Porážka úředního šimla byl jeden z úkolů pro Asterixe. Různé úřední budovy, kde pro všemožné formuláře a razítka běháme od přepážky k přepážce a z patra na patro, známe asi všichni. Na jednu takovou jsme narazili v Jordánsku.
Jordánsko má velmi omezený přístup k moři. A těch pár kilometrů pobřeží označilo jako speciální ekonomickou zónu. Aqaba Special Economic Zone, neboli ASEZA. To "A" na konci je "Authority", tedy organizace, která má zónu na starosti.
ASEZA je v podstatě takové Jordánsko s výhodami. Cílem je podpora podnikání a přitažení zahraničního kapitálu, pro nás turisty jsou důležité dvě věci: není tady problém sehnat alkohol, tedy spíš naopak je problém najít ulici, kde by nebyl alespoň jeden obchod na alkohol zaměřený, a hlavně, ASEZA má s ČR v podstatě bezvízový styk, narozdíl od zbytku Jordánska.
Jordánsko je trošku na palici co se týče víz, podíváme se ve zkratce na jejich politiku. Jsou v podstatě tři možnosti, jak můžete k vízu přijít (kromě nejspíš vyřízení předem na ambasádě):
1) Standardní varianta, přiletíte do Ammánu, zaplatíte 40 dinárů (asi 1300 Kč), dostanete vízum. Nejjednodušší, a nejdražší.
2) Pokud chcete po zemi cestovat, minimálně pokud chcete jet do Petry a strávíte v zemi předepsaný počet tří nocí, můžete si před příletem na internetu zařídit něco, co se jmenuje Jordan Pass. Ten sice stojí 70 dinárů, ale obsahuje vstupné do Petry (50 dinárů) a vízum (40 dinárů), takže v podstatě dobrá volba. Pokud tedy do Petry chcete a přiletíte do Ammánu. Jinak celkem k ničemu. Jordan Pass obsahuje i vstupy na další památky, ale tam je normální vstupné 1-5 dinárů, takže fajn bonus, ale bez Petry nemá Jorden Pass smysl. Mě se třeba Petra asi nikdy neomrzí, byl jsem tam třikrát a určitě ne naposledy.
3) ASEZA vízum. Vydává se v Akabě na letišti nebo na hraničních přechodech (s Izraelem a asi i Saúdskou Arábií), je zdarma, a jedinou podmínkou je, že musíte zemi opustit zase přes Aqabu, tedy pokud např. přiletíte na letiště v Akabě, měli byste se tudy i vrátit. Tedy můžete se svobodně pohybovat po celé zemi. Zónu odděluje spíše taková formální celní hranice, ale řeší se jenom jestli nevezete alkohol a tak podobně, nic zásadního. Tedy měli byste své putování po Jordánsku začít v Akabě a v Akabě i skončit.
Jenže my jsme Češi, chceme vydrbat se systémem a chceme mít všechno nejlevnější. Když píšu vydrbat, myslím využít všech zákonných možností. A když píšu ušetřit, znamená to, že přiletíme do Ammánu a odlétáme z Akaby, protože takhle ty letenky vyšly výrazně levněji.
Existuje totiž na internetu špatně dohledatelné pravidlo, že do země vlastně můžete vstoupit, kudy chcete, a na přechodu prohlásit, že jedete do Akaby, a že chcete ASEZA vízum. Na letišti v Ammánu tedy nic neplatíte a musíte opravdu do Akaby vyrazit, po zemi, nebo letecky, a nechat si tam do 48 hodin od vstupu do zěmě od Aqaba Special Economic Zone Authority nebo policie cosi potvrdit, aby vás ze země pustili ven. A vízum tak neplatíte. Pokud byste si to ono cosi nevyřídili, budete na odjezdu muset platit za vízum a pokutu za každý den, který jste vízum neměli. Toliko teorie, že by to někdo v reálu udělal jsme na Internetu nenašli a tedy ani přesný postup. Budeme improvizovat. Budeme průkopníci.
My jsme sice chtěli do Petry, ale Jordan Pass by nám v případě víza zdarma žádnou výhodu nepřinesl, a tak jsme tedy na ammánském letišti požádali o ASEZA víza, což nebyl problém, doptali jsme se, jestli máme skutečně jít v Akabě na policii, a oni že ano. Je sobota, poledne, máme tak do pondělního poledne čas to vyřídit. Tolik k vízovému pozadí, jdeme se podívat do domu, kde se zatmívá rozum.
