Doba cestování nepřeje, Slováci ho zakázali úplně a já se nemůžu jít projet na kole do sousedního okresu. Co takhle vyrazit do Egypta? Jenže ono to není tak jednoduché, jak jsem si myslel. Cestovky jsou totiž byrokratické zlo.
Milé děti. Bývaly časy, kdy se žáci učili společně v takových budovách, kterým se říkalo školy. Byly časy, kdy ani vaši rodiče nepracovali u počítače v kuchyni, ale chodili do takových budov, kterým se říkalo práce. Večer si pak vyměňovali zkušenosti? Co bylo ve škole? Nic. Občas si dospěláci zašli na takové místo, kterému se říkalo hospoda. Tam se trochu opili, s přáteli vymýšleli různé divnosti. Třeba že spolu pojedou někam na dovolenou.
Ve tři ráno sedli k počítači, koupili si letenky do Burkiny Faso, na bookingu našli nějaký pěkný hotel, a o půl čtvrté šli spát. A to samozřejmě, ve velmi, velmi omezené míře, můžeme udělat i dnes. Jenže strejda Andrej některé země zakázal, a na ty ostatní ukázal prstem a přelepil nálepkou "úplně nejvíc mega riziková". Prostě máte strach, že byste se třeba někde nakazili, nebo někde uvízli v karanténě.
No a protože z předchozí zkušenosti víme, že Egypt (resorty) je plný PCR-testovaných lidí, je to kousek, a cestovky tam ještě nepřestaly lítat, jdeme do toho. Pojedeme podruhé v životě s cestovkou. Poprvé jsem se v článku zaměřil na to, co mi cestovka tak nějak poskytuje-neposkytuje cestou a v místě pobytu. Dnes se zaměřím na samotný proces nákupu. Protože větší horor jsem asi ještě nezažil (dobrá, zažil jsem horší věci, ale ne při bookovaní letenky bez přestupu a hotelu).
Protože asi nechci nikoho urazit a na nikoho ukazovat prstem, nebudu přímo jmenovat, a jenom naznačovat. Znalý čtenář se jistě dovtípí.
S myšlenkou vypadnout někam přibližně v období Velikonoc koketujeme už dlouho. Vždycky někam vypadneme, ideálně do míst, kde je lepší počasí, než u nás, ale zase ne vedro. Ve šťastném roce 2020 jsme měli letět na Azory. Hádáte správně, neklaplo to a tak jsme tam chtěli letět v roce 2021. Hádáte správně, voucheru se pomalu ale jistě blíží expirace a tak třeba koupíme letenky na rok 2022. Pak jsme chtěli jet k Baltu. Udělat si test a pak se jet na pár dní flákat do relativně bezpečného Polska, které rozvolňuje a fungují tam dokonce i kina. Jenže pak rozvolnění přineslo třetí (pátou, osmou, už se ztrácím) vlnu a polští kolegové nasadili tvrdý lockdown podobný tomu našemu.
Takže zase Egypt. Jako už je to trochu moc. Bývaly doby, kdy jsem jako cestovatel "objevil" ročně pět nových zemí. Loni jsem byl třikrát v Egyptě. Já vím, že jsem pořád z těch šťastnějších, co si to mohou finančně i časově dovolit a jsem tomu přirozeně rád. Pokud si chcete kopnout, zvu vás do komentářů. Takže tam poletíme (snad) počtvrté.
Protože poslední dvě cesty mířily na letiště v Hurgádě a na Sinaj se teď z nějakého důvodu nelítá, odlety ze zahraničí nepřicházejí příliš v úvahu a chceme lepší korálové útesy, volíme Marsa Alam. A tak hledáme. Primární zdroj je agregátor zájezdů, nebo spíše agentura, prostě web na kterém se dobře hledá a jehož název mi evokuje více krém na ruce než cestování, ale budiž.
