Cesta do zahraničí je hra. Některé země, třeba Slovensko, jsou první úroveň. Level 1. Pak jsou země, kam je složité se dostat, nemůže jen tak přijet a víza vydávají jenom nerady. Nejvyšší úroveň. Level 10. A pak všechno mezi tím.
Zahrajeme si hru na Indiana Jonese. Protřelého archeologa a cestovatele. Nikdy nevidíme, jak někam jede, prostě se tam objeví a něco tam řeší. Ale obvykle je za tím spousta papírování a byrokracie. Projdeme si deset úrovní zákulisí této hry, od té nejjednodušší až po tu nejsložitější. Budu řešit jenom lidi, trošku složitější je situace pro auta a protože vlastní auto nevlastním a nikdy jsem nevlastnil (byť jsem hranice různých úrovní mnohokrát přejížděl půjčeným), necítím se být dostatečně kvalifikován to soudit.
Level 1
Schengen. Žádné hranice, žádné dokumenty, žádné zastavování. Prostě máte občanku v kapse a to nejhorší, co se vám na hranicích stane je, že musíte zpomalit a cedule kolem cest na vás začnou mluvit cizím jazykem. Jistě, realita není tak růžová a policie často místa po budovách hraničních přechodů využívá k měření rychlosti, kontrolám hledaných osob a nebo se prostě rozhodne namátkově zastavovat auta a kontrolovat lidi. Ale to může i kdekoliv jinde, hraniční přechod je prostě jen vhodné místo.
Level 2
Zbytek EU, třeba Rumunsko nebo Chorvatsko. Hranice tam je, tak aby se neřeklo, kontrolují nám tam občanky, pořád ale můžete přijet a odjet kdy chcete a jak chcete, jen už musíte využít oficiální hraniční přechody, kdežto po Schengenu to můžete střihnout třeba přes les při houbaření.
Level 3
Za hranice EU. Chtělo by to pas. Ne vždy je nutný, některé země na Balkáně jednostranně uznávají evropské občanky nebo minimálně tu českou. Předpokládám, že podobný scénář bude ještě nějakou dobu fungovat i ve Velké Británii. Občas je lehkou komplikací návrat zpět do EU, notoricky známé jsou tím třeba Ukrajina a Bělorusko (byť na celnici zdržují zejména Poláci a Slováci). Celá Jižní Amerika je taky Level 3. Oproti úrovni 2 si musíte hlídat povolenou dobu pobytu.
Level 4
Víza na hraničním přechodu, tzv. "Visa on arrival". Přijet ještě sice můžete kdykoliv bez ohlášení, na letišti nebo hraničním přechodě si ale musíte vyřídit vízum. To samo může mít několik úrovní, buď je vízum pouhá formalita, razítko do pasu, obvykle nálepka, nebo po vás třeba mohou chtít fotku (či vás na místě vyfotit), seberou vám otisky prstů, musíte vyplnit nějaký ten formulář. Vízum může být zdarma, nebo budete muset zaplatit nějaký poplatek, obyčejně do 50€. Někde od Levelu 4 výše budete nejspíš muset na hraničním přechodu nebo letišti vyplnit jeden či dva formuláře (obvykle osobní dotazník a celní deklaraci), přijít na to, jak tahle hra funguje, obíhat více okének a vystát několik front. Pokud jedete autobusem a jste v něm jediní, koho se to týká, řidič bude asi lehce nervózní, že způsobíte zdržení, a vy budete mít strach, že vám ujede.
Level 5
Víza přes internet, případně víza na hraničním přechodu s registrací. Můžete přijet, víza vyřídíte na hraničním přechodu, ale musíte se předem registrovat na webu, nebo se registrujte na webu, vyplníte formulář, připojíte svou fotku, sken pasu, někdy i další dokumenty, a dostanete vízum emailem, což může trvat vteřinu nebo deset dní, podle státu. V tomto případě obvykle platíte už na internetu kartou a k okénku pohraničníka přijdete s vytištěným potvrzením o registraci nebo vytištěným vízem. Podobná praxe začíná být poměrně populární a do Levelu 5 spadá stále více zemí, nebo s ním alespoň experimentuje. Obvykle se jedná o "pád" z Levelu 6 nebo 7, někdy ale taky o "upgrade" z úrovní nižších. Což je škoda.
