V Africe jen zřídka nacházíme historické památky. Pyramidy, Kartágo, Velké Zimbabwe a Timbuktu. Tím to tak končí. Jenže i v Keni se nám podařilo "objevit" město Gedi, které je stejně staré jako Timbuktu, jen se o něm příliš neví.
Ještě před kolonizací Evropany bylo východní pobřeží Afriky od Keni přes dnešní Tanzánii a Zanzibar až po Mozambik, obývané Svahilci, v čilém obchodním kontaktu s Indií a Araby, především Ománem. Ti sem importovali islám a částečně tyto oblasti i okupovali a kolonizovali, následně se do hry přimotali Portugalci, pak zase Ománci, a pak Němci a Britové.
Už někdy v jedenáctém nebo dvanáctém století na pobřeží Indického oceánu začala vznikat kamenná města, např. známý Stone Town na nedalekém Zanzibaru. Pro zajímavost, přibližně v této době se začaly stavět i první kamenné domy v Praze. Jedním z nejvýznamějších měst v regionu bylo právě Gedi, které dlouho soupeřilo o vliv s nedalekou Mombasou. Kdo v dlouhodobé perspektivě vyhrál, asi nemusím vysvětlovat. Zatímco Gedi je dnes turistická atrakce lokálního významu, kam jezdí maximálně turisti z nedalekých resortů a pláží, z Mombasy se stalo na nějakou dobu hlavní město Keni (resp. státního útvaru na tomto území pod správou Británie) a dnes má přes milión obyvatel, s rozsáhlými předměstími více než tři.
Gedi bylo někdy v sedmnáctém století opuštěno. Ne že by se lidi přestěhovali úplně jinam, jen tady byly problémy s podzemní vodou, moře trochu ustoupilo (dnes je Gedi několik kilometrů ve vnitrozemí) a lidi se přesunuli do okolí. Není to tak, že by se na něj zapomělo a zarostlo džunglí a bylo objeveno až ve 20. století, jak se tomu dělo jinde.
Ikdyž trochu pravdy na tom je. Místní o ruinách věděli, ale nebyly jim nijak užitečné. Pro západní svět bylo město objeveno až koncem 19. století a jeho záchrana z nánosu pralesa, který v těchto končinách připomíná džungli nikoliv nepodobnou třeba Kambodži, začala až ve dvacátých letech 20. století.
No a dnes tady máme parkoviště, prodejce všech možných a nemožných věcí od různých tretek po praktické a v horkém dni osvěžující kusy ananasů, ovocné saláty, ořechy a samozřejmě vodu. Balenou, v plastu. Studny, kterých je ve městě hodně, jsou vyschlé. A taky tu máme malé muzeum. Je postavené v roce 2000. A už dnes se rozpadá.
Do města se platí vstupné, které není, oproti "safari" v národních parcích, nikterak drakonické. Platíte za čtyři různé věci: Je zde malá motýlí farma, kterou by bylo škoda vynechat a malé muzeum/zoo s hady a plazy. Některé turistické publikace město vykreslují jako líheň hadů, tak tak to rozhodně není - hadi jsou v teráriích a když budete mít chuť a odvahu, tak vám nějakého bezpečného vytáhnou na fotku a pohlazení. Není se ale čeho bát, pokud hady nemusíte a raději na ně koukáte přes sklo nebo mříž, tady budete v pohodě. Motýlárium i hadárium se platí zvlášť, zvlášť se platí vstup do města. Spíš to vypadá jako umělá zaměstnanost, stejně má největší smysl zaplatit si komplet prohlídku.
Nafasujete i povinného průvodce, který se platí taky zvlášť. Na konci, kolik si uhádáte. Je to "příspěvek komunitě". Nás prohlídka vyšla sakum prásk asi na 200-300 korun za osobu. Což na místní poměry není málo. Místní švec si za opravu "žraloka" na botách řekl o dvacetikorunu.
Určitě záleží, na jakého průvodce narazíte. My jsme měli relativně štěstí, místní chasník uměl dobře anglicky (tj. bylo mu rozumět), prohlídku nijak neodbýval, projít a nafotit si celé město nám trvalo asi dvě hodiny. Procházeli jsme zejména centrální část za vnitřní hradbou (město má i vnější, ale ta je v horším stavu a více zarostlá vegetací), kde je nespočet domů, mešit, paláců a již zmíněných studen. Ale i koupelny a záchody, tj. stavby či místnosti, na které zas tak často nenarazíte.
Některá místa opravdu připomínají jihovýchodní Asii, občas jsem měl pocit, že jsem v některém méně známém chrámu nedaleko komplexu Angkor Wat. A to je něco, co jsme v Keni rozhodně nečekali. Ne že by nás nebavilo fotit nekonečné zástupy zeber, pakoňů, hrochů, nosorožců a slonů, ale bylo příjemné udělat si sem výlet z pobřežního městečka Watamu.
Kdo jste dočetl článek až sem, možná jeden tip pro vás: Watamu je příjemné pobřežní město pro turisty, s jednou ulicí táhnoucí se asi deset kilometrů podél oceánu. Po obou jejích stranách jsou malé turistické resorty (některé větší), přibližně uprostřed, u hlavní křižovatky se silnicí do vnitrozemí, je malé centrum se suvenýry, naháněči, bankomaty, restauracemi, prostě vším, co může turista potřebovat.
Ubytování se dá snadno zařídit přes u nás běžně používané platformy, a relativně za málo peněz. Zejména pokud si vyberete stranu ulice odvrácenou od moře. Samozřejmě je výhodnější mít ubytování mezi silnicí a pláží, ale je to možnost, jak hodně ušetřit. Nám přišlo Watamu příjemnější než známější Nungwi nebo Paje na Zanzibaru. Ale to už je na každém, co kdo preferuje. Strávili jsme na pobřeží tři noci a úplně nám to stačilo. Pro nás je Keňa hlavně o zvířatech. Ale o těch zase jindy.