Nacházíme pár cenově přijatelných hotelů, ale obvykle za o dost nižší ceny v kombinaci středa-středa nebo neděle-neděle. Jelikož se tam nejedeme flákat, ale jedeme tam homeofficovat (protože homeoffice s výhledem na moře mi přijde po roce zajímavější, než homeffice s výhledem na Penny Market), jsme rádi za jakýkoli den volna, který v destinaci budeme mít. No a protože se potápění nedá provozovat 24 hodin před odletem (protože fyzika), kombinace neděle-neděle nám nedává žádný den volna na potápění (maximálně po večerech), zatímco sobota-sobota nám poskytuje právě tu neděli po příletu.
Jenže protože tohle cestovky asi ví, nebo si prostě 99% normální nepotápěčské populace chce po návratu v neděli vyprat, jsou zájezdy v sobotu dražší. Nebo to tak alespoň z webu agentury krém na ruce vypadá.
Takže kromě krému na ruce zkoušíme přímo weby různých velkých jmen českého cestovacího showbusinessu. Je to pro nás nová zkušenost. Za posledních 15 let aktivního cestování jsme chodili kolem jejich výloh téměř bez zastavení, nebo s pousmáním nad jejich nesmyslně nastřelenými cenami poznávacích zájezdů.
Jenže Egypt. A SmartWings. I za normálních okolností jsou letenky do Egypta nesmyslně drahé, konkurence nulová (pokud nechcete letět z Německa), přesto můžete najít zajímavý hotel na bookingu a nakombinovat to tak, že se vyplatí si cestu zorganizovat po vlastní ose. Nikoliv letos. A tak po několika neúspěšných pokusech zjišťujeme, že do Marsa Alam nás za rozumné peníze mohou dostat pouze "Modrá" a "Východ".
Stylová Modrá cestovka nabízí asi pět zajímavých přijatelných hotelů, které jsem postupně prověřil. Žádná cestovka vám totiž neřekne, zda je v hotelu potápěčské centrum. Resp. řekne vám to každá a o každém hotelu. Byť je třeba potápěčské centrum jenom přepážka na recepci nebo je v hotelu vedlejším, kde už ale neplatí vaše All Inclusive a nemáte tak zázemí, zejména nápoje, v ceně.
Takže proklepávám a proklepávám ale pořád nejsem rozhodnut. Až mě napadlo další velké jméno, Východ. A jsem překvapen, nacházím totiž zájezdy, které mi krém na ruce nenašel. A jeden je nejlepší. Skvělý. Do hotelu, kam jsem chtěl jednou stejně jet, protože je tam (prý) krásná zátoka, dobré šnorchlování i potápění. Za (v dnešní době) dobrou cenu. Ideální home office s vyžitím pod okny domů, veškerou občanskou vybaveností a dobrou dopravní dostupností... co to kecám. Je to prostě hotel za rozumnou cenu v poměru k výkonu.
Jenže web cestovky má dvě slabiny. Nepřišli jsme na to, jak zaplatit zájezd kartou (což bychom rádi vzhledem k vyšší šanci na vrácení peněz v případě krachu cestovky - zdravíme Firo), ani na to, jak koupit dva pokoje najednou (jedeme tři). Tohle sakra nikdo neřeší? To vždycky jedou jenom dva lidi? Nebo rodiče s malýma dětma na přistýlkách? Jaký to dává smysl? Nebo je jako standard, že když rodiče vyrazí s odrostlejšími puberťáky na Rhodos, tak dělají dvě rezervace a bydlí každý na jiném konci resortu? Ono je to tak asi lepší (zejména z pohledu těch puberťáků), ale my bychom rádi hotelové pokoje dočasně konvertovali na kanceláře a bylo by tak nějak logisticky jednodušší mít je vedle sebe.
