Nerozumějte tomu prosím nijak špatně. Slovo tunelář zde označuje osobu, která staví tunely. A tunelů je tady v porovnání s počtem obyvatel opravdu požehnaně. Cíl místní vlády je totiž propojit všechny hlavní ostrovy silnicemi.
Faerské ostrovy jsou trochu jiné souostroví, než jaká známe z Jižní Evropy. Zatímco řecké ostrovy od sebe dělí obvykle 10 kilometrů a Baleárské ostrovy, Kanárské ostrovy a nebo Azory i desítky kilometrů, Faerské ostrovy oddělují často jen úzké kanály. V podstatě, až na výjimky, připomínají jeden ostrov, který se částečně ponořil do oceánu, a úzká údolí zaplavilo moře. Ostrovy, až na výjimky na které se zaměříme později, od sebe dělí jen stovky metrů, maximálně jednotky kilometrů.
Ostrovy jsou zároveň velmi členité, říká se, že na nich neexistuje žádné místo, které by bylo vzdálené více než pět kilometrů od pobřeží. A taky tam není žádné město nebo vesnice, které by nebyly u moře. Jednotlivá města a vesnice od sebe často oddělují vysoké kopce, přes které historicky vedly jen stezky pro pěší. Až do druhé poloviny dvacátého století byla řada vesnic a měst přístupná pouze od moře. Téměř v každém z městeček najdeme, pokud už se nepoužívá, nějaký historický přístav, sjezd pro lodě do vody, lanovku nebo pozůstatky po ní, která pomáhala převážet materiál z lodí k jednotlivým stavením.
Jen namátkou, hezké ukázky takových přístavů najdeme např. ve městečku Mikladalur na ostrově Kalsoy, ve městě Gjógv na ostrově Eysturoy, nebo na jihu téhož ostrova v A?uvíku. To jsou ty zajímavější. Některá městečka "dostala" přístavy nové, některá ho již nepoužívají, a našli jsme dokonce jedno, kde pro starý přístav našli staronové využití - v Elduvíku jsme viděli turisty z neskutečně předražené lodi od společnosti National Geographic. Ta vykládala a nakládala skupinky turistů s pomocí gumového člunu a právě tohoto starobylého přístavu.
V šedesátých letech začal projekt - a možná tehdy ještě nevěděli, kam to dospěje - výstavby tunelů a spojování jednotlivých osad na ostrovech silnicemi. Dva největší ostrovy Streymoy a Eysturoy byly propojeny mostem, mosty a hráze propojily ostrovy Bordoy, Kunoy a Vidoy. Už do roku 2000 bylo otevřeno nebo bylo ve stavbě na dvacet tunelů. A nejsou to žádná ořezávátka, dodnes jen dva tunely na ostrovech mají pod kilometr. To se ale pořád bavíme o tunelech v rámci jednotlivých ostrovů.
Po roce 2000 začal tunelový boom. Faerská vláda si stanovila cíl propojit významnější ostrovy silniční sítí, a nebojí se velkých projektů. Čtrnáct let se stavěl pětikilometrový tunel mezi "malou pevninou" a ostrovem Vágar, na kterém je jediné letiště. Rok 2002 se tak stal významným milníkem, kdy letiště a hlavní město Tórshávn konečně propojila silnice. Hned na to se začal stavět ještě o něco delší tunel spojující novou Pevninu (Eysturoy, Streymoy a Vágar) s již propojeným trojostrovím Bordoy, Kunoy a Vidoy.
Samozřejmě nadále probíhala výstavba dalších, kratších tunelů, ale korunu tomu všemu zasadil největší infrastrukturní projekt Eysturoyartunnilin, který propojil znovu hlavní dva ostrovy, Streymoy a Eysturoy. Představte si souostroví (Streymoy-Eysturoy) jako Prahu rozdělenou Vltavou na dvě poloviny, jen s řekou širokou několik kilometrů. Existující most byl postaven v nejužším místě, řekněme někde v oblasti Mostu Barikádníků, z Holešovic do Tróje. Ne úplně šikovné místo, když největší aglomerace ostrova jsou Bráník a Smíchov. A právě Eysturoyartunnilin měl za cíl spojit tyto dvě největší aglomerace na jihu ostrovů, Tórshávn na západě s městy Toftir, Rúnavík a Strendur na východě. Z hodinové cesty přes most se stala čtvrthodinka tunelem.
