- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Minulý rok jsme se dostali do Čiatury, města, které buďto neznáte vůbec, nebo ho znáte právě z jediného důvodu. Nepříliš pohledný gruzínský "Havířov" není zrovna magnetem na turisty, zejména ne na ty klasické, jezdící za památkami architektonickými, krásnými a tisíckrát vyfocenými do katalogů cestovních kanceláří. Městečko v hlubokém údolí předhůří Kavkazu je ale známé právě díky své poloze mezi vysokými kopci.
Začátkem padesátých let, po příchodu úderníků do manganových dolů - jedněch z největších na světě - bylo potřeba vyřešit ubytování většího množství horníků a jejich rodin. A začala se stavět klasická sovětská sídliště. Protože ale tak nějak nebylo kde - údolí je úzké a hluboké - stavělo se na úbočích kopců a kopcích samotných. Protože pozemní doprava byla komplikovaná, vsadilo město na lanovky. A některé z nich fungují dodnes. Ve městě jsme našli dvě funkční linky. Obě začínají dole v centru města, hned vedle sebe, ale směřují na protilehlé kopce. První z nich začíná v krásné (byť zchátralé) budově, a v podobně krásné budově končí na sídlišti. Dnes funguje jednou za čtvrt hodiny, dvě kabinky se střídají, a převeze najednou osm lidí. Přepravní kapacita tak není velká, řádově desítky lidí za hodinu se mohou projet. Turisty jsme nepotkali, a místní si rádi povídají - pokud umíte trochu rusky.
Druhá funkční lanovka je mnohem punkovější: začíná na ulici podomácku svařenou konstrukcí a na podobné, podomácku svařené konstrukci končí u jakési pily nad městem. Jízda oběma z nich je podobná, kabiny jsou zřejmě původní, tj. sedmdesát let staré, výhled z nich je nevalný, okna jsou malá a zanesená letitým používáním. Za použití se neplatí, a když lanovky uvidíte naživo, možná si řeknete, že je jízda i tak dost drahá.
Při pohybu po městě ale vidíte i další, nefunkční lanovky, a Čiatura se k zašlé slávě svých lanovek hlásí a dokonce staví nové. Z nového, moderního centrálního přestupního bodu v centru povedou čtyři nové linky do různých okrajových čtvrtí.
V podobném stavu jako v Čiatuře je síť "lanovek" ve Valparaísu, mnohem větším přístavním městě nedaleko Santiaga, hlavního města Chile. Valparaíso je město na samostatný článek z jiného důvodu, je to město streetartu, ale taky město kopců. A opět, kopce jsou porostlé domy a mezi domy jsou místo ulic hlavně schody - ulice jsou pro auta často příliš příkré. Ulice tu samozřejmě mají, ale jsou úzké, křivolaké a zdlouhavé. To, co se dá autem zvládnout za deset minut, můžete za dvě nebo tři překonat po schodišti vlastními silami. A nebo lanovkou. Ty byly postaveny na přelomu 19. a 20. století - tj. v době, kdy těch aut v Chile ještě mnoho nejezdilo.
Město se táhne podél pobřeží a každých několik set metrů vede do kopců nad centrem, do jednotlivých čtvrtí, lanovka. Wikipedie jich zná šestadvacet, některé zdroje uvádějí i více. Některé byly už ale kompletně zrušené a dnes po nich není ani stopa. Nejsou to klasické lanovky jako v Čiatuře, ale pozemní, jako ji známe z Petřína. Jejich stav je ale podobný jako v Čiatuře, řada lanovek je mimo provoz a zřejmě už dlouho, koleje jsou zarostlé nebo vytrhané, okna a dveře stanic zatlučené prkny, a nic nesignalizuje, že by se měla situace lepšit. Pak jsou ale některé, a je jich zhruba deset, které stále fungují, naopak jsou udržované, modernizované, a vybírá se v nich symbolické vstupné (obvykle 100 pesos, tj. 3 koruny za jízdu jedním směrem). Kolem některých vede schodiště, takže dolů se můžete proběhnout, jiné zase vedou komplikovaným terénem, takže i cesta dolů by byla obtížná a dlouhá.
Jedna z nich, směřující na kopec Polanco, je hodně specifická. Horní stanice je na věži, a musíte k ní dojít mostem. Samotná "lanovka" je úplně normální výtah, který sjede hluboko pod zem, a dál pokračujete pěšky, tunelem. Má i prostřední stanici, v úrovni chodníku. Je to jednoduché a funkční, a celé řešení nezabírá skoro žádné místo.
Asi ani o systému lanovek v Čiatuře (přinejmenším do otevření nových čtyř linek a přestupního uzlu), ani ve Valparaísu, se nedá hovořit jako o "lanovkovém metru", jak napovídá název článku. To pravé lanovkové metro je jinde, v největším - nikoliv hlavním - městě Bolívie, v La Pazu. La Paz, a to se málo ví, je jenom "Frýdkem" dvouměstí La Paz - El Alto. El Alto, místní "Místek", má stejně jako La Paz v údolí (cca 3300-3800 m n. m.) přibližně milion obyvatel, ale na rozdíl od krkolomného La Pazu ve svazích příkrých kopců se rozprostírá kolem letiště na úplné rovině v nadmořské výšce 4100 m n. m. Pokud přiletíte právě na toto letiště z nížiny, nebo z Evropy, pravděpodobně máte zaděláno na minimálně lehké symptomy vysokohorské nemoci - bolest hlavy, poruchy spánku, nechuť k jídlu.
