Orkneje nejsou úplně neznámým místem, ale spadají spíše do kategorie "učili jsme se, že něco takového existuje, ale pak jsem o tom už nikdy neslyšel". Máte to stejně? Pojďte se tam se mnou podívat.
Orkneje, spolu se Shetlandy a Hebridami, které se dále dělí na vnitřní a vnější, tvoří tři-čtyři souostroví na západě a severu od skotské pevniny. Dojedete sem za pár hodin z Edinburgu nebo Glasgow, na cestu z Londýna byste potřebovali celý den. Nebo můžete letět, do hlavního města orknejské "Pevniny", jak se nazývá hlavní z ostrovů, Mainland. Přímých spojů z Londýna je pomálu, ideální výchozí bod je asi Aberdeen nebo Edinburgh.
Proč se sem vydat a co na ostrovech najdete? Vlastně nic převratného. Ostrovy obývá něco přes dvacet tisíc obyvatel, z toho většina žije na ostrově Mainland, a to zejména v Kirkwallu. Kirkwall je v podstatě jediné město na ostrovech v pravém slova smyslu. Najdete tu takové vymoženosti jako Tesco, Lidl, a obchody s různým specializovaným zbožím (stavebniny, elektronika). O tom si v dalších městech a zejména na dalších ostrovech můžete nechat jen zdát.
Když píšu, že tam nenajdete nic, není to pravda. Orkneje jsou velmi architektonicky cennou lokalitou, najdete tam totiž pozůstatky osídlení z doby Norů, tisíce let staré domy nebo alespoň jejich základy, megalitické kamenné kruhy a hrobky. Ale taky hezké pláže, které nicméně ke koupání lákají spíše odvážlivce. Teplota vody tady na severu totiž asi nikdy nebude úplně vysoká.
V době naší návštěvy - o Velikonocích - na všech navštívených ostrovech rostly žluté narcisy. Tak jako u nás pampelišky. Nejenom jako okrasné kolem silnic a v zahradách domů, ale tak nějak všude. Jen tak si tam postávají mezi stády ovcí a krav, které evidentně tvoří základ místní ekonomiky.
S pomocí letadel a trajektů jsme trávili několik dní procházkami po Mainlandu a dalších ostrovech, jmenovitě Westray, Papa Westray a North Ronaldsay. Ten je z nich nejmenší a má jen padesát obyvatel. Základní občanská vybavenost tady není zajištěna ani pro místní, a na turisty se tu nemyslí už vůbec. Jediná místní pozoruhodnost je ptačí rezervace. Jen si v době našeho pobytu ptáci tu rezervaci asi zapomněli vyzvednout. Nebyl tam totiž snad ani jeden. V místní ubytovně/restauraci ale měli jako cenu útěchy alespoň nějaké zákusky a colu. Co chtít víc.
Ostrov Papa Westray se nám povedlo prochodit více a měli jsme tam víc času. Viděli jsme vcelku zajímavý kostel, který evidentně slouží i jako komunitní centrum, přednáškový sál a schůzovna místního zastupitelstva. Všechny cesty na ostrově se sbíhají u letiště, které tak na ostrově určitě nemůžete minout. Je tu také nejstarší dům v Evropě (Knapp of Howar), přinejmenším té západní. Abyste se k němu dostali, musíte projít farmou, otevřít si vrátka, přelézt nějaký ten plot (jsou k tomu uzpůsobené). Na jednom z nejvyšších bodů jinak celkem placatého ostrova je i vyhlídka. A kousek pod ní jediné oficiální zařízení, které by na ostrově mohlo prodávat jídlo. Jakási kavárna. Jak se ukázalo, toho času v rekonstrukci. To ale majiteli nevadilo a pozval nás dovnitř, do kuchyně, a udělal nám alespoň čaj.
