Je to tady. Bez varování. Kdo jste neviděli posledního Jamese Bonda, máte smolíka. Dostane se vám kruté pravdy: James Bond v "posledním" filmu, Není čas zemřít, zemřel. Nakazil se nějakýma potvůrkama a nechal se zastřelit raketou.
A my se zajedeme podívat na místo, kde se to celé stalo a kde dnes a snad na věky jako poutní místo, Mekka pro všechny fanoušky Flemingovy série, stojí a bude stát nevelký náhrobní kámen, připomínající životní pouť jistého Bonda, Jamese Bonda. Nula nula sedm.
Začínáme na letišti. Pražském, ale to je celkem jedno. Pokud nemáte nějaký vlastní rozumný druh letecké dopravy, a nechce se vám kodrcat autem, musíte se nějak dostat do Kodaně. Ne úplně nutně, ale Kodaň je prostě brána na Faerské ostrovy. Ano, je to tak, neletíme na tajemný ostrov v Japonském moři, jedeme jen "kousek", do takové krásné evropské "země nezemě".
Faerské ostrovy mají takový podivný status. Jsou součástí Dánska, stejně jako Grónsko je součástí Dánska. Platí se tu dánskými korunami, ale... Ale tím podobnost s Dánskem tak nějak končí. Nefunguje tu evropský datový ani jiný (levný) roaming, protože Faerské ostrovy tak nějak vlastně ani nejsou v Evropské Unii. To třeba není ani Island, ten je ale v Schengenu, na rozdíl od Faerských ostrovů.
Jeden by tedy čekal, že se sem musí na pas, že na letišti (nebo jiných hranicích, třeba přístavech) bude pasová kontrola, ale ono nic. Chtěli jsme vyzkoušet, zda se sem dá dostat na občanky (jako třeba na Špicberky, další zajímavá země-nezemě, tentokrát "norská"), ale ono je nebylo komu ukázat. Prostě jako když přiletíte na Mallorcu.
Tedy zpět, z Kodaně sem lítá taková zvláštní společnost, o které jste asi taky nikdy neslyšeli, Atlantic Airways. Ano, Faerské ostrovy, země s populací velikosti Jihlavy, mají svého národního dopravce. Ten provozuje několik vrtulníkových linek po ostrovech, a spojení s civilizací. Několikrát denně s Kodaní a dalšími dánskými městy, a jednou-dvakrát týdně s New Yorkem, Edinburgem, Paříží a Barcelonou. Pokud nejste zrovna pečení vaření na kodaňském letišti, asi jste jejich letadlo nikdy neviděli. Já taky ne. Až do letoška.
Pokud byste přecijenom chtěli raději vyrazit autem, můžete se vypravit do městečka Hirtshals v severním Dánsku, odkud jezdí trajekt na Island, který se cestou tam i zpět zastavuje v Tórshávnu, hlavním městě Faerských ostrovů. Celá otočka z pevniny na Island a zpět zabere týden, jeden směr z Hirtshalsu do Tórshávnu zabere s naloděnim a vyloděním asi 40 hodin. Přesto na ostrovech potkáváte množství evropských SPZek, od Norska po Španělsko.
Jediné letiště na Faerských ostrovech je u městečka Sorvágur na ostrově Vágar. Faerské ostrovy, což by nás nemělo podle názvu překvapovat, jsou ostrovy. Souostroví, podobně jako Baleáry nebo Kanáry. Jenže jejich vláda se snaží dělat všechno proto, aby ze souostroví pomocí mostů a tunelů udělala jeden celek. Pevninu. A ono se jí to - připomínám, že populace souostroví je něco přes padesát tisíc obyvatel - daří.
Z ostrova Vágar se tak pětikilometrovým podmořským tunelem (placeným) dostanete na hlavní "dvouostrov" Streymoy-Eysturoy. Ostrovy odděluje úzký pruh moře, tak úzký a dlouhý, že nikdy nevidíte oba jeho konce, máte tak pocit, že jedete kolem fjordu. Dlouhého fjordu, který zdánlivě nikde nekončí. A on taky nekončí, na severu se "vlévá" do Atlantiku mezi vesnicemi Tjornuvík a Ei?i, na jihu se doširoka otevírá u hlavního města, Tórshávnu.
Tento "fjord" lze suchou nohou překročit na dvou místech. Přes most u městečka Nor?skála, které si tak vydobylo pozici významné obchodní křižovatky souostroví. Když píšu obchodní křižovatky, nepředstavujte si nic jako Istanbul nebo jiná významná místa Hedvábné stezky. Představte si spíše malé městečko se dvěma supermarkety, benzínkou, pizzérií a kebabárnou. A velkou spádovou oblastí.
Druhá možnost, jak se přemisťovat mezi dvěma hlavními ostrovy, je nový tunel. Nejdelší podmořský silniční tunel na světě, jestli mě paměť nešálí. Spojuje Tórshávn na Streymoyi s městy Rúnavík, Toftir a Strendur na ostrově Eysturoy, které tak spolu s několika okolními vesnicemi vytváří "aglomeraci" a protiváhu hlavního města.
