Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
R32a21d65k37a 93P66o95k29o77r72n30á
Náhodou tam v ponděli odjeli moji příbuzní tak jsem zvědavá na zážitky. O potápění v této ještě ne tak známé lokalitě jen slyšeli samou chválu.
L27u21b42o54m28í46r 77S60t54e59j51s87k34a18l
Zajímavé čtení, trochu svérázněji pojaté, ale tomu jsem u autora přivykl. Navážu tam, kde skončil. Aurora Bay, nebo také Oriental Bay, ta zátoka je skvělá a mám odtud jako šnorchlař (potápění se věnují mladší generace rodiny) jedny z nejlepších záběrů z pobřežního korálu. Hotel OK, jen jedna nevýhoda: dva pokoje mají společnou velkou předsíň, méně ideální pro dvě cizí rodiny (dvojice). cesta přes silnici žádný problém, v Šarmu jsme to měli v rámci hotelového komplexu k pláži a na korál dál.--- A když jedeme po silnici z Aurory víc dolů, projedeme samotným městem Marsa Alam a pokračujeme do dalších "pouštních" hotelů (hotelový komplex a písek) - Dream Lagoon nebo Fanzazie, mezi nimi Gemma a dál na jih Gorgonia (tam prý ale špatně vaří, říkali naši mladí). V Dream Lagoonu a Fantazii spokojenost, velké laguny sevřené koráli, výhodny i nevýhody - utlumený vítr, občas "zapískováno", ale dá se i za korál. Že jsou v MA hotely něco jako pobřežní oázy v poušti, bez další civilizace, považuji za nedílnou součást tamní reality, jakou je třeba rovina v Maďarsku nebo horstvo na západě Rakouska.--Za článek děkuji.
A19l29e78š 10G55i74l32l
Dál než za Auroru jsem nikdy nedošel. Ale vím že minimálně do zátoky jsem tam vrátím, protože je fajn a ty dva ponory které jsem tam absolvoval byly fakt málo.
- Počet článků 252
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1444x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.
