Autem po Íránu - 1. díl - Měna postavená na hlavu

Už dříve jsem psal článek o divných měnách, Írán je ale ještě o kus dále. Podíváme se na zvlášní místní měnu, u které jsme často ani po deseti dnech používání nevěděli, která bije a kolik máme platit.

Odkud začít. Íránská měna je složité téma. Nebudeme se zabývat historií, zajímá nás měna a platidla, která fungují dnes, maximálně před pár lety.

Měnou podle všech oficiálních zdrojů je 1 riál. Ten se dělí na 100 dinárů. Když si zadáte do Googlu kurz, vypadne vám něco takového:

Taková informace je vám celkem k ničemu, je totiž úplně špatně. Reálně to funguje poněkud jinak.

Měnou v Íránu je totiž Toman (někdy se to přepisuje jako Tuman, perština nerozlišuje O/U, já se budu držet O). Jeden toman se dělí na deset riálů. Ale to je informace kterou nepotřebujete.

Tedy tak, potřebujete ji k tomu, abyste se vyznali v bankovkách. Bankovka s nápisem "1000" je 1000 riálů. Tedy pro místní 100 tomanů. Místní poslední nulu prostě nevidí, nějak si ji v hlavě odfiltrovali, a když jim ukážete bankovku s nápisem "1000", řeknou "Sto". Takhle to tam funguje.

Taková bankovka o hodně 1000 riálů teoreticky existuje, v praxi je nejnižší bankovka s nápisem 5000. Tj. pět set tomanů.

Máte z toho už teď zamotanou hlavu? Nedivím se vám, my se v tom plácali asi týden.

Jaký je tedy kurz, kolik to je těch tisíc nebo pět tisíc riálů, tedy vlastně sto nebo pět set tomanů?

Podle kurzu výše byste za stokorunu měli dostat asi 180 tisíc riálů. Tedy 18 tisíc tomanů. Což je nesmysl. Reálně, v době naší cesty, jsme za 100 Kč dostali asi dva milióny riálů, tj. 200 tisíc tomanů. Místní tomu říkali "two hundred". Když vám místní řekne, že něco stojí dvě stě, musíte zaplatit dva milióny. On je totiž toman a toman. Pro lepší názornost, toman a TOMAN.

toman = 10 riálů

Protože za 1 toman si nekoupíte ani papírek od žvýkačky obvykle je...

TOMAN = 10 000 riálů

Je to podobné, jako když si kamarád koupí ojetého Superba za 400, a nebo máte hypotéku na čtyři a půl. Řády si automaticky odvodíte. Tohle musíte dělat i v Íránu.

Země se totiž připravuje na měnovou reformu, kdy v podstatě škrtne 4 nuly, a z 1 000 000 riálů se stane 100 TOMANů (můžeme tomu třeba říkat "Nový Toman", my jsme tomu obvykle říkali supertoman).

Novější bankovky jsou na tuto reformu připravené. Je na nich číslovka 100 (v TOMANech), i číslovka 1 000 000 (v riálech). U číslovky milión jsou obvykle poslední čtyři nuly slabší barvou, aby vynikla nová hodnota v TOMANech.

Už je vám to jasné? Ne? Jeďte do Íránu. Je to fajn.

Pojďme tedy k samotným platidlům. Íránská měna má jednu výhodu. Mince ztratily hodnotu a už se nepoužívají. Nejmenší bankovka, kterou jsme viděli, je v hodnotě 5000 riálů (půl TOMANu). V přepočtu přesně 1 eurocent. Přes deset, dvacet a padesát tisíc, které dělají jenom chaos v peněžence, se dostáváme k asi nejpoužívanější bankovce: sto tisíc riálů (deset TOMANů).

Bankovka "sto tisíc riálů" (pět korun) je základ místní ekonomiky. Platí se s ní šikovně všechno, a větší bankovky se snažíte pořád rozměňovat kde to jde, abyste měli hodně stotisícovek. Větší bankovky... tohle jsem fakt napsal? Tak jinak.

Větší bankovky než 100 000 riálů neexistují. Pětikorunová bankovka je nejvyšší bankovkou v Íránu. A protože to přestávalo stačit a nikdo s sebou nechtěl tahat igelitky bankovek, íránské banky vynalezly šeky. Banky začaly vydávat šeky v hodnotě půl miliónu, miliónu, dvou miliónů a pěti miliónů riálů. Každá banka jiné. Trh zaplavily různé druhy šeků, různých barev... neudržitelná situace. Po nějaké době centrální banka řekla dost, a bankovní šeky nahradily šeky státní. Ty dnes kolují po íránu, v hodnotách půl miliónu, milión a dva milióny.

V praxi se chovají jako bankovky. Mají ovšem drobná specifika. Třeba na nich není Chomejní, který je jinak na všech íránských bankovkách. Jenže protože šek není bankovka, nemusí na ní Chomejní být. Což je fajn.

Dvoumiliónovky pomineme, jsou velmi zřídkavé, za 17 dní se nám do ruky dostaly tři. Všechny stejné, zelené. Miliónovky a půlmiliónovky, to je jiná. 

Napočítali jsme celkem čtyři vzory půlmiliónovek a čtyři vzory miliónovek.

Půlmiliónovky jsou celkem fajn. Jsou buď červené nebo takové fialovo-hněné, a všechny mají podobný motiv. Jedna verze je ale taková domodra.

Miliónovky jsou na tom možná ještě hůř. Jsou obvykle modré, ale existuje i červenohnědá verze, která se plete s půlmiliónovkama.

