Zájmem voličů jsou preferenční hlasy a ženy na kandidátkách

   V souvislosti s parlamentními volbami se jako vždycky začínají objevovat úvahy o úpravách volebního zákona. Samozřejmě, že jsou to povětšinou pouze teoretické úvahy alespoň z pohledu nadcházejících voleb do poslanecké sněmovny. Většinou to bývají také krátkozraké, účelové návrhy vyhovující momentální situaci té které strany. Nicméně přemýšlivému voliči tyto návrhy řeknou víc než marketingové volební kampaně o těch, kteří změny navrhují, podporují nebo je odmítají.

   Návrh první – pokud možno zamezit posunu kandidátů na kandidátních listinách. ODS se nechala slyšet, že navrhuje zvýšení procenta preferenčních hlasů potřebných pro posun na kandidátce z 5 na 7 %. Strana si nepřeje, aby ji voliči mluvili do toho, kdo bude skutečně do poslanecké sněmovny zvolen.

   V zájmu voličů je ale opak – moci si vybrat lidi, kterým věří, o kterých jsou přesvědčení, že jsou nejen slušní, odborně zdatní a poctiví, ale také, že budou dobře hájit jejich zájmy. V zájmu voličů je hranici pro posun na kandidátce preferenčními hlasy snížit. Jen tak totiž budou v krajských zastupitelstvech i ve sněmovně ti nejlepší.

   Návrh druhý je opatření vedoucí k vyváženějšímu zastoupení žen a mužů na kandidátkách. Zásadními aktéry jsou ministr Kocáb (nominovaný zelenými) a ministr Pecina (nominovaný ČSSD). Navrhovaná změna by znamenala, že na každé kandidátce do sněmovny, krajského zastupitelstva a Prahy by muselo být nejméně třicet procent příslušníků méně zastoupeného pohlaví s tím, že na prvních dvou místech se musí vystřídat žena a muž.

   Toto opatření lze nahlížet různě: jako evropskou módu, jako boj feministek nebo jako naprosto chladnou úvahu o tom, že největší konkurenční výhodou jsou lidé, jejich talent, pracovitost, schopnosti, znalosti. Pak vyloučení jedné poloviny lidí ze soutěže je prostě neracionální a vlastně hloupé.

   Země, kde to pochopili, patří k hospodářsky nejúspěšnějším s nejvyšší kvalitou života na světě. To si přece zaslouží i občané ČR.