V době nízkonákladových aerolinek máme za humny, sotva tři a půl hodiny letu, nejkrásnější z divů světa. V nejbezpečnější z arabských zemí, Jordánsku, pár hodin cesty od Ammánského nebo Aqabského letiště. Za cenu alpské permice.
Petra není Karštejn, který proběhnete na hodinu, není to ani Forum Romanum, na které budete potřebovat dvě. Petra je město veliké, jehož sláva hvězd se dotýká, a od jednoho vchodu ke druhému, od jednoho konce k druhému, vám cesta zabere několik hodin. Pokud ovšem nebudete fotit. A vy fotit budete. Nedá se to jinak. Já jsem si při čtvrté cestě předsevzal, že fotit nebudu. Nebyl pro to důvod. Co jsem chtěl, už jsem vyfotil, tak proč. Budu se kochat. Jenomže jsem to nevydržel. Nejde to. To město je tak krásné a fotogenické, a vždycky jiné, protože je jinde slunce, jinde stín, jde se trochu jinudy...
K Petře se z antických památek dají připodobnit v okolí snad jen egyptské Pyramidy, Údolí Králů, libanonský Baalbek nebo syrská Palmýra. Ale u všech vám stačí na průzkum dvě, tři hodinky. U Petry je to holé minimum. Jako byste si chtěli prohlédnout Prahu, ale ze Staromáku přeběhli Karlův Most a vyběhli na hrad. A konec. Všechno, Praha, cajk, hotovo, jedeme do Vídně. Na Japonce.
Pokud si chcete Petru opravdu prohlédnout a dostat se do míst, kde nikdo není, na vyhlídky, ze kterých máte místo jako na dlani a v závislosti na vaší fyzické kondici, budete potřebovat v podstatě celý den. Projdeme si to více do detailu. Upozornění: mapa není v měřítku, je to spíš takový pocitový odhad, částečně inspirovaný ofiko mapou u vchodu.
Čísla v mapě odpovídají důležitosti. Pokud pojedete s cestovkou, která si na Petru vyhradí dvě hodiny, uvidíte - viz mapa - jedničku a dvojku. Pokud máte půlden, uvidíte 1-6, možná ještě něco k tomu. Asi 8 a 9. Pokud si chcete přivstat, uvidíte všechno. Ale musíte být fit, být na bráně v šest ráno a v šest večer vás s areálu budou vyhánět mezi posledními.
Začneme červenou trasou. Ta má zásadní výhodu, je kompletně bezbariérová, částečně obsluhovaná elektrickými autíčky, které vás od hlavního vchodu rády provezou slavnou soutěskou zvanou Siq [1] až k nejslavnějšímu objektu v areálu, tzv. Pokladnici [2] zvané též Al-Khazneh nebo anglicky Treasury.
Autíčka nejsou zadarmo, stejně tak nejsou zadarmo ani koně, velbloudi, oslíci a žádné případné další dopravní prostředky v areálu. Byť vám to budou jejich provozovatelé tvrdit. Hellou maj frend, no worry, included in your ticket. Nic není zahrnuto v ceně. Jen váš pobyt zde, mapka u vchodu (barvy tras jsem obšlehl z ní), vzduch který dýcháte a minimálně v roce 2023 ještě i WC.
U Pokladnice můžete za drobný poplatek s průvodcem absolvovat "kozí stezku" na vyhlídku nad Pokladnicí. Nedostanete se úplně nahoru na skálu, ale někomu to za to může stát. Sledujte ostatní. Náměstí před pokladnicí je středobodem Petry a je tu nejvíce lidí. Když vyrazíte jako první v šest ráno, budete tam skoro sami, když se odpoledne budete vracet, bude tam Mordor.
Na mapce výše (a níže, budu mapku opakovat abyste se k ní pořád nemuseli vracet) v místě Pokladnice [2] můžete mít pocit, že z červené odbočuje zelená trasa. Ve skutečnosti nejde o odbočku, ale o trasu vysoko nad Pokladnici s hezkou vyhlídkou na cvrkot u Pokladnice. K té se dostaneme. K Pokladnici je to od vchodu asi hodinka chůze (budu uvádět nějaké střední časy, pokud hodně fotíte nebo máte problém s chůzí tak si přidávejte 50%, pokud jste Rychlonožka nebo Zátopek, 50% si uberte).