Navíc ne všechny bankovky jsou stejné velikosti. Můžete najít půlmiliónovku, která je větší, než jiná miliónovka. A to všechno se ještě plete s "drobnýma", protože i padesátitisícovky a dvacetitisícovky mají podobné barevné kombinace a odstíny, jako červeno-hnědé půlmiliónovky a miliónovky. Zatímco zelené stotisícovky se nám několikrát podařilo zaměnit za desetitisícovku v lehce jiném odstínu zelené. Prostě je tam těch nul moc.

Starší verze šeků (a stotisícovek) navíc mají pouze riálovou hodnotu, kdežto novější mají i TOMANovou hodnotu, tj. 10, 50 nebo 100. 

Existuje tak minimálně 14 různých bankovek v 8 nominálních hodnotách. Jenže... "existuje" je silné slovo. V Íránu se nedá platit kartou. Tím samozřejmě myslím, že tam nefungují naše karty (Mastercard a Visa). To ale neznamená, že se tam kartami neplatí. Platí, jen kartami místních bank. A tu my nemáme. Ne že by nešla zařídit, ale prostě jsme si ji nezařídili. Nečekali jsme, že platit hotově může být problém. A on je.

Problém je na dvou frontách. První problém je nedostatek hotovosti. Prostě ji nemají. Platíte za dvě coly půl milionu riálů, týpek otevře kasu a má tam deset tisíc. Dost málo, aby vám vydal dvě stě. Tak vám dá další colu. Zaokrouhluje se pořád a všude. Platíte 350 000 ale borec má jenom 100 000 na vrácení z půlmiliónu. Nebo naopak, platíte 530 000 a než aby musel pokladní shánět drobné, odmávne vás za půl milionu, protože to stačí.

Druhý problém je, že jsme několikrát narazili na místa, kde hotovost nebrali vůbec. Hotově se nedalo platit na třech místech, v hotelu na severozápadě ve městě Takab, za výstavku kaligrafie ve městě Kazvín, a za metro v Mašhadu nedaleko hranic s Afgánistánem. Vždycky se to muselo nějak udělat... obvykle pokladní nebo někdo kolemjdoucí zaplatil kartou za nás, a vzal si hotovost. Ale větříme, že bude hůř. Měnová reforma, kterou jsem už nakousl, pořád nepřichází, a hotovosti mezi lidmi ubývá. Nedivil bych se, kdyby Írán směřoval k bezhotovostní ekonomice.

Vede mě k tomu ještě jedno pozorování. V roce 2014 byla situace v Íránu podobná. Vysoká inflace, vysoké nominály. Ale rozdíl byl v tom, že všude byly hromady hotovosti. Hotely měly milióny v pokladně, na trzích byly směnárny, cestovky měnily peníze, kdokoliv měl cashový byznys, snažil se hotovost proměňovat na eura a dolary od turistů. Tohle skončilo. Hotovost prostě není.

Na letiši dostanete cca o 10% horší kurz než jinde. Nějaké drobné si vyměníte, ale ne moc. V Yazdu jsme hotovost v místní měně sháněli asi hodinu. Jediná směnárna, do které nás všichni posílali, byla zavřená. V Isfahánu se nám sice nabízeli veksláci, ale jenom jednou (kdyby vás zajímalo kde, bylo to na severovýchodním rohu parku, ve kterém je palác Chehel Sotun). Směnárnu jsme tam neviděli ani jednu. V Šírázu jsme směnárnu našli, ale nestihli jsme k ní dojít - vyměnili jsme u veksláků. A ani veksláci neměli peněz na zbyt. Padesát miliónů měli po kapsách, dalších 250 miliónů během pěti minut někde sehnali. Čtvrt hodiny jsme na chodníku přepočítávali hromadu peněz v miliónovkách a půlmiliónovkách. Samozřejmě se nám snažili balíčky o 96-7 bankovkách prodat jako sto bankovek. Nedali jsme se. Jedinou otevřenou a funkční směnárnu jsme viděli v Mašhadu. Tam to nejvíc dává smysl, jezdí tam hodně náboženských turistů z různých zemí.

Občas se najde někdo "tourist friendly" a řekne vám cenu v riálech, nebo se zeptá, jestli chcete vědět cenu v riálech, nebo tomanech. Tím v tom celém chaosu vytváří ještě větší. Nejlepší je, když je někde nápis v perštině, že turisti (kteří ale ovšem persky obvykle neumí), platí třeba ???,???. Pak musíte umět (alespoň číst) persky, nebo odhadnout, jestli je částka v riálech, nebo tomanech.

Takhle je to v Íránu s měnou. V příštím článku si řekneme, co si za všechny ty milióny můžete koupit, přecijenom za 17 dní jsme vyzkoušeli spoustu atrakcí, spali v hodně hotelích, jedli v hodně restauracích a projeli hodně benzínu.

PS: Měl jsem z toho všeho tak zamotanou hlavu, že jsem "stotisícovce" říkal "stovka" a "miliónovce" "tísícovka". Mátl jsem s tím všechny kolem. Občas i sebe.

PS2: Kdybyste chtěli zjistit aktuální kurz riálu, existuje přinejmenším jedna zaručená cesta: server Bonbast:

PS3: V jednom hotelu po nás chtěla paní, anglicky, "Two hundered". Kolik (a čeho) pokoj stál? Pište do komentářů. První správná odpověď s vysvětlením, jak k tomu paní došla, nebo nejvtipnější odpověď, bude odměna mou knihou o potápění. Pokud do konce týdne, ve kterém článek vyšel, nikdo nenapíše správnou odpověď, napíši ji do komentářů já.

PS4: Ze soutěže jsou vyloučeni všichni, kdo u toho byli, a nebo komu jsem tu historku už vyprávěl já nebo někdo ze spolucestujících.