Poděkoval někdo volebním komisím?
Asi každý předseda strany těsně po volbách poděkoval, zejména svým, voličům. Docela by mě ale zajímalo, jestli v těsně povolebním projevu k národu v televizi někdo poděkoval volebním komisím za jejich práci. Pokud ano (povšimněte si malého "a", aby nedošlo k záměně), asi ho budu příště volit. Jenže se to nejspíš nedozvím. Byl jsem předsedou jednoho z největších volebních okrsku v republice a v době, kdy už hlavy pomazané jednotlivých stran promlouvaly k národu, jsme stále ještě pracovali.
Zvenčí to vypadá jednoduše. Komise si sedí v místnosti, klábosí, od dvou do desíti a od osmi do dvou. Pohodová práce. A ona celkem i je. U voleb prezidenta, samostatných senátních voleb, voleb kde se nekroužkuje a nekřížkuje, tak jako tomu bylo letos. Komunální volby jsou krásně nastavené pro pocit maximální možnosti volby. Šoupnete tam křížek Frantovi z ODS, Světlaně za Zelené, spolužákovi z ČSSD, no a pak se nemůžete rozhodnout mezi ANO a SPD, tak dáte hlas lichým kandidátům z ANO a sudým z SPD. Pohodička.
Jenže pak tyhle ty plachty, připomínající tiket Sportky nebo Binga o velikosti Rudého Práva, musí někdo prohlédnout, projít, pochopit, co jste vlastně chtěli, porovnat to se zákonem, zapsat výsledky na papír, spočítat, a přepsat do počítače.
Bylo by krásné, kdyby se obsah volebních schránek vysypal do nějako velkého stroje, který by obálky otevřel, vyhodnotil, prošel hlasovací lístky, naskenoval, rozpoznal vůli voliče, a zapsal do databáze. Sčítání ale probíhá ručně za účasti desetitísíců v podstatě dobrovolníků, stejně jako za první republiky. Dobře placených, dá se říct...? Nedá.
Vypadá to hezky, uvedu to na svém příkladu: Předseda komise je odměněn částkou 2200 Kč, příplatek za konání vícero voleb současně (dvojnásob práce po uzavření volebních místností) je 400 Kč. Takže 2600 Kč.
A teď si pojďme spočítat, kolik času celá ta sranda předsedovi komise (a zapisovateli, což je zpravidla zaměstnanec úřadu) zabere:
1) Musí se účastnit úvodní schůze (několik týdnů před volbami), která trvá cca 2 hodiny (plus čas, musí tam nějak dojet a vrátit se).
2) Musí se zúčastnit povinného školení (cca týden před volbami), další 2 hodiny.
3) Volby pro předsedu začínají v 10 hodin, musí si vyzvednout veškerý materiál, dopravit ho do své volební místnosti, tu musí připravit - obvykle transformovat 4.B na volební místnost tak, aby kolem jedné mohli přijít řadoví členové komise a třeba se stihne i naobědvat. První den voleb je, když ještě počítáme nějaké drobné úkony po uzavření volebních místností ve 22 hodin, cca 12,5 hodiny práce.
4) V sobotu máme 6 hodin voleb a pak začíná sčítání. Hodiny, které se dosud vlekly hlemýždím tempem, najednou naberou nebývalou rychlost. Do místnosti nám přišlo cca 650 voličů, tj. museli jsme projít cca 1300 volebních lístků (plachet), na kterých bylo dohromady asi 70000 platných hlasů. Každému kandidátovi pak musíte do počítače zanést příslušný počet křížků, které dostal (pokud zaškrnete celou stranu, je to pro komisi stále např. 50 jednotlivých křížků). Počítání jsme ukončili kolem desáté večerní, pak bylo potřeba všechno vytisknout, podepsat, zabalit, odvézt veškerou dokumentaci (desítky kilogramů papíru) na obecní úřad, předat, ověřit, potvrdit... a znovu se vrátit do volební místnosti, seznámit s výsledky kolegy z komise a komisi rozpustit, a nakonec předat počítač firmě, která si ho odveze, což se může stát až v době, kdy je jisté, že nebudou žádné opravy.
Rozpustili jsme se těsně před půlnocí. Pokud to dobře počítám, tak se bavíme o 2+2+12,5+16 hodinách práce. Stát přesčasy neplatí, pokud budete počítat do tří do rána, máte to tak nějak zadarmo. Takže já jsem práci v komisi věnoval 32,5 hodiny. Za 2600 Kč, tj. 80 Kč na hodinu. Mínus daň, samozřejmě. Krásná práce. Tohle bych na plný úvazek opravdu dělat nechtěl. Zejména v době, kdy máme minimální hodinovou mzdu stanovenou na 96,40 Kč. Ostatní členové jsou na tom podobně. Berou o pár stovek méně, ale mají o pár hodin méně práce, a nemusí na povinné školení. Takže se možná dostanou na 85-90 Kč/hodinu.
Ano, rychlost zpracování hodně záleží na složení členů komise. Dvacetiletý student s ostřížím zrakem zvládne projít a zapsat dvojnásobné nebo i větší množství dokumentace než sedmdesátiletá důchodkyně s několika dioptriemi. Což jsou dvě nejběžnější skupiny, které volební komise tvoří. Pokud jste navíc v komisi jeden z mála, který rozumí tomu divnému stroji na katedře, do kterého je potřeba nadatlovat tisíce údajů, a umíte datlovat opravdu rychle, odnesete si, jako já, docela solidní bolehlav.