Mezihra
No tak dobře, žádná mezihra se nekoná. Jenom jsem chtěl podotknout, že až po Level 5 je to vše relativně snadné. Nemusíte do ulic, maximálně teda vyřídit si příležitostně pas, nechat se vyfotit. Žádost vyplníte po internetu a zaplatíte kartou. Propast mezi Levelem 5 a 6 je obrovská. Musíte někam vyrazit, často vícekrát, tisknout, stát ve frontách a nosit peníze do bank. Od úrovně 6 je pak někdy vhodné použít agenturu, které zaplatíte a ona vám vízum zařídí, pořád to může vyjít levněji, než se trmácet v šesti lidech dvakrát do Vídně. Následující případy ale počítají s tím, že si vše vyběháte sami.
Level 6
Vízum na ambasádě nebo ve vízovém centru. Nedá se svítit, pořád nejsou všechny země osvícené a digitalizované, občas prostě musíte vytisknout formulář, vyplnit ho ručně, a zaslat poštou nebo kurýrem nebo odnést na ambasádu. Někdy je možné ho zaslat, ale obvykle si musíte jít vystát frontu. Na ambasádě si váš pas a žádost pár dní poleží a pak si ji musíte, ve vymezených dnech a hodinách, vyzvednout. Celá tahle sranda není nikdy zadarmo (obvyklá sazba je 50-100€), ambasádám se obvykle nedá platit přímo a musíte tak ještě mezi odevzdáním pasu a jeho vyzvednutím složit určitou hotovost na účet v bance ambasády. Obvykle v ČSOB (netuším proč). Jeden člověk může přinést žádostí víc, tj. např. pro celou rodinu nebo známé (byť může být potřebná plná moc).
Level 7
Vízum na ambasádě osobně. Bohužel i takové případy jsou, byť momentálně mě nenapadá žádná země, která by pro nás do tohoto režimu spadala, kromě USA, které je sice za běžných okolností na úrovni 5, nicméně pokud z nějakého důvodu potřebujete standardní desetileté vízum, musíte na ambasádu osobně na pohovor. Každý sám za sebe. Tohle je téměř největší problém, pokud organizujete výpravu šesti lidí, a každý je z jiného kouta země, a všichni se osobně musí dostavit na pohovor.
Level 8
Vízum na ambasádě v zahraničí. Pokud cestujete do země, která po Evropě moc ambasád nemá, hrozí vám před cestou výlet do Paříže nebo Londýna, v lepším případě Berlína či Vídně. Zatím jsem (musím zaklepat) nikdy cestu na ambasádu do zahraničí absolvovat nemusel. Jednou jeli do Vídně rodiče, jednou pas do Berlína poštou, víza pro Rally Budapešť-Bamako zajišťovali organizátoři. Vízum do Mali mám s razítkem honorárního konzulátu Mali v Mexico City. Platí všechno, jako pro Level 6 (nebo 7), ale ambasáda logicky nekomunikuje česky (a v případě exotických zemí třeba nekomunikuje vůbec).
Level 9
Vízum pouze jako součást balíčku. Abyste do některých zemí mohli přijet, musíte mít vízum. Abyste dostali vízum, musíte si zaplatit služby místní cestovní kanceláře, průvodce, hotely, dopravu, všechno dopředu a se solidní marží. Vyřízení na hranicích nehrozí, ambasáda vás pošle pryč, byť je třeba v Praze a můžete tam dojít přímo. Jsou prostě země, které vás pustí dovnitř jen za určitých podmínek. Obvykle se musíte podřídit tomu, že vás budou vodit za ručičku od přistání do opuštění země. Zatím jsem se tomu podvolil jenom dvakrát, v obou případech se jednalo o mou oblíbenou Severní Koreu. Podobná situace je ale třeba s Turkmenistánem nebo Bhútánem. To, jestli ambasáda je nebo není v ČR pro Level 9 nerozhoduje, všechno řeší agentura, peníze posíláte obvykle jako zahraniční platbu někam do Švýcarska nebo na Panenské Ostrovy, a nemáte žádný doklad o platbě. Musíte věřit.
Level 10
Turistická víza neexistují. Nemůžete přijet, přiletět (nepustí vás do letadla), nemůžete si požádat na ambasádě, neexistují zájezdy. Prostě stopka. Typický je třeba Irák, některé africké země turistická víza nedávají (pak nastupují agentury, které vám jsou za tučný obnos schopny zařídit víza obchodní). Do nedávna byla Level 10 i Saúdská Arábie. Pak ale spadla na Level 5, a byť je vízový poplatek stále vysoký, cesta možná je.