Červená trasa pokračuje dál, ale u Pokladnice [2] končí elektrovozítka a pokud nechcete dále po svých, musíte si pronajmout velblouda. Ten vás proveze kolem velkého divadla [4] pod řadou hrobek [3], které jsou popropojovány spletitým systémem chodníčků, příliš složitým pro mou mapu, na hlavní silnici tzv. Římského města, kolonádu. Je rovná jako když střelí, kolem ní jsou pozůstatky sloupů a dovede vás k hlavním atrakcím Římského města [5], velkému chrámu a přilehlým budovám. V jedné z nich najdete odeon (theatron), malé divadlo. Červená trasa končí mezi skalami u velké budovy zvané Qasr Al Bint [6], což bychom mohli přeložit jako Palác faraonovy dcery.
Troufnu si tvrdit, že tady 70% návštěvníků Petry končí a stejnou cestou, možná ještě rozšířenou o alternativní trasu kolem kostela s mozaikami [8] a po důkladnější prohlídce hrobek [3], se vrací zpět k Pokladnici [2] a Siqem [1] na parkoviště - ke svému autobusu nebo do jednoho z nesčetných hotelů v přilehlém městě Wadi Musa (Mojžíšovo údolí). Na to celé budete potřebovat asi čtyři hodiny, s odbočkami [8] a [3] spíše pět.
Protože hlavní trasa vede údolím, nedostali jste se na žádnou z vyhlídek (na mapě modrou značkou). Pokud máte čas tak akorát na hlavní trasu a ještě hodinku navíc, vydejte se po zelené trase (Al Khubtha trail) na vyhlídku známou jako "Boys of Ramadan Viewpoint" [10]. Budete muset překonat dlouhé, ale široké a vcelku pohodlné schodiště, ale vyhlídka za to stojí, máte pod sebou celé římské město jako na dlani. Odsud dále po zelené směrem k pokladnici. Sem dojdou jen největší fajnšmekři, cesta není úplně složitá ale je dost blbě značená, musíte hledat vyšlapanou cestičku. Na konci trasy je stan s občerstvením a dvě vyhlídky, jedna přímo ze stanu, jedna asi sto metrů před ním, na pokladnici z útesu, z pořádné výšky. Žádné zábradlí, tak tam raději nelezte s malýma dětma. Stejnou trasou musíte zpět na červenou, můžete si dát ještě krátkou odbočku k hezké hrobce Sextia Florentina [9] (tady pozor, moje mapka je přesnější než oficiální mapka u pokladny, která tvrdí, že hrobka je přímo na zelené trase. Není. Celá zelená trasa vám zabere určitě dvě, možná tři hodiny. Celkově tam a zpět. Na vyhlídku Boys of Ramadan [10] a zpět dojdete za hodinu.
Na celé zelené trase není žádné WC, voda, vlastně nic, v podstatě všechna občanská vybavenost je podél červené trasy a pak na konci fialové trasy je vícero bufetů. Tu si projdeme teď. Začínáme na hlavní křižovatce u Qasr Al Bint [6]. Prvních pár set metrů jdete vyschlým korytem potoka, po písku, a pak začnete stoupat do schodů. Budou se vám nabízet průvodci s oslíky, nechám na vás, jestli jejich nabídky využijete. Já bych se na oslíkovi bál. Jde se totiž převážně po schodech, hodně do kopce, pořád je kolem nějaká rokle. Po pár stech metrech narazíte na krátkou krkolomnou odbočku k tzv. Lvímu Tricliniu (není na mapě, ale v terénu je dobře značená). Občas musíte zastavit a popadnout dech, využijte to a obraťte se za sebe. Výhledy do soutěsky, kterou stoupáte, jsou k nezaplacení. Po cca hodině stoupání od Qasr Al Bint [6] dojdete ke Klášteru neboli Monastery [7]. Tohle je cíl výprav, které mají na prohlídku Petry 6-7 hodin. Červená+fialová trasa a stejnou cestou zpět. K pokladnici [2] dojde 100% návštěvníků, do římského města [5] tak 70%, nahoru k Monastery [7] bych řekl tak 30%. Zelenou stezkou chodí ještě mnohem méně, tak 10%.
