy dvě věty na pozdrav, kdo jste a že máte rezervaci, a dostane se vám odpovědi ze které nepoznáte, jestli bude zítra pršet, došly ručníky, nebo zrovna nastal anšlus Rakouska. A v KLDR je to stejné. Něco řeknu, a hned jsem za blba, když nerozumím odpovědi :-). Čím víc se blížil odjezd, tím menší bylo moje nadšení korejštinu používat.
P.S. Je mi jasné, že jsem laik a každý lingvista, odborník na danou problematiku by řekl, že je to přehnaně zjednodušené, polopravda, zkreslené nebo něco podobného. Ale tak to vidím, tak mi to přijde, takhle jsem to odpozoroval.