Hybridní země
Některé země jsou dlouhodobě hybridní, mají více možností vydání víz. Kromě zmíněných USA třeba populární Egypt. Ten nabízí víza na ambasádě (Level 6), nově přes internet (Level 5), za poplatek na hraničním přechodu při příjezdu (Level 4) a dokonce vás na své území, byť jen na Sinaj, pustí zdarma z Izraele (takže v podstatě Level 3).
Zajímavá je situace v Číně. Ta poslední dobou hodně zostřila pravidla, žádost o víza je nejsložitější verze Levelu 6, jakou jsem viděl, potřebujete spoustu potvrzení, vyžadujou neskutečné množství informací, ceny se zvedly a prostě... je to naschvál. Na druhou stranu ale na letištích můžete získat šestidenní tranzitní vízum jen tak, zdarma. Level 4.
V poslední době se začalo pomalu otevírat i Rusko. Z Levelu 6 se Kaliningradská a Leningradská oblast dostaly do Levelu 5. Na první pohled malý krok pro člověka, ale jak jsem psal, mezi "pětkou" a "šestkou" je velká propast. Navíc když zvážíme, že nová "eVisa" jsou zdarma. Alespoň zatím. Mělo by se jednat o zkušební provoz a brzy snad do Levelu 5 spadne celé Rusko.
Postsovětské země Střední Asie se donedávna pohybovaly od "šestky" do "devítky". Víza ano, ale přes agenturu, navíc bylo potřeba pozvání, relikt reality postsovětského prostoru. Co na tom, že ono "pozvání" byl fiktivní dopis třeba od místního olympijského výboru (zdravím Uzbekistán), ve kterém se přesně uvádělo, ve kterých městech a hotelech budeme spát. Škoda že jsme nikdy žádný z nich v reálu neviděli. Ani zvenku.
Boss
Úroveň nad všemi úrovněmi, vlastní vesmír, formule mezi trabanty: Izrael. Izrael je ta nejnenormálnější hranice, jakou si lze představit. Teoreticky se jedná o Level 3 a pokud vyhovujete kritériím, pak to i Level 3 je. Okýnko, dvě otázky, Vítejte v Izraeli, razítko do pasu (teda spíš na zvlášť papír). Pokud nevyhovujete... tak si nás nepřejte. Na pas vám nalepí kód, podle kterého všichni ostatní na letišti ví, jak (moc detailně) se k vám mají chovat. Izraelci nemají problém s tím, že vám uletí letadlo nebo ujede autobus. Izraelci nemají problém svléknout vás do spodního prádla. Izraelci nemají problém rozdělit lidi ve skupině. Izraelci nemají problém vás hodinu vyslýchat jazykem, kterému sotva rozumíte. Izraelci nemají sebemenší problém rozebrat vám zavazadlo na atomy a ptát se na věci, které si nemůžete pamatovat. Podle pasu jste byl v Dubaji. Proč? Co jste tam dělal? Koho tam znáte? Kdy jste tam přesně byl? Kde jste spal? Izraelci nemají problém ptát se na naprosto obskurní otázky, typu: Jakými jazyky hovoří váš otec?
Zajímavé je, že tohle všechno řeší zejména při odletu ze země. Pokud přilétáte nebo přijíždíte po zemi, tak je vlastně nezajímáte (ale taky jak kdy). Pokud ale máte odletět (nikoliv jejich národním dopravcem El Al - tam je to ještě horší) třeba Ryanairem, buďte na letišti alespoň tři nebo i více hodin před odletem. V nejlepším případě časovou rezervu nebudete potřebovat. Pokud odcházíte z Izraele po zemi, tak je to v podstatě nezajímá. Pozemní odchod má ale i tak "istá kulturná špecifiká" - musíte zaplatit daň za opuštění země po zemi, "Exit fee", odchodné, odstupné nebo jak se to jmenuje. Cca 700 Kč. Jen tak, za nic. Za to, že jdete pryč.
Pro mě osobně je na tom všem nejhorší, že to dělají v bílých rukavičkách, s ledovým klidem, a slušně. Tlustý celník na Uzbecko-Afghánské hranici řešil v podstatě totéž. Rusky, z pozice síly, zvýšeným hlasem, jak by mluvil ke psům. Zážitek. Berete to, jste v nějakém buranově daleko od (jakéhokoliv) hlavního města na přechodu, přes který jezdí jen kamióny, a borec má maskáče, kanady, a kalašnikov. Izrael je nám ale politickou reprezentací prezentován jako největší spojenec, garant židovsko-křesťanských hodnot a bratr pomalu bližší než Slovensko. Já to tak růžově nevidím.