Od Monastery vede spousta stezek dál do hor, na další vyhlídky, z toho minimálně na jednu z nich bych doporučil se vydat, pokud nespěcháte hned rychle zase dolů.
Podobný počet jako po zelené, tak 10% návštěvníků, se namísto vracení po červené vydává zpět po oranžové (High Place of Sacrifice trail). Najít její začátek není úplně snadné, odklání se od červené trasy ve spleti řimského města, přibližně u Qasr Al Bint [6]. Z hlavní ulice (kolonády) se podívejte k jihu a uvidíte na kopci samostatně stojící římský sloup. K tomu se potřebujete dostat a pak už je cesta víceméně jasná. Dovede vás po úbočí kopce do soutěsky s několika hrobkami [11], kde si budete připadat, že jste usnuli a probudili se ve filmu s Indiana Jonesem nebo Larou Croft. Od hrobek už není kde zabloudit, pouze následujete schodiště nahoru a dolů, minete rytinu lva na skále, až dojdete k odbočce u dvou obelisků. Dáte se doleva na vyhlídku, tzv. obětiště. Máte dvě cesty, doprava je cesta snazší a vyjdete na krásné vyhlídce (je na ní velká vlajka viditelná ze skoro celého areálu), levá cesta vás tam dovede taky, jen je trochu náročnější a vede přes samotné obětiště [12], takový skoro betonový bazének na vrcholu hory. Na vyhlídku se tudy taky dostanete, přímo z obětiště tak dobrý výhled není.
Zpět k "oranžové křižovatce" u dvou obelisků a pak dolů ze schodů k velkému divadlu [4] už nás nečekají žádná překvapení. Dejte si pozor, ani na celé oranžové trase není žádné WC. Něco by se snad našlo na křižovatce u obelisků, ale nemám to vyzkoušené. Celá oranžová trasa jedním směrem vám dá dost zabrat, počítejte tak 3-4 hodiny podle toho, jak moc se chcete kochat.
Když to shrnu, tak červená trasa jedním směrem jsou 2 hodiny. Zelená trasa tam a zpět jsou spíš 3 hodiny, fialová s nějakým kocháním se na vyhlídkách jsou taky 3 hodiny, oranžová čtyři. Dá se to stihnout za jeden den, ale nesmíte dělat moc odboček. Celkem je to asi dvacet kilometrů, což se nezdá moc, ale počítejte, že k jejich překonání budete muset zdolat, nahoru nebo dolů, tisíce schodů. Takových pět tisíc určitě. Takže jo, v plné síle, ve třiceti letech, se to stihnout dá sakumprásk za jeden den. Ale proč.
Proč, když je k dispozici vícedenní lístek. A druhý vchod. První den nemáte na výběr. Ať už máte Jordan Pass (předem na internetu zařízený a zaplacený papír sloužící jako vízum a vstupenka na většinu památek včetně Petry), nebo kupujete lístky na kase, musíte jít hlavním vchodem. Zadním vchodem ale můžete jít druhý (případně třetí) den. Od zadního vchodu ke Qasr Al Bint [6] vede zásobovací asfaltová silnice po které jezdí do areálu zaměstnanci a kudy se vozí proviant pro restaurace (těch je v areálu kolem červené a fialové trasy několik, většina, nikoliv náhodou, právě u Qasr Al Bint kvůli snadnému zásobování).
Silnice od zadního vchodu je šikovně schovaná očím všímavých turistů, je ale možné ji využít pro vstup do nebo odchod z areálu, pokud již máte lístek. Tedy první den tudy můžete odejít, druhý den i přijít. Nahoře u zadní brány je malé parkoviště, nebál bych se ale problémů s parkováním: chodí tudy tak maximálně jedno procento turistů. Cesta je docela strmá, ale asfaltová, a od brány ke Qasr Al Bint vám bude stačit půlhodinka, možná čtyřicet minut. Nahoru počítejte s hodinou. Po cestě můžete navštívit několik nepříliš zajímavých hrobek.
