Jet si v zimě alespoň na pár dní ohřát kosti někam do tepla je jistě snem mnoha z nás. Ale kam? Jižní Evropa nám moc nepomůže, pár stupňů je sice dobrých, ale na nějaké vylehávání na pláži to není. Co se zkusit vrátit do Egypta?
Co si budeme nalhávat, před deseti lety byl Egypt na výsluní. Jezdil tam, s trochou nadsázky, každý. Objevovaly se last minute zájezdy za osm tisíc na týden a all-inclusive nebylo o mnoho dražší. Hlavní starostí tak bylo vybrat, které z pěti hlavních letovisek, Taba, Dahab, Šarm, Hurgada nebo Marsa Alam vybrat.
Situace se ale změnila, a to zejména ta politická. Egypt není stabilní, hodně resortů je zavřených, cestovky toho moc nenabízí a když, tak jenom Marsu a Hurgadu. Dříve velmi populární Sinaj je dnes občas ve zprávách, egyptská vláda s tichou podporou Izraele tam válčí s islámskými radikály.
Kdo se bojí, nesmí do lesa. Kdo si chce v lednu či únoru užít teplé moře (začátkem letošního února 23°C), teploty ve stínu přes 25°C, a zároveň relativní klid a bezpečí resortu při hranici s Izraelem, může dát šanci Tabě. Městečko se táhne právě od izraelské hranice asi 20 km podél pobřeží, právě po dvaceti kilometrech je koncentrace hotelů největší.
My jsme si pro letošní prodloužený víkendový pobyt ale zvolili část při hranicích s Izraelem. Z pláže jsme viděli loď izraelské policie, z mola, odkud jsme odjížděli za potápěním, to bylo na "čáru" s Izraelem cca 25 metrů. Co by kamenem dohodil. Doslova. Ochrana těch dvou hotelů, které tady fungují, je na vysoké úrovni - většina hostů je právě z Izraele, zejména tedy palestinské rodiny s dětmi, ale i židovská omladina (je tu výrazně levněji), a samozřejmě i Evropani - i pár Čechů a Slováků jsme tady potkali.
Výhodou Taby je velká dostupnost. Z Prahy, Berlína, Bratislavy, Katovic a dalších snadno dosažitelných míst v okolních zemích létají pravidelné linky nízkorozpočtových aerolinek na letiště Ovda asi 50 km severně od města Eilat v Izraeli, které s Tabou bezprostředně sousedí. Ceny se pohybují na velmi příznivých úrovních, my jsme platili necelé dva tisíce za letenky Praha-Ovda a Ovda-Berlín, nicméně občas lze narazit na akce, kdy za zpáteční letenku nezaplatíte ani tisícovku. Můžete se tak na letenkách dostat při čtyřech lidech na podobnou cenovou úroveň, jako za benzín a dálniční poplatky cestou na Makarskou. A při této ceně za letenku se sem dá vyrazit i na prodloužený víkend.
Z letiště Ovda jezdí na hraniční přechod Eilat/Taba autobus č. 282 (cca 1,5 hodiny) Lístky koupíte při čekání na zavazadla na letišti asi za 120 Kč (za jeden směr), kartou. U řidiče budete potřebovat hotovost, 21,5 šekelu. Bankomat je na letišti i na hraničním přechodu. Autobus čeká na cestující z každého letu, odjíždí cca hodinu po příletu (imigrační se v Izraeli může protáhnout, pokud se jim někdo nezdá, jsou poměrně důkladní). Za hodinu a půl vás vyklopí na hraničním přechodu, odkud je k hotelům už jen kousek. Zpět vyjíždí autobus tři a půl hodiny před odletem.
Samotná hranice je otázka pár desítek minut, proces je trochu neobvyklý a záleží, zda zůstanete v Tabě (u hranic) nebo vyrazíte (taxíkem) do některého z hotelů dále po pobřeží (Taba Heights).
Pokud máte rezervaci do jednoho ze dvou hotelových komplexů u hranice, nemusíte platit izraelskou výstupní daň. Stačí ukázat potvrzení o rezervaci pokoje, dostanete žlutou propustku a pak už vás čeká jenom bezpečnostní kontrola (jako na letišti) a pasová kontrola. Egypťani to nehrotí, razítko do pasu, nic neplatíte a můžete - pěšky - vyrazit do jednoho z hotelů. Ten první je asi 150 metrů od hranice, druhý asi 400 metrů. I se zavazadlem otázka 5 minut.
