Pád berlínské zdi. Ich bin ein Berliner. Berlínská zeď je symbol rozdělení Německa, slyšeli jste ale o malém Berlíně, vesnici Mödlareuth nedaleko ašského výběžku, která byla rozdělena zdí mezi Východní a Západní Německo stejně?
Stovky let ospalou vesnicí Mödlareuth protékal potok, jako každou druhou vesnicí v Evropě. Nic zajímavého. Někdy mezi Napoleonskými válkami a koncem první světové se potok stal hranicí toho, co je dnes Bavorsko a Durynsko, což nebyl problém až do konce druhé světové, kdy se Bavorsko, a tedy i část vesnice jihovýchodně od potoka Tannbach, ocitla v americké okupační zóně, kdežto Durynsko skončilo v sovětské okupační zóně, a s ním i část Mödlareuthu na severozápad od potoka.
Ale když Berlín může mít zeď, tak proč by ji nemohl mít Mödlareuth. Co na tom, že tam bydlí jenom několik desítek lidí. A tak se soudruzi jali stavět, a postavili na svém břehu potoka 700 metrů dlouhou a tři a půl metru vysokou stěnu, později doplněnou o desetimetrový bezpečnostní pás, druhou menší kovovou/drátěnou zeď či plot, který pak navazoval na systém plotů, který ohraničoval celou NDR. Vznikla tady tak zvláštní situace, kdy Východní Německo (NDR) je na od potoka (a od zdi) na západě, a Západní Německo (SRN) je na východě.
Nemohl samozřejmě chybět systém strážních věží, kde dnem a nocí hlídkovala východoněmecká hraniční stráž, západní část (politicky řečeno, v reálu jihovýchodní) byla spíše atrakcí pro západoněmecké - a obecně "západní" zvědavce, kteří chtěli pohledem přes zeď poodkrýt roušku výdobytků socialistického zřízení. Jedním z nich byl v roce 1983 i tehdejší viceprezident USA - George Bush (st.) v doprovodu budoucího generálního tajemníka NATO Manfreda Wörnera. Bush měl při návštěvě prohlásit "Ich bin ein Mödlareuther".
My do Mödlareuthu přijíždíme z Bavorska, přejíždíme potok Tannbach a parkujeme na hlavním turistickém parkovišti, pod dohledem sovětského tanku, v dnešní durynské části vesnice. Podél mödlareuthské zdi, přicházíme k původnímu mostku, dnes pro pěší. Nový mostek pro auta je o padesát metrů dále proti proudu potoka. Za mostkem, opět v bavorské části je mapa, a budova pokladny (cca 2€), kde si můžete koupit lístek a s ním projít malé muzeum se dvěma vnitřními expozicemi. V hlavní budově je muzeum rozdělení Německa, v jedné ze stodol výstava dobové vojenské techniky, zejména tedy německé variace na vejtřasky a džípy, nejzajímavější je ale otevřený areál přímo kolem pozůstatku zdi, jejíž část obyvatelé prozřetelně zachovali jako muzeum. I přes euforii pádu Berlínské zdí a navzdory akčnímu pánovi s buldozerem.
Je možné si vylézt na jednu ze strážních věží - tedy na její část, byla totiž pro návštěvníky snížena, aby nemuseli překonávat dlouhý žebřík. Všude je ostnatý drát a místo působí dost depresivně. Žít by tady asi nikdo moc nechtěl, na konci osmdesátých let tak v obou částech obce žilo dohromady jen asi čtyřicet obyvatel - část místních i s domy blízko potoka na durynské straně musela ustoupit budování pásma zdi a plotů.
Dnes je Mödlareuth znovu sjednocený, přibyl nový most a obnovil se most původní. Sjednocení ale není úplné. Dvě části vesnice jsou stále součástí dvou různých okresů ve dvou různých spolkových zemích. Obyvatelé tak mají různá poštovní směrovací čísla, různé telefonní předvolby, volí v různých volbách, děti chodí do různých škol a mají jinak školní prázdniny.
Pokud byste někdy zavítali do Aše, a prošli si tamní městské muzeum, ve kterém vám znalý průvodce řekne o Aši i věci, které jste vědět nechtěli, vydejte se "přes kopečky". Za půlhodinku můžete být na místě, ze kterého dýchá duch NDR, a kde v místním obchůdku se suvenýry můžete koupit i různé upomínkové předměty a knihy s lehce ostalgickou tématikou.
Foto: Jakub Ševčík