Protože jsme do Akaby přijeli v sobotu večer, necháváme zajištění víz, potvrzení, nebo co to vlastně potřebujeme, na neděli odpoledne. Dopoledne máme nějaký program a tak přicházíme na místní policejní ředitelství (asi, v arabských zemích nikdy nevíte, co jsou ty oficiální baráky s vlajkou a portrétem prezidenta/krále zač) kolem čtvrté. Máme pět minut počkat. Po deseti minutách přichází někdo, aby nám sdělil, že úřední hodiny jsou od devíti do tří, a máme přijít zítra. Budova ředitelství ASEZA je daleko (asi 5 km od centra), tak nám policie přišla jako lepší varianta. Chyba.
V pondělí ráno před devátou stepujeme na Policii. 5 minut. Po půl hodině neustálého ujišťování že máme chvilku počkat, pět minut počkat nebo deset minut počkat, nás pouští do budovy. Nejdřív ale musíme na vrátnici odevzdat telefony. Neděláme to úplně rádi. Do první kanceláře, kde nám berou - stejně jako na letišti - otisky prstů, vyplňujeme nějaké formuláře, absolvujeme jakýsi neformální pohovor, dostáváme nějaký papír. A máme jít do jiné kanceláře na jiném patře. Tam zase vyplňujeme nějaké formuláře a dostáváme nějaký papír. S tím papírem máme jít - světe div se - do ASEZA, a pak se vrátit sem.
Nemáme čas, je skoro 10 a na 11 máme něco domluvené, a tak sedáme na první lepší taxík a za 2 dináry jedeme přes půl města do další budovy. Máme štěstí, že máme očkování a nějaký doklad o něm, jinak bychom do budovy nemohli. Do země ano, do budovy ne. To by byl trochu problém.
Na ústředí ASEZA jde všechno hladce. Tuší, na rozdíl od policie, co tady děláme, dávají nám do pasu papírek s razítkem. Nevíme, k čemu slouží. Doufáme, že je to to "ono", ta věc, která nám zařídí bezplatné opuštění země. Ptáme se, jak je to s tou policií. "Jakou policií?", ptá se úředník. No šli jsme si to vyřídit na policii, do jedné kanceláře, otisky, papír, do druhé kanceláře, druhý papír, pak jsme šli sem a máme se vrátit. "Proč?", nechápe úředník v ASEZA a my taky ne. Tak nic. Končíme. Máme papírek, který bychom měli potřebovat při opuštění země. A to celé nám trvalo jenom dvě hodiny.
Bereme taxík zpět do centra za tři dináry. Hurá, ušetřili jsme. Tedy... trochu. Dva Jordan Passy by nás přišly na 140 dinárů, návštěva Petry pro dva a taxík do ASEZA stály 105 dinárů. Za dvě hodiny "práce" jsme tedy ušetřili asi 550 Kč na osobu. Vlastně nás to bavilo, každá zkušenost srážky s úředním šimlem je poučná a není na škodu vyzkoušet si ji v relativně přátelském prostředí.
A co myslíte, chtěl na letišti ten papírek někdo vidět? Nevíme, měli jsme ho v pase, ale zároveň jsme měli pocit, že na něho nikdy nikdo nekouknul. Ale samozřejmě nevíme, třeba to měli nějak "v systému". Jestli teda nějaký systém mají. Raději to bez papírku nezkoušejte.
Kdybych to měl udělat někdy příště, jako že se kvůli skvělému potápění do Jordánska někdy znovu rozhodně vydám, udělal bych to zase. Samozřejmě bych rovnou přeskočil policejní budovu. Pokud ale máte naplánovanou pohodovou rodinou dovolenou, asi zvolte jinou alternativu. Třeba si to nekomplikujte a přileťte do Akaby rovnou. Lákavé je třeba přiletět i do sousedního Eilatu. Jenže pak na vás čeká další nesmyslný úřednický aparát: Izrael. A další nesmyslné poplatky: Izrael totiž vybírá poplatek za opuštění země po zemi, a sousední země tak zavedly "protiopatření" a vybírají ho taky.