Třetím významným městem souostroví je pak Klaksvík na ostrově Bordoy, kam nevyhnutelně musíme směřovat naše kroky i my. Dvouostrov Streymoy-Eysturoy s ostrovem Bordoy (omlouvám se, pokud se v tom už ztrácíte) spojuje další podmořský tunel. Dál už ale musíme trajektem.
Do naší vysněné Mekky 007 už dále cesta nevede. Musíme se nalodit (sami, nebo s autem) na téměř padesát let starou loď M/F Sam, která od roku 2002 brázdí sem a tam "fjord" oddělující ostrovy Kalsoy, kam míříme, a Bordoy.
Pokud jste se ztraili, tak ve zkratce nebo pro zopakování: Přistáli jsme na ostrově Vágar, tunelem jsme přejeli na ostrov Streymoy, pak přes most na ostrov Eysturoy, dalším tunelem na ostrov Bordoy a odsud jedeme trajektem na Kalsoy. Náš pátý ostrov v řadě.
M/F Sam jezdí několikrát denně a má kapacitu dvanáct osobních aut. Nevozí ale jenom je, ale i autobusy, kukavozy, dodávky s jídlem a podobně - ostrov Kalsoy má asi 150 obyvatel. Troufnu si tvrdit, že do roku 2021, kdy měl premiéru film Není čas zemřít, kapacita trajektu bohatě stačila. Teď museli zavést pravidlo, že místní mají přednost, a i tak myslím že výměna lodi za větší (nebo zvýšení počtu denních spojů) bude muset přijít.
Ostrov Kalsoy, pokud si to nepamatujete z filmu, je jedna dlouhá nudle. Trajekt vás vyhodí v městečku (resp. v přístavu pod ním) Sy?radalur, odkud pokračujete dále autem, nebo autobusem, přes dvě větší osady Húsar a Mikladalur do vesničky (taková spíš farma než vesnice) Trollanes. A je to. Autobusem na letiště, dvěma letadly, autem tunelem, přes most, zase tunelem a trajektem jsme dorazili do cíle. Tedy, na parkoviště.
Trollanes má 13 obyvatel a dvě parkoviště pro přespolní. To je přesně o dvě více, než jakákoliv jiná vesnice na ostrově. A důvod je zřejmý. Chodí se odsud na trek... k majáku. Maják Kallur je, byl a bude, cílem turistů, kteří na ostrov zavítají. Nedaleko, pár set metrů, je ale cíl nový, který nebyl, ale teď je, a určitě bude, cílem fanoušků Jamese Bonda. Je to sem z Trollanesu asi hodinka chůze. Ani ne nějak zásadně do kopce. Tedy: cesta sice stoupá, ale ne nějak zásadně. Když píšu cesta, nehledejte ji příliš důkladně. Je tu pár vychozených stezek, které se objevují a zase mizí.
Musíte překonat několik koryt potoků, budete trošku bojovat s deštěm, mokrou trávou a bahnem. Nic zásadního. My, a v podstatě všich ostatní turisti, které jsme znali už z trajektu, míříme stejným směrem. Nemůžete to nenajít. Prostě jdete z vesnice na severozápad, po pravici pořád vidíte moře, po levici máte kopec. Je celkem jedno, jak daleko od moře nebo kopce jste, po pár desítkách minut před sebou uvidíte maják. A hrob Jamese Bonda je, z vašeho pohledu příchozího, vlevo od něj. Vede k němu od majáku vyšlapaná pěšina po hraně útesu.
Jste tady. Nebo tam. Dosáhli jste, poměrně složitě, cíle. Malé žulové desky s nápisem "Člověk by měl opravdu žít, ne jen existovat". Pokud byste chtěli taky žít a už teď víte, že bez návštěvy tohoto místa nemůžete ani existovat, pak vězte, že se sem dá dostat i bez auta. Faerské ostrovy jsou protkány "MHD", která opravdu funguje a jezdí. Z letiště do Tórshávnu jezdí linka 300. Odsud (teoreticky můžete přestoupit jednu zastávku před Tórshávnem) jezdí linka 400 do Klaksvíku. Tam přestoupíte na výše zmíněný trajekt (linka 56, ale jiný trajekt z Klaksvíku nejezdí) a autobus 506, který na trajekt navazuje, vás pak spolehlivě dostane až na konečnou v Trollanesu.
Trollanes je opravdu konec světa. Dál už cesta nevede. A dál nevede ani tento článek. Tedy...
PS1: Pokud se (pěšky) z Trollanesu vydáte na opačnou stranu po pobřeží, asi tak 100 metrů, dojdete k velkému hnízdišti papuchalků. Moc se o něm nepíše, není (zatím) komerční, tedy je zdarma, a řada turistů ho přeskočí, odjede zpět na trajekt a to by byla škoda. Je to možná nejlepší místo na ostrovech, kde lze papuchalky pozorovat.
PS2: Říkali mi, že bych měl články na blogu přetavit v knihu. Do toho se mi, pravda, moc nechce. Ale po dobu "covidových lockdownů" jsem napsal knihu o svých začátcích s potápěním, která po dlouhých měsících úprav a ladění konečně vyšla. Jmenuje se "První krok pod hladinu", a přesně o tom je: jak začít s potápěním, a co dělat dál, když vás to bude bavit.
________________
Další fotografie z Faerských ostrovů najdete v mém předchozím článku, nebo spíše fotoreportu.
