Článek o výhodách a nevýhodách jízdy na plyn, tedy na plyn zemní. Když už mít pedál na podlaze, tak ať je skutečně plynový!
Věřím, že pro spoustu lidí pracujících v Praze je auto nutností – cesta za prací bez něj může být komplikovaná a zdlouhavá. Pro mnoho dalších je ale auto naopak zbytečností – do práce to mají rychlejší autobusem, metrem nebo tramvají. Já se řadím do druhé skupiny. Auto pro mě nemá v Praze smysl, potřeboval bych si ho s sebou brát na zahraniční cesty, ideálně zabalené v příručním zavazadle, a to jaksi nejde.
Takže nezbývá, než si auta půjčovat v cílové destinaci, což s sebou nese jistou dávku nejistoty. S výjimkou Spojených Států, kde máte největší volnost a šanci, že dostanete takové auto, jaké chcete, je ve zbytku světa situace o dost komplikovanější - sice si vyberete třídu podle velikosti, počtu pasažérů a zavazadel, ale pak dostanete přidělené vozidlo, se kterým můžete, ale nemusíte souhlasit, ale to je tak jediné, co s ním můžete dělat.
Dostanete auto benzínové, i když jste doufali v nafťáka, s automatem, i když to původně měl být manuál, s dvěma sty tisíci najetých kilometrů, i když se všude dočtete, že autopůjčovny si auta nechávají tak rok nebo dva, a pak je prodávají. A v extrémním případě s volantem vpravo, přestože se v dané zemi (říkejme jí třeba Rusko) jezdí normálně vpravo jako u nás. Ale nějaké auto se (skoro) vždycky najde.
Na dovolené nějaké to příkoří způsobené jiným autem a vyšší cenou obvykle překousnete. Ale co v Praze? Naštěstí už i tady se situace zlepšila, a máme možnost půjčit si za rozumnou cenu auto, které má nízké provozní náklady a dokonce víkendovou sazbu, u které zaplatíte nikoliv tři dny jako u klasické půjčovny někde v centru nebo na letišti, ale jenom jeden a půl dne. U nejlevnějšího modelu se tak dostáváme na tisícovku, plus palivo.
A právě palivo – zemní plyn – je největší lákadlo. Půjčovnu totiž provozuje místní plynárenská společnost, které si vozy dělá reklamu a půjčuje je tak za rozumné ceny. Provoz na zemní plyn je navíc natolik levný (cca 1 Kč/km), že se za určitých okolností vyplatí půjčit si auto i v případě, že auto máte. Pokud totiž nepočítáte jen cenu paliva, ale i amortizaci auta, opotřebení gum, další provozní kapaliny, a jedete někam dál (půjčovna dovoluje provoz na území EU), může být výhodnější nechat vlastní auto v garáži.
Před několika lety jsme takto začali vyrážet poznávat české země i země okolní. Plynová Panda, nejlevnější model, se už podívala do Krakova, z české i polské strany na Sněžku, do Saska i Bavorska. Nechali jsme ji na letišti při last minute víkendovém zájezdu z Norimberku na Fuerteventuru. Projela několik alpských průsmyků a vyšplhala se na nejvýše položené parkoviště pod vrcholkem Grossglockneru. Alpy „naší“ Pandě učarovaly – Dachstein si zkusila už dvakrát. Byla už ale i v Lichtenštejnsku, Švýcarsku, a parkovala před pohádkovým zámkem Neuschwanstein.
Pandu z půjčovny jsem dvakrát použil jako dopravu na svatbu svých přátel, víkendovou akci na chatě v Jeseníkách s partou z vysoké či střední. A nově s plynovou Oktávkou, která má ještě nižší spotřebu než Panda, jsem vyrazil až k Baltskému moři a na hranice s Ukrajinou, kde jsem ji odstavil a dále, do Lvova, pokračoval autobusem.
To je všechno pěkné, ale teď narážíme na jistou dávku nepohodlí, kterou s sebou přináší jízda na zemní plyn – a to je jeho nedostatek. Zní to absurdně, zemní plyn má povětšinou každý v kuchyni, ale je to tak. Když jsem tuto možnost objevil, bylo v ČR cca 50 čerpacích stanic na CNG (říkáme jim „plyněnka“ podle vzoru benzínka). Dnes je jich cca 80, ale ani to nestačí, aby se dalo vyrazit bez pečlivé přípravy. V ČR na hlavních trasách už je známe. Cestou na Brno je u dálnice v Humpolci, a pak až v Brně. Na Olomouc je to lepší, tam je v Hradci, u Vysokého Mýta, a teď tam vyrostly další. Horší je to po jedenáctce na Ostravu, musí se nabrat v Hradci a nejbližší další je v Opavě. A ani ta tam dříve nebyla, a pak bylo třeba dojet až do Ostravy. Na benzín, plyn už došel.
V zahraničí je plánování ještě důležitější. U nás má drtivá většina plyněnek provoz 24 hodin, zejména pokud máte kartu (dodávanou s autem), která vám otevírá dveře do různých areálů autobusových nádraží, technických služeb, plynáren, pekáren atp., které poskytují vlastní plyněnku veřejnosti. Za hranicemi, a je jedno, jestli na západ nebo na východ, musíte být obezřetnější. Místní "kartu" nemáte, takže musíte brát tam, kde berou klasické platební karty nebo hotovost. Musíte se trefit do provozní doby. Ale hlavně, musíte pumpu najít.
A to pomíjím, že vám provozovatele nejrůznější parkovišť brání ve vjezdu nesmyslným zákazem – CNG je totiž na rozdíl od LPG lehčí než vzduch, a tak v případě úniku z garáží „uteče“, zatímco LPG se hromadí u podlahy.
Před odjezdem je třeba stanovit jasnou trasu, a s Pandou přibližně každých 200-250 km, s Oktávkou 300-400 km hledat místo, kde nabrat. Pokud plyn dojde, můžeme pokračovat na benzín, ale to už se ekonomika vozu vytrácí.
Jet na víkend někam dál bez auta se prostě časově nevyplatí. Dovolenou je třeba šetřit na mimoevropské cesty, a tak se bez auta (a pořád říkám, že auto v Praze nechci) takové to letní výletování neobejde. A když už po Evropě autem, tak na plný plyn. Stejně se už tak tomu pravému pedálu říká...