Takže hledáme dál. A našli jsme kdysi slavnou cestovku pojmenovanou po jejím mediálně známém majiteli, dodnes v nějaké formě fungující. Budeme jít říkat třeba Václav. Ta má (shodou okolností) úplně stejný web jako Východ, a dá se přes ní dobrat k více pokojům při jedné rezervaci, a navíc se dá rezervace zaplatit kartou. Výborné.
Vocamcaď pocamcaď. Pokud totiž hledáte jeden pokoj, je všechno v pořádku, Václav vám nabízí zájezdy Východu, za cenu Východu a s možností zaplacení kartou. Jenže zřejmě pokaždé, když si zájezd vyklikáte (abyste zjistili, co vlastně nabízí, jaké jsou příplatky, konečná cena, jak se to dá platit), někam do jejich rezervačního systému se udělá nějaká předrezervace. Taková tichá dohoda. Trochu jako bych se v supermarketu díval na mražené kuře ale nakonec si ho nekoupil. Ale supermarket už ví, že jsem obdivovatel mraženého kuřete. Jak to vím? Už ráno mi totiž poslali mail z Východu, a pak mi několikrát volali z Václava. Naštěstí supermarket nevolal kvůli tomu kuřeti.
Odpoledne se scházíme s celou skupinkou (ve třech, svatokrádež) a jdeme společně rezervovat. Ukazuje se, že když hledáte u Václava víc než jeden pokoj, tak vám normálně ukáže výsledky... ale jenom svých zájezdů, tj. pořádaných Václavem. Ostatní zájezdy, tj. ty pořádané Východem, vám neukáže, nenabídne, neprodá. Mezitím zase volá Václav. Že jako máme do páté rezervaci (aha) a jestli ji tedy chceme zaplatit. Chceme. Kartou. To nejde. Tak díky, nechceme, vyklikáme si to znovu přes web, pokoj po pokoji, a zaplatíme kartou. Dobrá tedy.
Není to tak snadné. Když dáme první pokoj, tak to jde, ale už to nejde zaplatit kartou. Děkujeme za projevený zájem, my se vám ozveme. Když zkusíme druhý pokoj, tak děkujeme, ale zájezd už je vyprodaný. Největší, nejlepší, krásné. Nevzdáváme se. Hledáme jiné agregátory a agentury, ale vypadá to všude stejně.
Fajn, voláme na číslo z mailu z Východu, abychom obešli prostředníka Václava. Jste čtvrtí v pořadí, je půl šesté. Hledáme, do kdy funguje jejich callcentrum. Do šesti. Když jsme byli za pět šest třetí v pořadí, víme, že to asi neklapne. Voláme Václavovi. V CK Václav to zvednou asi po minutě. Luxusní věc. Pán na lince je snaživý a sympatický, a sedí podle emailů asi 100 metrů od mé alma mater. Vysvětlujeme situaci. Je to ten stejný člověk, kterému jsme před hodinou odmítli platit převodem a nechali ho rezervace zrušit. Teď ho prosíme, abychom převodem zaplatit mohli (není zbytí, snad Václav s Východem následujících několik nezkrachují).
Nejdřív to nevypadá růžově. Rezervace jsou zrušené. Ale něco zkusí a zavolá zpět. Volá zpět. Půjde to, někde vyhrabal tu naši rezervaci. Máte štěstí, jsou tam poslední dvě volná místa. No ale my jsme tři a potřebujeme dva pokoje. Hm... za chvíli zavolám. Volá. Půjde to. Vytáhl nám trn z paty, resp. kuře z mrazáku. Diktujeme potřebné údaje. Přichází emaily s honosným názvem "Smlouva o zájezdu k potvrzení".
