Pamukkale je místo, o kterém skoro každý slyšel. Travertinové kaskády několik hodin jízdy autem jižně od Istanbulu navštíví velké množství turistů. Ale asi každý z nich má velmi zkreslenou představu o tom, co má očekávat.
Travertinových útvarů naplněných vodou je po světě spousty. Pamukkale je jednoznačně nejznámější z nich a teprve až když na místo dojedete a dojdete, zjistíte proč. Já jsem to třeba vůbec netušil a z fotek to nepoznáte.
Travertinové kaskády jsou totiž obrovské. Ikdyž je již k jejich naplnění vodou třeba trochu té lidské pomoci, je jasné, že tady dříve tekla voda všude a kaskády byly daleko spektakulárnější, než jsou dnes. Nebo je to jinak, teplý pramen bohatý na vápník, který nad terasami vyvěrá, již není tak silný, jako dříve, a nebo záleží na počasí a ročním období. Každopádně v době naší návštěvy byla naplněná vodou jen kaskáda vedoucí od "centra" turistického, historického "Pamukkale" k modernímu městu stejného jména.
Pamukkale, v doslovném překladu "Bavlněná věž" nebo "Bavlněný hrad", je velmi rozsáhlé. Svah, ve kterém travertinová kaskáda leží, má na výšku asi sto metrů, a na délku asi dva kilometry. Turistům zpřístupněný je výhled na většinu kaskády seshora. Bohužel v době naší návštěvy (květen 2022) byla vyschlá.
Na úseku, asi 500 metrů dlouhém, je úzká římsa (viz foto výše), asi 20 metrů široká, tvořící cestu dolů k městu do údolí. Tou prostupuje uměle vytvořený potůček, takový v podstatě "náhon". Na římse tak tvoří soustavu cca 10 jezírek.
Nahoře (nebo dole, záleží kudy do areálu přijdete) necháte boty a jen naboso si můžete kaskádu projít. Jezírka nejsou hluboká, obvykle max. do půl metru. Travertin vypadá velice kluzce a zpočátku jsme měli pocit, že musíme každou chvíli uklouznout. Není tomu tak, překvapivě podloží ani mimo "bazénky", ani v nich, téměř neklouže. Jen je třeba si dát pozor na lidmi vyhlazená místa ve větším svahu, tam je možné uklouznout. Je prostě třeba být opatrný.
Co jste o Pamukkale možná nevěděli - tedy já to nevěděl určitě, a taky proto píšu tenhle článek do sekce Neznámá místa - je, že Pamukkale je součástí areálu antického města Hierapolis, které v době svého největšího rozkvětu obývaly stovky tisíc lidí. Město samo o sobě je zajímavé, a přestože na bráně kupujete vstupenky v podstatě do města a Pamukkale je tady jen tak nějak náhodou, většinu turistů nechává město chladnými: přijedou, proběhnou se po travertinu, udělají desítky selfíček a zase odjedou. Když se Hierapoli chcete vyhnout úplně, není nic snazšího - u jihovýchodní brány si naskočíte na vozítko, které vás doveze k ideálnímu místu "Pamukkale s vodou", vyskočíte, a za pár desítek minut jedete zpět.
Minete tak dlouhou kolonádu, krásně zachovalé divadlo, lázně, brány a spousty dalších budov, které jsou samy o sobě zajímavé, ale tím, že jsou "ve stínu" (byť na kopci nad) Pamukkale, moc velký zájem turistů nepřitahují. Oproti třeba nedalekému Efesu, který je sice asi sám o sobě zajímavější, ale když už máte Hierapolis v ceně, bylo by škoda ho nevidět: dejte návštěvě celého areálu alespoň tři hodiny.
Areál má tři brány, nejvýhodnější je asi ta jihovýchodní, která je nejblíž centru Hierapole i travertinovým kaskádám. Od jihozápadní musíte pěšky vystoupat bazénky nahoru s botami v ruce a není tam parkoviště, tudíž tudy ani davy moc neproudí. Je výhodná pouze, pokud jste ve městě ubytovaní a nemáte k dispozici auto. Severní brána je poměrně daleko a zejména pokud jste tady v létě, nachodíte několik kilometrů navíc vedrem s minimem stínu. Optimální je, pokud máte řidiče, nechat se vyhodit na severní bráně a vyzvednout u jedné z jižních.
Odpoledne vám ještě asi vyzbyde trocha času, a pokud nepospícháte zpět do Istanbulu (6-7 hodin), Antalye (3 hodiny) nebo Alanye (5 hodin), určitě se zastavte v jeskyni Kaklik. Půlhodinovou cestu můžete využít k obědové zastávce. Jeskyně je nedaleko vápencového lomu, celou cestu si budete říkat: "tady přece žádná jeskyně být nemůže", nebo: "tohle snad vede někam do fabriky". Značky a navigace vás ale dovedou k parčíku, kde zaplatíte symbolické vstupné (v době naší návštěvy asi 7 Kč/os.) na bráně, kde byste čekali platbu parkovného, a pak si můžete parkem s jeskyní procházet. Je tu i bazén a bufet, což se může, zejména v parném dni, hodit.
Samotná jeskyně je často označována jako "podzemní Pamukkale" a přesně tohle dostanete: okružní cestu, která vás vede částečně zatopenou jeskyní (doporučuji boty, které dobře schnou, nebo nějaké pantofle), s travertinovými terasami a dalšími krasovými útvary. Nečekejte úplně Punkevní jeskyně nebo Koněprusy, ale jako půlhodinová zastávka při cestě to rozhodně není k zahození.
Jeskynní okruh má možná sto metrů, ale nic vám nebrání projít si ho třeba dvakrát - když už stejně budete mít mokré boty. Možná jsme jen měli smůlu a hladina byla výše, než obvykle, ale část trasy jsme procházeli zhruba ve dvou centimetrech vody.
Jenom pro zajímavost: Vzdušnou čarou je mezi Prahou a Istanbulem 1500 kilometrů. To je stejná vzdálenost, jako mezi východem země, horou Ararat, a jeho západem, městem Izmir. Jen tak pro ilustraci, jak je Turecko velké. Pro srovnání, z Aše na hranice s Ukrajinou, případně od severu, od Baltu, na jih Německa, k Alpám, je to 750 kilometrů, tedy polovina.