Není divu, že se do komisí moc lidí nehrne, stát musí často vypomáhat z vlastních zásob a už u těchto voleb byli rekrutování členové komisí pro volby prezidenta v lednu. Tam to s počítáním bude alespoň o něco lehčí. Jenže ty jsou zase dvoukolové, a druhé kolo je ohodnocenou spíše symbolickou "sedmistovkou" pro členy a tisícovkou pro předsedu a místopředsedu. Za cca 17 hodin práce navíc.
Proč to teda děláme? Pro studenty a důchodce je i ta necelá stovka na hodinu vítaný přivýdělek. Já to beru jako jistou formu charity. Stát dobrovolníky potřebuje, já rozumím problematice, studoval jsem statistiku, informatiku, a ten jeden víkend ročně v průměru jsem schopen obětovat, abych státu pomohl, když už se nechci jinak podílet na politickém životě naší země. Je to taková dobrovolná daň za demokracii, kteoru máme, ale často si jí nevážíme.
Pokud máte pocit, že je dobré vaší obci nebo městu nějak, víceméně nezištně pomoci (asi každý si dokážeme stokorunu vydělat snadněji), je účast ve volební komisi jednou z možností. Můžeme jít uklidit škarpu kolem silnice, místní potok, natřít ve svém volnu plot kolem dětského hřiště, a nebo jít pomoci státu s organizací voleb. Jen by neškodilo, kdyby si na ty desetitisíce lidí, kteří garantují demokratičnost celého procesu za nižší než minimální mzdu, po volbách třeba i někdo vzpoměl.
Aleš Gill
Titanic z Wishe
Není pětihvězdičkový hotel jako pětihvězdičkový hotel, ač se to tak z katalogů cestovních kancelářů může zdát. A není „luxusní plavba“ jako „luxusní plavba“. Možná jen na první pohled.
Aleš Gill
Návod na... Jordánsko
Stabilní země v neklidném regionu. Kousek do Gazy, Západní břeh, Libanon, Sýrie, Irák. Fajn parta, kterou chcete mít za sousedy, když se chcete profilovat jako turistická země. Navíc si Jordánsko lidi pletou s Jemenem.
Aleš Gill
Putování střední Amerikou
Jako by to nikdy nikdo nevyzkoušel. Půjčit si ve střední Americe auto a jezdit přes hranice. Jde to? Jde, ale není to zrovna snadné. Pokud byste si o tom chtěli přečíst více, nebo Vás tento region zajímá, čtěte dále.
Aleš Gill
Střípky z KLDR - Díl 27. - Čtrnáct dní otevřených dveří
V únoru tohoto roku (2025) proběhla médii celého světa zpráva: po pětileté pauze způsobené pandemií covidu se pro zahraniční, západní, turisty znovu otevírá Severní Korea. Jak to celé bylo doopravdy?
Aleš Gill
Návrat do Lvova
Je to téměř deset let, co jsem napsal jeden z mých nejčtenějších článků tady na blogu. Psal jsem o Lvově a do Lvova jsem se od té doby vydal ještě dvakrát. Pak přišel covid, válka, a mě se po Lvově tak trochu zastesklo.
| Další články autora |
Pavel se s Babišem neshodl. Prezident trvá na účasti na summitu NATO, hrozí žalobou
Jednání prezidenta Petra Pavla s premiérem a předsedou ANO Andrejem Babišem o zastoupení Česka na...
Praha podporuje stovky dárců, za krev dostanou roční kupón zdarma. Kdo konkrétně ho získá?
Metropole znovu ocení dlouholeté bezpříspěvkové dárce krve. Celkem 321 lidí letos získá roční kupon...
O kolik lze překročit rychlost za volantem v roce 2026? Tabulka tolerancí a pokut pro řidiče
Při rozhodování o postihu za překročení limitu přihlížejí policisté zejména k naměřené rychlosti....
Jak dobře znáte úspěchy českého hokeje?
Česká hokejová reprezentace má za sebou desítky nezapomenutelných momentů, které se zapsaly do...
Levnější doprava pro lidi nad 70 let? Další pražská radnice spustila Senior taxi
Od začátku května mohou senioři z Praha 14 využívat novou službu Senior taxi. Lidé nad 70 let...
Náměšťská vrtulníková základna dnes po dvou letech pořádá Den otevřených dveří
Základna vrtulníkového letectva v Náměšti nad Oslavou dnes po dvou letech pořádá Den otevřených...
Praha 1
Nejužší bezejmenná ulička v Praze spojuje ulici U Lužického semináře a dvůr restaurace Čertovka.

Ideální na snídani i rychlou večeři? Test čerstvých sýrů s jogurtem Hollandia
Jemná krémová textura, svěží chuť a univerzální využití v každodenní kuchyni. Redakce eMimina otestovala dva čerstvé sýry s jogurtem od české...
- Počet článků 255
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1450x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.






















