Že bude epicentrem „střetu civilizací“ u nás jihočeský Lišov, čekal málokdo. Uvozovky proto, že zatím o nic velkého nejde, kvůli nošení náboženského symbolu není ze školy nikdo odejit, což by hrozilo třeba ve Francii. Spíše naopak, za učitelku v mateřské školce, vcelku čerstvě přestoupivší na islám, se postavilo jak vedení školy, tak i rodiče dětí, které Iva Špírková učí.
Nicméně ta (doufám) menšina protestních hlasů je docela hodně slyšet, resp. vidět v internetové sféře. Reportáž o učitelce, která se stala terčem odporu několika ukřičených odpůrců islámu či přísných sekularistů kvůli tomu, že před dětmi nosí muslimský šátek, vyvolala další vlnu zájmu. Otázka je, co lidem na tomto případu vadí. Je to jakékoli vnášení náboženství do sekulárních veřejných škol? Nebo jde konkrétně o islám, který je pro nás v ČR stále velkou neznámou, o níž jsme informováni čas od času v médiích zvláště v souvislosti s terorismem?
Co se týče sekularismu, tak ten si můžeme rozdělit na „přísný“ a „mírný“. První případ je Francie, která ve školách zakazuje okázale nosit jakékoli náboženské symboly. V tomto případě nejde o sekularismus jako neutralitu státu, ale o ideologii sekularismu, kdy nestačí, že stát nebude žádné náboženství programově podporovat, ale úplně jej z veřejné sféry vyloučí. Toto naráží na několik námitek. Jednak toto není úplně nestranné – křesťanská učitelka si může svůj decentní křížek schovat do výstřihu, židovský učitel nosí znak své náboženské příslušnosti schovaný za poklopcem. Muslimský hidžáb (ženský šátek) je však právě tím okázalým náboženským symbolem, který nás napadne jako první. Za další je takový přístup kontraproduktivní v tom smyslu, že pokud učitelce není dovoleno nosit šátek na škole veřejné, je pravděpodobné, že přestoupí na školu církevní, kde se může více odtrhnout od široké veřejnosti, případně k ní získat odpor. Při svém pobytu v Anglii jsem se s několika muslimkami na toto téma bavil. Dívky, podobně jako naše učitelka, která má za manžela ateistu, nejsou k nošení šátku nuceny, ten je naopak silnou součástí jejich identity. Myslím, že zákaz nošení šátku ve veřejných prostorách by je mnohem spíše přiměl stáhnout se do více uzavřené komunity, kde je silnější podhoubí pro radikalismus.
Česká republika je případem sekularismu mírného. Stát se nesmí vázat na žádné náboženské vyznání, to znamená, že ve školách nejsou u vchodu či na stěnách třídy kříže, den se nezačíná motlitbou. Nicméně rozlišuje se mezi školou jako institucí a příslušníky pedagogického sboru a žáky. Škola jako instituce žádné náboženství nepodporuje, výuka probíhá podle vzdělávacího programu určeného ministerstvem, odívání žáků i učitelů je však čistě na nich. Takováto „neutralita“ znamená prostor pro rozdílnost, pro náboženskou svobodu nejen v útrobách domova.
Neutralita v uvozovkách, protože i neutralita cíle, tedy to, že stát neprosazuje programově žádnou ideologii či náboženství, neznamená, řečeno s Johnem Rawlsem, neutralitu vlivu. To znamená, že stát stále prosazuje určité hodnoty, které dnes škatulkujeme pod názvem liberální demokracie – tolerance, smysl pro spravedlnost nebo i výchova k občanství. Stát tedy skrze své zaměstnance, tedy učitele, prosazuje své vidění světa, ať je islámský či liberální, neexistují stoprocentně neutrální osnovy. Základem státu liberálního je však prostor pro toleranci a pluralismus. A za jeho hranu Iva Špírková nošením šátku rozhodně nešla, protože dětem ve veřejné školce nepředkládala žádnou doktrínu, na kterou náš stát nesmí být navázán. Pouze svým odíváním ukazuje svou identitu. A to by v liberálním státě jakým ČR je, mělo být (a taky je) dovoleno.
To, že stát i přes jeho laickost má v kalendáři křesťanské svátky jako Vánoce, blížící se Velikonoce či Cyrila a Metoděje, odkazuje na křesťanskou tradici, kterou naše země i přes vysoké procento ateismu má. To je naprosto v pořádku, s tím nemám problém, to však také není důvod pro to, aby se volalo po zákazu nošení náboženského symbolu ve školce, pokud je učitelka ne křesťanka, ale muslimka. Křesťanské svátky tak řečeným sekularistům nevadí, holka s muslimským šátkem, jejíž pedagogické schopnosti rodiče chválí, ano. Měli by si tedy dát dohromady, jestli se za jejich sekularismem neskrývá pouze odpor k jednomu konkrétnímu náboženství. A pokud ne, tak nechť zví, že sekularismus není pouze jeho tvrdá francouzská forma, ale také ta mírná, která sice zapovídá prosazovat určité náboženství státu, nicméně jeho příslušníkům poskytuje prostor pro náboženskou svobodu, a to i ve veřejné oblasti. Těším se ošátkovanou zprávařku na ČT či podobně oděnou poslankyni. Bude podobný hukot? Dobrý večer.