My jsme se ubytovali v La Pazu, v části Obrajes, která je jednou z těch nejnižších. A rozdíl mezi 4100 a 3300 metrů je znát. Jak ale může být v jednom (dvou)městě rozdíl výšky nejvyšší budovy na světě? Může. A donedávna to byla obrovská výzva pro místní, doprava z místa na místo trvala dlouhé hodiny. Ulice jsou úzké, ani ty hlavní nejsou příliš široké a ty ostatní nepojmou ani autobus. Teprve v posledních letech se začínají pomalu klubat první autobusové linky. Hlavní dopravu obsluhují tzv. micros a mini buses. Obojí jsou v podstatě dodávky, rozdíl je z hlediska turisty minimální. Komfort není žádný, místa je málo a lidí moc.
Někdo však přišel s geniálním nápadem vybudovat ve městě síť lanovek. Ne takovou, jako mají v Čiatuře nebo Valparaísu, ale pořádnou, kapacitní, s mnoha linkami, několika zastávkami na každé lince a mnoha kabinkami na jednom úseku (v Čiatuře nebo Valparaísu jezdí vždy jen dvě kabiny proti sobě). Prostě někdo viděl fotky z Alp a řekl si: u nás máme stejně vysoké kopce přímo ve městě, tak prostě nakoupíme švýcarské sloupy, švýcarské lano, švýcarské stanice a švýcarské kabiny, přejmenujeme skipasy na lítačky... hotovo, vymalováno.
Protože je Bolívie demokracií v lehce běloruském stylu a Evo Morales za pár dní vyhraje volby, a bude tak sloužit čtvrté prezidentské období ze dvou, nebyl jistě problém s vyvlastněním pozemků, posudky vlivu na životní prostředí a podobnými demokratickými praktikami, které u nás v Evropě brzdí výstavbu prakticky všeho. Celá síť tak vznikla během pěti let.
K dnešnímu dni má systém "Mi Teleférico" deset linek, z čehož jedna se prodlužuje, a jedenáctá se staví. Po dokončení bude devět přestupních stanic, u většiny z nich je vybudováno nové autobusové nádraží, které pomalu začíná plnit svou roli dopravního uzlu pro okolí stanice. Dvě linky zabíhají nahoru do El Alta, další z linek pak tvoří páteř dopravy právě tam. V roce 2016 vznikla publikace "Mi Teleférico - vize budoucnosti". Dnešní stav už dávno překonal tuto vizi - i trasy, které byly v brožuře jako plánované jsou hotové, a hotové jsou i trasy, které brožura vůbec nezmiňuje.
Celková délka tras systému už překročila 30 kilometrů a při ceně stejné jako za mikrobusy (cca 10 Kč za jízdu) je služba i cenově stejně dostupná. Nevýhodou je, že připlatíte za každý přestup (cca 7 Kč). Rychlost, s jakou se kabiny po městě pohybují, ocenil třeba náš domácí: mezi svým bytem a bytem k pronájmu mu cesta před otevřením sítě trvala přes hodinu. Dnes dvacet minut.
Pro nás jako turisty je ale moderní síť lanovek především atrakcí, jakou jsme dosud nikde jinde nezažili - vidíme město z naprosto odlišné perspektivy než jakékoliv jiné doposud. Lanovkami se za pár desetikorun můžeme vozit dlouhé hodiny, a vidět během jednoho dne tolik zajímavých míst - a vystoupit tam a prohlédnout si je zblízka - kolik bychom jinde nemohli. Z metra, ani z nadzemního vlaku nebo autobusu většinou nevidíte tolik, jako z lanovky.
Po návštěvě La Pazu mi už idea lanovky spojující Dejvice a Bohnické sídliště (na kterém bydlím) nepřijde vůbec přitažená za vlasy, byť ještě nedávno jsem to považoval za hroznou blbost. Přesunout lanovky z hor do měst je ale možné, je to úsporné na místo, je to levné, tiché, a překvapivě efektivní - ve stanici jsou vždy dvě až tři kabiny současně, a nástup a výstup je plynulý. Ať jsme jeli ráno nebo večer, v pracovní den nebo o víkendu, nikdy se nám nestalo, že bychom museli čekat. Na rozdíl od hor je ale kabina ve městě využitá oběma směry, takže - paradoxně - se do města hodí více, než na sjezdovky. Asi by byla blbost táhnout lanovku přes Staré Město nad hlavou Husa a Týnským Chrámem. Ale na okraji? Přes řeku? Na skálu?
Takže - proč ne, zejména v místech, kde je složitý terén a překlenutí 2 km (mezi Nádražím Podbaba a Poliklinikou Mazurská) dnes trvá tři čtvrtě hodiny. Třeba jednou na tomhle pokusném projektu zjistíme, že by lanovka mohla propojit i Prosek a Vysočany, Braník a Barrandov nebo Karlín a Žižkov se zastávkou na Vítkově. Protože terén je komplikovaný, pozemní doprava složitá... a nic z toho lanovkám nevadí.
Další články autora |
Májová, Cheb
3 900 000 Kč