Kam zmizel ukrajinský šašlik?
Ať mu budeme říkat šašlik, ??????, kebab nebo třeba ražniči, asi víme, o co se jedná. Marinované maso, obvykle na špejli nebo jehle, s chlebem, bramborem, cibulkou, jak kdo chce. Pokrm populární od Balkánu přes východní Evropu a prakticky ve všech zemích zesnulého sovětského impéria, obvykle z jehněčího, hovězího nebo vepřového masa, dle lokálního vkusu zákazníků a dostupnosti pobíhajícího dobytka.
No a právě na šašlik (a tedy nejen na ten) jsme vyrazili na Ukrajinu. Po nočním přejezdu autobusem do Michalovců, krátkém čekání na místním autobusovém nádraží (nikdy, ale fakt nikdy si tam v pět ráno nedávejte na probuzení Šariš), a přejezdu místní linkou přes hranice do Užhorodu, půjčujeme v místním hotelu Praha auto s cílem podívat se po českých stopách v Zakarpatské oblasti, dříve coby Podkarpatské Rusi součásti meziválečného Československa. Před tím, než jsme dorazili k Siněvírskému jezeru a do Koločavy, populárních cílů českých turistů, zastavili jsme se na oběd v moderní rozlehlé roubence, restauraci pro minimálně sto jedlíků.
Znuděná servírka, mající na starosti prozatím pouze jednoho hosta, který pil v rohu pivo a koukal na fotbal, nám nepříliš ochotně donesla jídelníčky. Psáno ozdobnou azbukou rádoby psacím písmem, bylo poněkud obtížné se zorientovat, ale dohodli jsme se, že si dáme všichni to samé, ať tady nesedíme dlouho. Dáme si šašlik, nějaké ty opečené brambory s místní variací tatarky, a něco na spláchnutí.
Přichází servírka, zkušeně, je tady prázdno, takže bez notýsku, přece si to všechno zapamatuje. "Co si dáte?", ptá se, a my směsicí češtiny, polštiny a zabajkalského dialektu odpovídáme, že šašlik, už nevím, jestli vepřový nebo hovězí, ale pro zbytek příběhu to není podstatné. "Fajn, co k tomu?" "Opečené brambory." "Fajn. Něco k pití?" Někdo colu, někdo pivo. Odchází.
Za deset minut nese pití. Za další čtvrthodinu nese každému misku brambor. Vynikající, perfektní, nejlepší. Luxusní brambory, k tomu nějaký ten sosík. Nedá nám to a uždibujeme. Pomalu, středně rychle, rychleji, dokud jsou teplé. Najednou koukáme a brambory jsou pryč, navíc máme pomalu dopito. Kývám na servírku, a ta přichází. S účtem. Koukáme zmateně jeden na druhého, zmateně na servírku, servírka zmateně na nás. "A co šašlik?", ptáme se.
"Šašlik?", odpovídá servírka poněkud překvapeně, ale jinak smrtelně vážně a s ledovým klidem. Platíme účet a odcházíme. Raději nechceme vědět, co bychom dostali, kdyby byla restaurace plná. Brambory byly výborné, a průpovídkami "Dostaneš k obědu šašlik" nebo "Nacpal jsem se jako šašliku ve Volovci" se škádlíme ještě po letech.
Při jiné cestě, v Kyjevě, v oblíbeném komplexu letních sportů na Benátském ostrově, kterému nikdo neřekne jinak než Hydropark, jsme po odpoledni na pláži chtěli před odjezdem na letiště stihnout brzkou večeři. Zřejmě příliš brzkou. Měli jsme hodinku, a tak jsme zasedli do restaurace "Šašličnyj dvor" - tušili jsme, že pokud tady dělají hlavně šašlik, tak to nebude na dlouho. Objednáváme pivo, šašlik, pečené brambory, a vysvětlujeme, že spěcháme, protože v tolik a tolik musíme odejít a jedeme na letiště. Popíjíme pivo, bavíme se, čas ubíhá, a když po půlhodině od objednání přichází servírka odněkud z města s taškou brambor, začínáme tušit zradu. Servírce opět vysvětlujeme, že za půl hodiny musíme odejít a jet na letiště, a pak dávám u stolu k dobru historku z Volovce.
Když už to vypadá, že zaplatíme pivo a s pocitem plného voloveckého žaludku se vypotácíme k metru, přichází maso. To dáme. Baštíme. Je to dobré, ale čas nás tlačí a tak rovnou říkáme, že brambory mají zabalit, dáme si je cestou. Tak se i stalo, platíme, a s alobalovou hroudou míříme k metru. Pár zastávek, přestup na autobus, a jsme na terminálu. Relativně včas, takže při čekání na odlet můžeme pokračovat v hostině. Brambory voní na celý terminál a jsou opravdu luxusní, a naštěstí stále teplé. Škoda jen, že nezbyl i nějaký ten šašlik.
Aleš Gill
Autem po Íránu - 1. díl - Měna postavená na hlavu
Už dříve jsem psal článek o divných měnách, Írán je ale ještě o kus dále. Podíváme se na zvlášní místní měnu, u které jsme často ani po deseti dnech používání nevěděli, která bije a kolik máme platit.
Aleš Gill
5 km egyptského pobřeží - Česká ulice
Kdo jste někdy byli u Rudého moře v Egyptě víte, že je jiné. Jiné než Itálie, Chorvatsko, Řecko nebo Turecko. Kolem pobřeží tam vede jen jedna silnice, a není tam žádné vnitrozemí. A jeden krátký úsek je Mekkou čechů.
Aleš Gill
Nejlepší nejhorší země - Írán
Parafrázuji citát anonymního autora: Každá země na světě se v médiích a navenek snaží vypadat lépe, než jaká je. Írán je asi jediná země, která se v médiích tváří strašně, ale v reálu je úplně super.
Aleš Gill
Faeřané - národ tunelářů
Nerozumějte tomu prosím nijak špatně. Slovo tunelář zde označuje osobu, která staví tunely. A tunelů je tady v porovnání s počtem obyvatel opravdu požehnaně. Cíl místní vlády je totiž propojit všechny hlavní ostrovy silnicemi.
Aleš Gill
Neznámá místa 14: Místo posledního odpočinku Jamese Bonda
Je to tady. Bez varování. Kdo jste neviděli posledního Jamese Bonda, máte smolíka. Dostane se vám kruté pravdy: James Bond v "posledním" filmu, Není čas zemřít, zemřel. Nakazil se nějakýma potvůrkama a nechal se zastřelit raketou.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Poslanci omezí prodej půdy cizincům, změní zákon po havárii na Bečvě
Sněmovna má v pátek na programu vyšší ochranu nejlepší zemědělské půdy, novelu vodního zákona...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Chcete, aby vaše děti měli v dospělosti bohatství? Přečtěte si, jak na to!
Správné finanční návyky a dovednosti vznikají právě v dětství. Mnoho dětí je přijímá přirozeně od svých rodičů, kteří jsou pro děti velkým vzorem....
- Počet článků 245
- Celková karma 19,46
- Průměrná čtenost 1413x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.