Klikáme, přepisujeme SMS, potvrzujeme a vlastně se skoro divíme, že nemusíme smlouvu vytisknout na papír, podepsat, naskenovat a poslat zpět. Nějaké první náznaky 21. století? Dle dalších instrukcí šikovného ostravského operátora máme zaplatit převodem a poslat mu potvrzení o platbě. Jenže po potvrzení smlouvy nám jejich systém nabízí i platbu kartou. Stačí zadat číslo objednávky a nějaký identifikátor klienta... který ale dostaneme až po zaplacení (jak se ukázalo, když dokument, ze kterého jsme měli identifikátor vyčíst, nepřišel). Hlava 22. Sklápíme hlavy a platíme převodem, naštěstí bankovnictví 21. století zvládá okamžité platby a tak můžeme rovnou vygenerovat potvrzení o platbě a ještě týž den ho zaslat Václavovi.
Pak přichází noc a my čekáme, až Václavovi lidi přijdou do práce (nebo třeba na svůj Home Office ve vzdálených exotických krajích či na krajích pražských sídlišť) a celé to nějak dají dohromady a pošlou nějaké finální potvrzení a instrukce... a ty ráno skutečně přijdou. Velká výhra. Tedy nepřišlo všechno najednou, jenom "Potvrzení o zájezdu"
No a to jsem z celého příběhu, aby to nebylo zbytečně nepřehledné, vypustil celou pasáž, ve které jsme řešili časy odletů a příletů, protože to by bylo ještě na dlouho. Vážně české turisty nezajímá, v kolik poletí? Stydí se (některé) cestovky za to, že je odlet o půlnoci, a tak raději před nákupem nezobrazují časy letů? Ono je totiž sakra rozdíl, jestli je odlet v 8 z Prahy a přílet do Marsy ve 12, a návrat z Marsy v 16 z příletem do Prahy ve 20, jak avizovali Václav s Východem a ještě dopoledne mi to operátorka potvrzovala, a časy odletů, který teď na webu ukazuje Východ (z Prahy v 12 a přílet v 16, zpět v 6 a přílet v 10). V podstatě je takový zájezd s překvapením. Možná bude o den kratší než bylo původně avizováno. Mimochodem výše zmíněné Potvrzení o zájezdu" stále zmiňuje ony výhodnější lety "v sobotu ráno z Prahy" a v sobotu večer z Marsy zpět"... a nakonec to opravdu platí, letíme v těch lepších časech.
Opravdu je tohle něco, co český zákazník v 21. století, nota bene v době, ve které jsme se naučili dělat všechno přes internet, chce, vyhledává, a vyžaduje? Tříhodinový stres u počítače, sedm telefonních hovorů, převody, potvrzení, maily horem dolem a kuřata ze supermarketu? Neumím si to představit. Zdeněk Pohlreich říkal něco ve smyslu, že polovina restaurací si nezaslouží tuhle krizi přežít. Když se dívám na hipsterském Karlíně kolem sebe, tak trochu s ním souhlasím. Když ale vidím, že cestovky v roce 2021 prodávají zájezdy po telefonu a ručně (zřejmě proto, že spoléhaly na pobočky a internet je nikdy moc nezajímal), mám názor podobný. Mělo by se oddělit zrno od plev, nebo by se ty plevy měly kopnout do zadku a začít pracovat. Nemůžeme přece fungovat ve světě, kdy se podívám na kuře a když se pro něj později vrátím, tak mi ho neprodají, protože se na něj už díval jiný zákazník. Lhostejno, že jsem to byl já. Nebo jedině po telefonátu s šéfem řetězce kdesi v Düsseldorfu. Koupili byste si lístek na vlak do Bratislavy s tím, že pojede "někdy ve středu"? Proč nám to u zájezdů nevadí?
Tak snad odletíme. Nezbývá, než se nervózně šťourat v nose. Aby byl připravený na test 24 hodin před odletem. A na další test po přistání. A pak další test před odletem domů. A další test po pěti dnech v karanténě.
PS: Vždycky mi říkali, že na vlastní pěst je to složité. Cestovka se o všechno postará, je jednodušší jezdit s cestovkou. No tak tohle mi vážně jednodušší nepřijde.