Tunelem, který má navíc tři konce. Jeden z nich je u Tórshávnu, druhé dva spojují dva polostrovy ostrova Streymoy, a tak vznikl hluboko pod mořem i kruhový objezd. Když se tunel otevíral, byla o tom dokonce reportáž v České Televizi. A tehdy jsem si asi řekl, že tam bych se chtěl jednou podívat.
Máme tedy silnicemi propojených šest hlavních ostrovů, jenže největší výzva Faeřany stále čeká. Dva velké ostrovy, Sandoy a Suduroy, jsou celkem bokem od hlavního souostroví. Sandoy by se asi ještě dal, řekli si, a v roce 2019 se pustili do kopání desetikilometrového tunelu, který snad ještě letos (2023) připojí Sandoy s dvanácti sty obyvatel k Pevnině.
To by samo o sobě asi nemělo úplně smysl. Cíl je do roku 2030 připojit k Pevnině i vzdálený ostrov Su?uroy. Ten má na pět tisíc obyvatel a trajekt, který na něj jezdí, je v porovnání s ostatními opravdovým kolosem. Z důvodu často nepříznivých klimatických podmínek, zejména v zimě, jsou ale spoje často rušeny a to komplikuje život firmám i jednotlivcům. Staví se tedy poslední podmořský tunel, který propojí ostrovy Su?uroy a Sandoy, a dá tak předchozímu tunelu teprve smysl.
Na Su?uroyský tunel navazují další infrastrukturní počiny. Rozšiřují se silnice, a staví další, kratší tunely, protože sever ostrova Su?uroy, kde tunel vyústí, je dnes tak trochu zapadákov. Vede sem jen úzká cesta, úzký tunel. Tedy... vlastně už nevede. Úzký tunel nedávno nahradil nový, moderní.
Co si představit pod úzkým tunelem? Tunely na Faerských ostrovech jsou stavěny jako dvoupruhové (jeden pás v každém směru), ale často taky jen jako jednopruhové. Takový tunel je pak jen něco přes dva metry široký, je vyšší než širší, obvykle je v něm tma tmoucí (bývají rovné jako pravítko, takže vidíte začátek a konec), několik kilometrů dlouhý a je v něm stanovená přednost v jízdě. Cca co sto metrů jsou malé zálivy, kde je možné se s protijedoucím autem minout. Je to trochu adrenalinové... No a takových tunelů, zejména na frekventovaných místech, se chce Faerská vláda pomalu ale jistě zbavit. Nevypadá to, že by měla tendenci je rozšiřovat. To spíš vedle postaví nový, jako jsme to viděli právě na ostrově Su?uroy.
Dva dlouhé úzké tunely nahradí jeden ještě delší, ale širší na ostrově Bodoy. Na původní Pevnině (dvouostroví Eysturoy-Streymoy) vznikne řada tunelů, které na několika místech zkrátí cestu obvykle vedoucí podél pobřeží o mnoho kilometrů, budou postaveny i tunely, které spojí města na slepých cestách, často jen stovky metrů vzdálená, ale oddělená kopcem. Na Faerských Ostrovech se toho tunelování prostě nebojí. Do roku 2030 by tak ostrovy a města na nich měla být propojena nebývale kvalitní sítí silnic a téměř čtyřicítkou tunelů. Připomeňme, že populace všech ostrovů dohromady je kolem padesáti tisíc, tedy podobně jako v Karlových Varech nebo v Jihlavě.
Když to zkusíme porovnat s možná nejprotunelovanější zemí v Evropě, Švýcarskem, vychází mi asi šestkrát víc tunelů osobu. V porovnání délky možná až osmkrát. Neuvěřitelní krtci, tihle Faeřané.
Možná příště, až se naše vláda rozhodne stavět někde trasu metra, východní městský obchvat nebo konečně dodělat dálnici z Hradce do Mohelnice, mohla by brnkout kolegům do Tórshávnu. Třeba budou mít nějaký nápad, jak to postavit rychleji a levněji.
PS: Říkali mi, že bych měl články na blogu přetavit v knihu. Do toho se mi, pravda, moc nechce. Ale po dobu "covidových lockdownů" jsem napsal knihu o svých začátcích s potápěním, která po dlouhých měsících úprav a ladění konečně vyšla. Jmenuje se "První krok pod hladinu", a přesně o tom je: jak začít s potápěním, a co dělat dál, když vás to bude bavit.
________________
Další fotografie z Faerských ostrovů, nikoliv jejich podzemí, najdete v mém předchozím článku, nebo spíše fotoreportu.