Ostrov Westray má asi nejkrásnější přírodní scenérie, místy jsem si připadal spíše jako na Islandu. Útesy Castle of Burrian (žádný hrad tam ve skutečnosti není, ale jedna skála ho asi může připomínat) jsou zajímavé i bez papuchalků, my jsme neměli štěstí, ale pokud ho mít budete, jistě budete z jejich pozorování na tomto místě nadšení.
Ostrov má ale i hrad skutečný - Noltland Castle. Prohlídka je zdarma a určitě doporučuji nevynechat. Není to úplně Křivoklát, ale stojí za dvacetiminutovou prohlídku. Narazíte na něj cestou na nejzápadnější bod ostrova s majákem a krásnými útesy, kde můžete trávit hodiny procházkou po jejich hraně. Nás ale ještě víc zaujaly útesy sice nižší, ale omývané příbojem. Na mapách tohle místo nebývá vůbec označené, přesto doporučuji ho najít. Na Google Maps najdete západně od letiště místo označené jako Natural Arch. Útesy se pak táhnou jižně od něj. Krajina je tu zajímavá, jen sem úplně nedojedete autem. To budete muset nechat u některé z farem a pokračovat pěšky.
Možná jsme jenom měli štěstí na mohutný příboj, možná se tady Atlantik vší silou opírá do skal běžně. Nevíme. Každopádně nárazy vln o skálu způsobovaly i dvacetimetrové gejzíry. A kromě jednoho fotografa tu nikdo nebyl.
Hlavní městečko ostrova, Pierowall, by teoreticky mělo být centrem místní infrastruktury, jenomže jako všechno na ostrovech, i místní podniky tu fungují jen někdy a jen v některých dnech. Jediná funkční restaurace, kterou jsme našli, byla otevřená jen od dvanácti do dvou. A ještě schovaná za jedním ze tří ostrovních "supermarketů", tedy spíše minimarketů. To je tady velká vymoženost, na North Ronaldsay jsme nenašli obchod žádný a na Papa Westray funguje jen ve velmi omezených hodinách. Je tu ale i malé muzeum, v podstatě archiv dění na ostrově. Největší slávu ostrov zažil, když se tady zastavila Královna Alžběta II.
Zajímavá místa ale nabízí i hlavní ostrov. Třeba takový ostrůvek Birsay, který od Pevniny odděluje jen úzký průliv, a to jen za přílivu. Naopak za odlivu na ostrov dojdete suchou nohou - je tam postavený chodník, který může být za přílivu tak metr-dva pod vodou. Zjistěte si, kdy je odliv, abyste nemuseli využít nouzový kontakt, který najdete na ostrově s instrukcemi, co dělat, když tu uvíznete.
Nedaleko můžete navštívit zříceninu paláce místního hraběte a historickou vesnici Skara Brae. Placenou památku podobnou mnoha jiným neplaceným, rozesetým po celém ostrově. Ostrovech. Jednou takovou je třeba Ring of Brodgar, místní obdoba Stonehenge. Asi tu spolu bojovaly nějaké dva klany, protože jen asi o kilometr dál najdete kamenný kruh ještě jeden.
Na samotném východě ostrova najdete prasklinu The Gloup, která není příliš vidět. Je to taková průrva v pastvině a uvidíte ji, až k ní dojdete. Je v ní i malý vodopád. Na sever odsud vede stezka po útesech k hezké přírodní zátočině, kde dnešní prohlídku ukončíme.
Orkneje mají rozhodně co nabídnout, v podstatě jakýkoliv z ostrovů, snad kromě Pevniny, projezdíte křížem krážem za jeden den. Logicky tak vychází, že je nejlepší se ubytovat v Kirkwallu, kde máte zázemí, a odsud pořádat výlety na další ostrovy. Obydlených je jich asi dvacet, křížem krážem souostrovím jezdí trajekty, jen je třeba si pohlídat časy, protože na některé ostrovy se zajíždí třeba jen jednou denně.
Pro nás byla hlavní motivace si užít místní leteckou MHD - na několika z ostrovů jsou totiž letiště a dá se mezi nimi rychle a efektivně přeskakovat. O tom ale až zase někdy jindy.
