Budeme hlásat toleranci. Budeme dodržovat dopravní předpisy. V takovém duchu se měla nést včerejší cyklojízda Prahou z náměstí Jiřího z Poděbrad, po magistrále, kolem sídla vlády na Letnou a dále pod Vltavou tunelem Blanka a dále
Masové akce nemám rád, a ze všeho nejvíc nemám rád čekání, přesto jsem se jízdy zúčastnil coby cyklista. Čekalo se na start, tj. na ohlášený start. Pak se čekalo na start samotný. Pak se čekalo, než se masa cyklistů protlačí úzkými žižkovskými ulicemi. To, co tisícovky cyklistů (a opakuji, byl jsem jedním z nich) v Praze předvedly, hraničilo s cykloterorismem.
Pokyny pořadatelů - tolerance, a dodržování dopravních předpisů - rychle vzaly za své. Jezdilo se po tramvajových pásech. Jezdilo se v protisměru, jezdilo se na červenou. Přestože měli organizátoři podporu policie, která řídila křižovatky a usměrňovala proud kol, byli řidiči ostatních dopravních prostředků, aut, tramvají, autobusů, ale i chodci a cestující MHD vzati jako rukojmí. Nikdo je neinformoval, nevaroval, kudy trasa povede. Nikdo je neodklonil. Neměli jinou možnost, než přihlížet. Někteří řidiči na to neměli nervy a byli zlí. Někteří cyklisti nadopovaní momentální převahou byli arogantní. Někteří cyklisti nebyli cyklisti... Korunu tomu nasadili ti, co v tunelu Blanka pustili uzdu své krasojízdě, což zapříčinilo několik nehezky vypadajících nehod.
Nejsem si jistý, zda podobná demonstrace síly má v Praze smysl. Rozumím tomu, že jde o to ukázat, že cyklistů je v Praze hodně. Pokud by se akce konala v neděli ráno, řidiči a chodci o ní byli informování, mohla proběhnout ve větším klidu. Tak třeba příště. Příště tam já už ale určitě nebudu.