Pokud rezervaci hotelu nemáte, nebo máte rezervovaný hotel dále od hranic, musíte zaplatit izraelskou výstupní daň 106 šekelů (cca 600 Kč, lze platit kartou) na osobu, a pak projdete izraelskou a egyptskou kontrolou. Izraelci jsou korektní, ale hodně odměření. Kdo by čekal přístup podobný státním zaměstnancům v USA, ten se nedočká. Izraelci jsou tak trochu studené čumáky. Egypťani jsou příjemnější a jsou rádi, že na jejich zemi ještě všichni turisti nezanevřeli. Na hranicích, pokud si nedomluvíte dopravu přímo s hotelem, kde budete bydlet, vám nezbyde, než si vzít taxík. Po asi 500 metrech dojedete k autobusáku (i ten skýtá jisté možnosti, ale nemáme vyzkoušeno), a za ním je kontrolní stanoviště, kde musíte zaplatit "travel tax" (cca 120 Kč), což není egyptské vízum, to nepotřebujete. Zaplacená daň vám zajistí možnost cestovat po Sinaji, tj. jejím pobřeží, do Dahabu a Šarmu, a tedy i do Taba Heights. Vízum byste potřebovali až k cestě do Káhiry, Suezu, nebo dál do Egypta.
Nejjednodušší možností je tedy zůstat v jednom z hotelů u hranice. Oba mají pěknou pláž na koupání, ideální místo na šnorchlování je přímo u plotu mezi hotely. Pro nás byla užitečná zejména potápěčská základna, která je již zmiňovaných pár desítek metrů od izraelské čáry, její pobočka je i v druhém hotelu. Letenku koupíte přes Internet, na jednom z mnoha serverů si rezervujete hotel, vybírat můžete od snídaně za cca 50€/pokoj/noc (za víc jsem viděl v Chorvatsku místo na stan), po cca 120€ za all-inclusive. Ušetřit můžete výběrem hotelu v Taba Heights nebo jet až do Dahabu, kde je větší výběr, větší cenové rozpětí, jen je třeba počítat s tím, že taxík není úplně zadarmo (smlouvat!) a musíte zaplatit sinajskou turistickou taxu a izraelský výstupní poplatek (cestou zpět, na letišti při odletu se neplatí).
Pokud nechcete celé dny prosedět v baru, pak se all-inclusive asi nevyplatí. Zejména, pokud budete, jako my, trávit hodně času na lodi výlety, šnorchlováním nebo potápěním. Základní potraviny lze koupit v obchodě u autobusového nádraží, kam z obou hotelů dojdete za pár minut, případně je možné využít některou z restaurací, které oba hotely nabízí. Nějaká ta restaurace je i mimo resorty, taky na autobusovém nádraží, které tvoří centrum života Taby.
Turistů v Tabě moc nepotkáte, spíše budete potkávat místní. Obsazených mohlo být pár desítek pokojů. Maximálně tak dvacet, pětadvacet procent. Přišlo nám, že zaměstnanců je tu víc, než turistů, a většina turistů byli místní, tj. zejména sousedé z Izraele, Palestiny, případně Jordánska. Nemělo by vás překvapit, když dostanete SMS „Vítejte v Jordánsku“ nebo „Vítejte v Saúdské Arábii“.
Lodí na potápění jsme jeli dvakrát, jednou nás pět a palestinský pár, jednou jsme jeli sami. Večer v baru jsme seděli obvykle taky sami, na snídani poslední den jsme taky nikoho nepotkali, ikdyž obvykle byl provoz větší a na večeře, kolem sedmé, byla obsazena někdy i polovina stolů.
Je racionální se Egypta bát? Určitě. Náš místní průvodce světem korálů a sasanek byl hodně otevřený. Vyprávěl, jak se situace po "Arabském jaru" zhoršila. Převraty, ceny v obchodech jdou nahoru (pro nás je paradoxně levněji, egyptská libra podléhá značné inflaci), turistů je málo. Hlavní cesta z Taby do Káhiry je pro cizince zavřená a na severní Sinaji, jenom 150 km odsud, se střílí. Sousední Izrael je na nože se Sýrií a Íránem, v době našeho pobytu dokonce zavřel na hodinu Tel Avivské letiště, a už se stalo, že na pár dní zavřel i pozemní hraniční přechody. Vláda ale dělá všechno proto, aby se neopakovaly útoky radikálu v Šarmu, nebo před čtrnácti lety právě tady v Tabě.
Jistě, je asi bezpečnější letět na jih, do Marsa Alam nebo Hurgady. Tam ale asi lépe s cestovkou, samotná letenka vás přijde na osm tisíc a za ty peníze máte letenku do Ovdy i pár dní pobytu v pětihvězdě s all-inclusive. Dlouho jsem nebyl fanoušek Egypta. Jezdil tam každý, a Egypťani neměli dobrou pověst. Pořád bakšiš, snažili se turisty obrat o poslední dolar. Změnil jsem názor. Egypt už není masovka (bohužel pro Egypt), ale naopak destinace pro trošku dobrodružnější povahy.
Válecí dovolené nebyly nikdy pro mě, proto jsem začal s potápěním, abych měl u moře nějaké vyžití. A k tomu je Rudé Moře ideální, zejména v zimě, když není takové horko. Takové české zimní Chorvatsko. Nic jiného, nic lepšího lepšího bohužel v dosahu čtyřhodinového letu lowcostem nemáme. Na Kanárech totiž pořád fouká vítr.
