Dukla: Známá neznámá
Dukelský průsmyk je místo, kudy vstoupila Rudá armáda na naše území, přesněji tedy na území Slovenského Štátu, při osvobozovacích operacích v září až listopadu 1944, tedy na sklonku 2. světové války.
Víc už ví málokdo. Asi bychom správně lokalizovali, že se nachází někde na Slovensku. Někde na východě. Pro dnešní generaci je to místo někde daleko, v zahraničí, stejně jako třeba Kursk nebo Stalingrad, další známé operace na východní frontě 2. světové války. A ač je tam z doby minulé rozsáhlá infrastruktura, nejezdí tam... nikdo. Potkali jsme jenom jednu skupinku turistů - rodinu z Varny v obouchaném Citroenu na cestě z dovolené ve Finsku. Radil jsem jim, jak projet Slovenskem do Maďarska bez dálniční známky...
Ze Slovenska se, možná, občas třeba vydá skupinka školáků v rámci rozšířené výuky dějepisu autobusem na sever, do Svidníku, a dál, do "kopců", ale jinak není Dukelský průsmyk na žebříčku turistických míst Slovenska nějak vysoko. On vlastně ani vysoko není. Nepředstavujme si ale "průsmyk" jako nějaké vysokohorské sedlo. Samotný nejvyšší bod průsmyku lehce překračuje pět set metrů nad mořem, zatímco vrcholky okolních hor nedosahují ani šesti set.
Ale i tak je to druhé nejvýchodnější místo, kudy lze snadno a rychle překročit hranice do Polska, a dojet tak třeba do Dukly, města, podle kterého se průsmyk jmenuje. Zajímalo by mě, zda už někdy někoho napadlo pojmenovat místní fotbalový klub "FC Dukla Dukla".
Ale to jsem odbočil. Právě proto, že tam (téměř) nikdo nejezdí, jeli jsme se tam podívat. Ranní vstávání, zastávka na snídani v Žilině, do Prešova po dálnici a v devět jsme ve Svidníku, kde je trocha té bojové techniky, památník se dvěma tanky na betonových podstavcích u odbočky do Údolí Smrti, kde můžete po krajině najít rozesety další ukázky bojové techniky, překvapivě v poměrně udržovaném stavu.
Jedeme tam poněkud nepřipravení - uvidíme, co v Dukelském průsmyku najdeme. Po návratu z Údolí Smrti vyjíždíme až téměř nahoru k hranici. Klasický kamiónový přechod, hlavní cesta z Košic a Prešova do Řešova, a kousek před ním je památník a vojenský hřbitov. Obojí v nečekaně dobrém stavu, nicméně přilehlé parkoviště zabraly odstavené kamióny.
Lesem po chodníku, který udržovali naposled místní pionýři, se dostáváme k rozhledně, která se tyčí v lese nad areálem. Není to úplně dobrý nápad, je to celkem krpál a je jednodušší vzít auto a dojet k ní lehkým obloukem po slovensko-polské hraniční čáře.
Platíme vstupné a průvodkyně a obsluha výtahu v jedné osobě nás dostane na horní zasklenou vyhlídkovou terasu, kde nám ukáže, co je zajímavého po okolí a kam stojí za to se vydat. Pak si ještě fotíme okolní kopce z nižší terasy, která je otevřená a sklo nám tak nebrání ve výhledu. U paty rozhledny je malé muzeum a obojí, až na přidané anglické popisky, působí dojmem přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Příliš se tady za posledních dvacet let neinvestovalo.
Vstup za euro potěší, parkoviště u rozhledny zdarma, dole mezi kamióny za euro. Raději jeďte nahoru a ke hřbitovu si udělejte procházku odsud - je to příjemnější.
Pokračujeme podle rad průvodkyně po staré cestě, v dost špatném stavu, směrem zpět ke Svidníku, kde jsou další ukázky vojenské techniky a mimo jiné i ruského bombardéru. V místě, kde je stará cesta nejblíže moderní silnici, je štěrkový sjezd a podjezd, zkratka do vesničky Vyšný Komárník, která sice byla první osvobozenou vsí na území budoucího Československa, nicméně taky při bojích celkově zničena.
Tam najdeme i zemljanky-sruby, ve kterých sídlilo velení 1. československého armádního sboru, tzv. "Svobodovy armády". Srubů je osmnáct, ale většina z nich je tak malá, že se tam vejdou dva lidi a není tam dost místa ani na pohodlné vyspání. Skutečně polní podmínky.
My pokračujeme průsmykem na sever, do Dukly, Řešova a Lublinu. A vy, až se někde řekne "Dukla", budete vědět, že je nejenom mezi mrakodrapy Oty Pavla, ale i mezi zelenými kopci na Slovensko-Polském pomezí. A třeba si tam zajeďte, je to místo, kde se psala historie.
Aleš Gill
Autem po Íránu - 1. díl - Měna postavená na hlavu
Už dříve jsem psal článek o divných měnách, Írán je ale ještě o kus dále. Podíváme se na zvlášní místní měnu, u které jsme často ani po deseti dnech používání nevěděli, která bije a kolik máme platit.
Aleš Gill
5 km egyptského pobřeží - Česká ulice
Kdo jste někdy byli u Rudého moře v Egyptě víte, že je jiné. Jiné než Itálie, Chorvatsko, Řecko nebo Turecko. Kolem pobřeží tam vede jen jedna silnice, a není tam žádné vnitrozemí. A jeden krátký úsek je Mekkou čechů.
Aleš Gill
Nejlepší nejhorší země - Írán
Parafrázuji citát anonymního autora: Každá země na světě se v médiích a navenek snaží vypadat lépe, než jaká je. Írán je asi jediná země, která se v médiích tváří strašně, ale v reálu je úplně super.
Aleš Gill
Faeřané - národ tunelářů
Nerozumějte tomu prosím nijak špatně. Slovo tunelář zde označuje osobu, která staví tunely. A tunelů je tady v porovnání s počtem obyvatel opravdu požehnaně. Cíl místní vlády je totiž propojit všechny hlavní ostrovy silnicemi.
Aleš Gill
Neznámá místa 14: Místo posledního odpočinku Jamese Bonda
Je to tady. Bez varování. Kdo jste neviděli posledního Jamese Bonda, máte smolíka. Dostane se vám kruté pravdy: James Bond v "posledním" filmu, Není čas zemřít, zemřel. Nakazil se nějakýma potvůrkama a nechal se zastřelit raketou.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
Nespí vaše dítě? Přečtěte si, jak nespavost vyřešit
Nespavost a problémy se spánkem se v různé míře objevují až u 30 % dětí. Mohou se projevovat častým buzením, problémy s usínáním, brzkým vstáváním...
- Počet článků 245
- Celková karma 19,46
- Průměrná čtenost 1413x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.