Nemyslím, že by mezi hlavním a zadním vchodem jezdila nějaká doprava, nemohu to ale vyloučit. Pokud máte "svoje" auto (rozuměj z půjčovny), vyplatí se jeden den parkovat u hlavního vchodu (a přivstat si - hotely vám připraví snídani s sebou), druhý den přejet k zadnímu.
Jednodenní lístek stojí 50 JOD (asi 1500 Kč). To je docela dost, nicméně za hodně peněz dostanete hodně muziky. Takový lístek na šikmou věž v Pise stojí 24€, ale prohlídku máte hotovou za půl hodiny, maximálně za hodinu. Výrazně více se vyplatí právě vícedenní lístky - 55 JOD na dva nebo 60 JOD na tři dny.
Osvědčila se mi varianta "dlouhý, krátký". První den vyrazit ráno, bez lidí proběhnout Siq, prohlédnout si Pokladnici (dovnitř se bohužel nedá) a pak kolem hrobek pokračovat buď na vyhlídku Boys of Ramadan, nebo až dozadu nad Pokladnici. Po návratu si prohlédnete kostel, římské město a po oranžové, cestou Indiana Jonese, se přes vyhlídku u obětiště vrátíte k velkému divadlu a hlavnímu východu.
Druhý den přijedete k zadnímu vchodu, sejdete po asfaltce ke Qasr Al Bint (v jeho okolí je spousta různých tras a teras, po kterých se dá projít) a vydáte se nahoru na vyhlídky u Monastery. Jestli vám něco zbylo z prvního dne (malé divadlo, kostel) tak to můžete dohnat a pak se stejnou cestou vrátíte zpět. Nejspíš vám budou místní dopravci (co vozí dolů zaměstnance a vodu) nabízet svezení, je to na vás, ale platit třeba 300 Kč/os. za 2 kilometry do kopce nebývá úplně dobrá cena. Zkuste smlouvat. Když vyrazíte ráno, po nějakých čtyřech-pěti hodinách budete zpět u auta.
Nedaleko zadního vchodu (cca 5 km autem) najdete ještě poměrně opomíjenou památku zvanou Little Petra. Malý areál, tak na hodinu, s jednou trasou od parkoviště, kterou si projdete tam a zpět, nejsou tam žádné odbočky. Neplatí se tam žádné vstupné ani parkovné, nemusíte mít vstupenku do Petry. Nejdřív se jde po rovině soutěskou mezi chrámy, pak do schodů na vyhlídku. Teoreticky se dá pěšky projít mezi oběma areály (z vyhlídky v Little Petře na vyhlídky u Monastery [7] v Petře velké, ale to nemám osobně probádané.
Město Wadi Musa, vstupní brána do Petry, je poměrně kopcovaté. Z centra (náměstí s restauracemi) jsou to k hlavní bráně tak 2 kilometry, k zadní bráně tak odhadem sedm. Pokud budete mít auto, je asi jedno, kde budete bydlet (na Bookingu je ubytek milión), pokud přijedete z Ammánu nebo Aqaby taxíkem nebo autobusem, je lepší bydlet co nejblíže vstupu do areálu. Je tam totiž poblíž i autobusové nádraží a moderní malé muzeum.
Město samotné skýtá nesčetně restaurací, za ceny vyšší, než je v Jordánsku obvyklé. Jeden tip bych vám ale dát mohl: na náměstí jsou dvě restaurace Deek Duke. Jedna je zaměřená spíše na lokální kuchyni, druhá je variací na KFC. Tu jsme (po týdnu na arabském jídle) zvolili my a olizovali jsme se ještě druhý den. Doslova - objednali jsme si toho tolik, že jsme si odnesli hromadu jídla na druhý den na hotel.
P.S.: Pokud máte pocit, že jste podobný článek už četli, je to možné. Před šesti lety, po druhé návštěvě, jsem psal více o městě, a méně jako návod. Teď po čtvrté návštěvě jsem článek pojal možná trochu jinak. Snad. Minimálně fotky jsem nahradil mapou. Protože právě v nové sérii "Návod na..." chci přinášet návody, jak místo navštívit, co vidět, a jak si to maximálně užít. A mapka k tomu patří, moc těch dobrých a přehledných na internetu není.
